Svítání

Kapitolka

Axmannova rozhodla, tak to tu máte. :-D

"Pane, tady nemůžete parkovat, jestli okamžitě neodjedete se svým vozem, budu vás muset nechat odtáhnout." slyšel jsem nějakou ženu mluvit těsně u mě. Vzhlédl jsem k ní. Přes slzy jsem nedokázal pořádně zaostřit na její tvář. Měla uniformu letištní ochranky. To bylo jediné, co jsem přes mlhu zahalující můj zrak, dokázal poznat.

"Lincolne, jsi Lincoln Scott?" znala mé jméno. Přikývl jsem. 

"Lincolne, znám tvojí matku Ruth." přistoupila ke mě o blíž, klekla si na jedno koleno, aby měla obličej ve stejné úrovni jako já. "co se stalo? Proč tu sedíš na silnici, chlapče?"

"Je pryč" 

"Kdo? Ruth někam jela?"

"Lex" nezmohl jsem se na nic víc, než vyslovit pouze její jméno a i to pekelně bolelo. "nechal jsem jí jít" byla to úplně cizí osoba a já se jí tu svěřoval. "Miluju jí a ona je pryč"

"Proč odešla?"

"Odehnal jsem jí od sebe. Zaslouží si někoho lepšího než jsem já. Jsem jen kus hovna co ubližuje lidem"

"O čem to mluvíš, chlapče. Pamatuji si tě jako toho nejstatečnějšího kluka. Zastavil jsi svého tátu. Nedovolil jsi mu, aby Ruth už dál ubližoval. Bránil jsi jí. Moc dobře si na to pamatuju. Dospělý muži před ním utíkaly, ale ty jediný ne. Postavil jsi se a chránil svou matku svým vlastním tělem. Copak by tohle udělal zlý člověk? Měl by si jí rychle najít tu dívku než bude pozdě"

"Ubližoval jsem lidem, hrál jsem si s jejich city" předhodil jsem jí další důkaz o své zlé povaze. 

"Každý z nás dělá v životě chyby. To ale není důvod, aby jsi si odpíral lásku. Důležité je, jestli jsi se ze svých chyb poučil a pochopil, že tvé chování nebylo správné. Jsi báječný syn. Ruth je šťastná, že tě má a ta tvoje slečna by jistě byla také, kdyby jsi jí to dovolil" 

Otřel jsem si své oči a pomalu jí začal poznávat. Melanie. Kamarádka mojí mámy z dětství, která i dnes čas od času zajde do našeho domku za mamkou na hrnek čaje. Věděl jsem, že pracuje na letišti, ale kde konkrétně, o to jsem se nikdy nestaral.  Mohla mít pravdu? Bylo tohle všechno až příliš velký trest, který jsem si naložil na svá bedra a byl ochotný s ním žít?

"Je pozdě"

"Kam letí"

"Do Madridu s jedním přestupem" vzala svou vysílačku a zeptala se na let. Odbavení letu skončilo již před hodinou a další spoj letěl za sedm hodin, ozvalo se z vysílačky. Jak dlouho jsem tu sakra seděl na té zemi? Tak dlouho, aby bylo ukončené odbavení cestujících mezinárodního letu určitě ne. Mohla si objednat jakýkoliv jiný spoj s přestupem v jiné destinaci, ale i tak zůstávala malá šance, že je stále tu a čeká na letadlo startující až za dlouhou dobu.

Na nic jsem nečekal a vběhl do odletové haly. 

Jak jí tu najdu, jestli tu ještě vůbec je? Hala byla ohromná. Stovky lidí proudily všemi směry okolo mě. Zahlédl jsem vysoko na stěně tabuli s informacemi o odletech. Vydal jsem se tím směrem. Každý cestující musí přeci zjistit z jaké přepážky bude odbaven. Jestli bylo nějaké místo, kde by měla být bylo to tohle. 

A ona tu opravdu byla. Seděla na sedačkách pro cestující umístěné pod informační tabulí. Kolena měla přitisknutá ke svému hrudníku a hlavu zabořenou hluboko v nich. Vozík s jejími věcmi stál těsně u ní, ale zřejmě by si ani nevšimla, kdyby jí s ním někdo odjel. 

Projela mnou ohromná úleva. Padl jsem na kolena. 

Našel jsem jí.

Dáme si happy end ....?

 jen na chvilku :-D