Dark as night |book 2|

Chapter 15

......,,Bazalka" ,,Avatar" ,,Rolník" ,,Kovadlina" ,,Američan" ,, Nosál" ,,Lukas"
,, Hej jména se nepočítají!" Zamračil se a zvýšil trochu hlas. Eliz si dala ruku před pusu aby zamaskovala úsměv před Lukasem. ,, Ále počítají." Souhlasila jsem. Všichni jsme ale věděli, že jsem si pravidla trochu poupravila podle svého. ,, Hele.. Pravidla jsou jasný-" Zavřel oči a začal vysvětlovat. Připadal mi jako kdyby stál na pódiu a měl trému. Prý když zavřete oči, budete se cítit lépe.  A to Lukas zavřené oči měl. Přerušila jsem ho. ,,-pravidla jasný nejsou." Urazila jsem se a vyndala si z kapsy sluchátka a dala si je do uší. Zapnula jsem si od Ellie Goulding písničku Army, která se v poslední době stala mojí oblíbenou. Samozřejmě až po písničkách od Jack&Jack, protože to je srdeční záležitost. Ignorovala jsem Lukasovi pokusy o to, mě rozesmát. A to na mě dělal různý ksichty které by mě normálně rozesmály. Proste to bylo tím, že jsem se smát nechtěla. To je těma náladama. Jako kdyby se mělo něco stát. (Bacha tohle je důležitý fakt, pro jeden ze vzdálenějších dílů)

A nebo je to jenom tím, že jsem teď hodně náladová. Nebudu to řešit. Ani nevím proč ale začala jsem být hrozně unavená. Začaly se mi zavírat oči a moje hlava začala padat na něčí rameno. Ztrácela jsem nad sebou kontrolu až jsem nakonec usnula.

,,Líbí se ti že jo.." Slyšela jsem nebo spíš rozeznala jsem úryvky rozhovoru Eliz a Lukase. ,, Mám ji rád.." Šeptl. Následovala dlouhá pauza. To jsem se bála aby nepřišli na to, že je slyším. Trochu jsem se zavrtěla abych rozeznala prostor okolo sebe. Nebo ještě lépe, na kom ležím. Vím, že jsem ležela v něčím klíně. Musel to být Lukas. Určitě to byl Lukas.

,, Máš jí hodně rád.."  Šeptla znovu Eliz. Chvilku ticho ale potom Lukas odpověděl. ,,Miluju jí.." A řekl to ještě tišeji než předtím. Uvažovala jsem nad tím, že bych se 'probudila' a něco k tomu řekla, ale potom mi došlo, že by bylo lepší to držet v sobě, a pochlubit se s tím, že jsem to slyšela, až jindy. ,, Tak jí to řekni.." Pošťuchovala ho Eliz. Eliz jako vážně? Děkuju.. Jsi opravdu kámoška. ,,Říct? Tos nemyslela vážně.. Si to u ní ještě poseru." Odpověděl na to Lukas. Cítila jsem jak se mu klepe noha. Ne že by to dělal on sám. Nervy? Strach? Nemám páru. ,,Tak se podívej..Jestli to neuděláš ty, tak to udělá někdo jinej." Sekla po něm Eliz.  To ji to tak moc žere? Prosimtě Eliz už radši mlč. Modlila jsem se aby už Eliz držela jazyk za zuby a nijak se k tomu nevyjadřovala. Ona totiž opravdu dokáže pomoct.  Dobře.. Spíš to podělá víc, než to podělaný bylo.

Ležela jsem na Lukasovi. Hodně dlouho. Zavřené oči a v takovém tom polospánku. Přemýšlela jsem o tom co Lukas říkal Eliz o mně. Myslí to se mnou vážně?  Panebože.. Co mám dělat? Stále jsem si to přehrávala v hlavě jak to řekl. Musí to tak být? Opravdu máme být spolu? Mělo to tak být už na začátku? A líbí se mi vůbec?