Drowning |L.S. story

Crystal clear

Párkrát jsem zamrkal. Na obličeji jsem měl kyslíkovou masku, která mi znemožňovala lepší pohled na místnost. Oči jsem ale stejně měl jenom pro Louise. Byl živý a zdravý. Seděl u mé postele v očích slzy, nejspíš štěstí. Hladil mi ruku ale nemluvil. Do pokoje vešla sestřička a zvedla mi hladinu morfia. Usnul jsem.

"Kde to jsem?" Polkl jsem nasucho a rozkašlal jsem se, na což se mi zkřivil obličej bolestí.
"V nemocnici." Usmál se slabě Louis a pohladil mě po tváři. Cítil jsem, že mi hoří čelo, celý jsem byl jako v ohni. Jeho dlaň byla jako kostka ledu, tak příjemně studila.Chtěl jsem se ptát dál. Proč tu sedí Zayn. Jak to, že Louisovi nic není. Kde je Liam. Jak jsem se sem dostal..jaktože mluví tak zřetelně..tak..normálně..ale oční víčka byla čím dál těžší."Spi Harry. Všechno bude v pořádku." Promluvil jemně Zayn a přejížděl mi prsty po hřbetu ruky, na což Louis zkřivil obličej do nespokojeného zamračení. Ale i tak jsem poslechl, a znovu jsem usnul.

Když jsem se potřetí probudil, bolest mírně ustoupila, stejně jako horečka. Párkrát jsem zamrkal. V místnosti nebyl ani Zayn, ani Louis, ale Niall.
"Jak jsem se sem dostal?" Zachraptěl jsem. Niall nadskočil, nejspíš podřimoval. Prohrábl si vlasy a narovnal se v nemocniční židli.
"Přivezli tě sem hned, co tě vyprostili z toho auta a dostali tě z vody." Na to jsem se zmateně zamračil.
"Jak jsem se dostal do auta a do vody?" Pokračoval jsem. Přišlo mi to celé jako rubikova kostka. TU jsem nikdy nesložil.
"Zayn tě vezl k tvým rodičům. Pohádali jste se. Jenže byla silnice namrzlá. Ztratil nad autem kontrolu a jeho auto sjelo ze silnice na zmrzlé jezero. Probořil se pod vámi led. Jenže Zayn stačil vyskočit, zatímco ty jsi byl prý už v bezvědomí. Měl jsi zraněnou hlavu a hrudnk." Vysvětloval trpělivě. Hlavou mi projela bolest. Vzpomínám si na auto. Jeli jsme po silnici. Vykřikl jsem a pak jenom tma. Vyděšeně jsem polkl.

Dalších několik dní probíhala podobně. Probral jsem se ze spánku, někdo u mě seděl. Louis, nebo Niall. Zayn už se neukázal. Většinou jsme nemluvili. A když už, tak mi vyprávěli, co se všechno stalo.
"Jak dlouho tu už jsem?" Odvážil jsem se 4. den zeptat.
"Skoro čtyři týdny." Odpověděl nejistě Louis. Zalapal jsem po dechu a okamžitě se znovu rozkašlal.

Pátý den se v mém pokoji sešli všichni tři. Louis, Niall i Zayn. 
"Chtěl bych...vás všechny tři o jednu věc poprosit." Začal jsem slabě, když mi všichni věnovali pozornost.
"Chci být sám. Aspoň...aspoň než mě pustí domů. Což ani nevím, kde je. Ale potřebuju čas." Sledoval jsem svůj klín. Byl jsem moc velký srab na to, abych se jim podíval do obličeje.
První přikývl Niall. Poplácal mě opatrně po rameni a odešel. Po něm následoval Zayn. Chvíli vypadal, že mi snad něco odpoví. Ale nakonec jen zavrtěl hlavou a odešel. Poslední zůstal Louis. Klekl si vedle mé postele. V očích se mu leskly slzy. Chytl mou ruku do svých dlaní a políbil její hřbet. Slabě se usmál a nakonec tiše opustil pokoj. Mám co si v hlavě srovnávat.

Za dalších pár dní mi přidělili psychologa, protože si v nemocnici prý ještě nějakou dobu pobudu.
"Vzpomínáte si na něco před tou nehodou?" Zeptal se muž s kulatými brýlemi, sedící naproti mně v křesle.
"Vzpomínám si na to, jak jsme jeli autem. Křičel jsem a pak už jen tmu." Odpověděl jsem popravdě. 
"Kam jste jeli?"
"Prý k mým rodičům."
"Proč?" Začínal mi připadat otravný. Ale přemýšlel jsem. Usilovně se snažil ze vzpomínek cokoli dostat. A pak to přišlo. Všechno najednou, jako kdyby vás srazil vlak.
"Podvedl mě. Podvedl mě s jeho nejlepším přítelem. Liam se jmenuje. Podvedl mě s ním a my se strašně pohádali. Uhodil mě a já chtěl okamžitě pryč." Vydrmolil jsem rychle.

"Zdálo se vám něco když jste byl v komatu?"
Přikývl jsem.
"Povíte mi, co to bylo?"
"Byl jsem v ústavu pro duševně choré. Byli tam všichni, akorát měli každý nějakou nemoc. Zayn...bulimie. Louis byl schizofrenik. Liam měl Huntingtnovu chorobu. Já byl anorektik."
"Dělo se ve vašem snu i něco neobvyklého?"
"Vraždy."
"Kdo byl vrah?"
"Zayn. Nejdřív zabil Andyho. To byl epileptik. Potom Samuela, který měl Huntingtna. Terapeuta anorektiků, pak samotnou ředitelku ústavu."
"A pak?"
"Pak Louise. Jenže jsem se nakonec probudil a vše začalo znova. Tentokrát ale zabil jen Andyho..a Louise."
"Myslím, že kažou věcí, kterou vám Zayn ublížil, zabil kus vás."
Přikývl jsem.

Byl jsem volný. Uběhly dva týdny, než mě propustili s korzetem a dlahou na levé ruce. Vybelhal jsem se před nemocnici, tašky poslali napřed k mým rodičům.
"Harry." Prudce jsem se otočil až jsem usykl bolestí. Na můj obličej si ale našel cestu nepatrný úsměv.
"Louisi?"
"Čekal jsem." Odpověděl jednoduše, na což jsem se rozesmál. Přistoupil až úplně ke mě, tak blízko, že jsem cítil jeho horký dech na obličeji.
"Per aspera ad astra." 
"Neumím Latinsky Harry."
Zavrtěl jsem hlavou a s úsměvem na rtech ho políbil. 

The End.