Sebastián

78 2 0
                                    

Došla jsem na místo a on nikde všude jsou stromy pak koleje a pole . Teď slyším jak praskají větvičky a je tady přijel na kole. Najednou když ho vidím opadne ze mě ten strach je vysoký ale budený je takový drobný usmívá se. Má vousy je mu 19 je už teplo je červen. Sediím na tom betoně a koukám na něho podá mi cigo zapálíme si spolu a pak mě jde doprovodit domů. Sešli jsme se takto několikrát. 

já: dojdeš ? :) 

on: ted ? víš kolik je hodin ? 

já: jsem sama doma dáme cígo pokecáme

on: ok už jdu

,,Hele nezhulíme se ?" povídá mi když jsme na balkoně. ,,Proč ne" zvědavě mu odpovím. ,,Nikdy jsem to nezažila o to udělá" říkám si později. Vytáhne malý sáček s trávou a dáme si. Zachvíli to na kmě přijde ty stavy. Sedím v pokoji na posteli a hraje nám hudba je 1 hodina ráno. Hudba je rychlá a naoprosto ji prožívá otevřu oči  a ono svítí světlo strašně to bolí. Povídáme si a lehnem si vedle sebe ani na mě nešáhne jen si povídáme mám zavšene oči chci na něho vidět tak si lehnu na bok a koukáme na se sebe chytl mě a začal líbat nebráním se tomu je to úžasné krásně líbá uplně užasně. Za nedlouho odchází domů.

Omlouvám se za krátký díl. Dopíšu za nedlouho. 

Na konci sil.Kde žijí příběhy. Začni objevovat