YOUTUBE není nic pro MĚ (Dokončeno)

Vláďovi narozeniny 3/3

"Hmm, ti lívance jsou fakt výborný!" pochválila jsem Vládu, ještě s plnou pusou."S plnou pusou se nemluví" smál se mi Vláďa. "Ano mami!" zasmála jsem se jak jsem polkla. Vláďa dostával záchvaty smíchu ...ale...já... Vzpoměla na mamku. Ukápla mi slza. Sklopila jsem hlavu. "Děje se něco?" zeptal se starostlivě Vláďa. "Nic ... Já jen..." ani jsem to nedořekla a odešla s pláčem do pokoje.

***pohled Vláďi***

Odešla s brekem do svého pokoje.
Udělal jsem něco špatně? Nebo jsem udělal něco JÍ? Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk odemykání dveří. Přišli kluci. A.. Kde že vlastně byly?
"Čauky mňauky!" pozdravil mě Peter.
"Kde je Anet?" zeptal se vysmátý Matúš. "Brečí ve svým pokoji" řekl jsem ale zabolelo mě to u srdce. Nejspíš je to kvůli mě. Viděl jsem na Peterovi takový pohled na MĚ který jsem vůbec nepochopil. "A co se stalo?" zeptal se Martin. Vadim byl nějak až moc potichu.
"Noo.. Ona mi pochválila lívance (to zní strašně divně :D)  s plnou pusou, já jí řekl že se s plnou pusou nemluví *zasmátí*, a ona mi řekla , Ano mami. Já dostal záchvat smíchu, ale ona se pak rozbrečela a utekla do pokoje." řekl jsem.
"Ty kok*te! Proč ses tomu ku*va smál?! To nevíš že jí před pár dny umřela máma?! Si děláš pr*el ne?! Co ti na tom přišlo ku*va vtipný?!!" vyjel po mě Vadim. Měl jsem sto chutí mu za to dát přes hubu, ale udržel jsem se. "Klid Vadime! On o tom nevěděl!" křičel na něj Peter. "C-c-co se tu-tu děje?" koktala šeptem na schodech Anet. Bez odpovědi k ní šel Peter, obejmul ji a začal s ní houpat do boků. (Doufám že to chápete :D )

***pohled Petra***
Hned co jsem ji viděl, tak jsem si myslel že se fakt rozpláču.
Přišel jsem k ní a obejmul ji.
"Děkuju Peterem" šeptla mi do trička.
Místo odpovědi, jsem ji políbil do vlasů.

*** o 3 hodiny později***
***pohled Vláďi***

Seděl jsem na gauči a díval se na televizi. Že by fakt na to zapomněli? Ale tak to zase tolik nevadí , vím že Anet to teď nemá lehký, a že nepřemýšlí nad takovými maličkost mi. Z mého přemýšlení mě vytrhlo to že mi někdo jemně zakryl oči. "Teď půjdeš semnou dobře?" řekl jemný a nádherný hlas. "Dobře" odpověděl jsem a vztal.
Pomalu mě ta 'osoba' vedla bůh ví kam. Pomalu mi ta 'osoba' o které víme všichni že je to Anet odkrývala ruce z mých očí. Jak jsem se pomalu rozkoukal zjistil jsem že jsme v kuchyni. Najednou všichni vykřikly : PŘEKVÁPKO!

•••Anecnie•••