Carly Sloanová je mladší sestrou Scarlett Johansson o které svět neví. V dětsví měla nehodu a tak se vyhýbá jaké koliv slávě a tím i své rodině. Dalo by se říct, že je Carly pravým opakem Scarlett, ale spojuje je jejich sesterské pouto. Naše hrdinka...
Nechce se mi mu říkat, že mě probudila jeho vůně a pak už jsem z něj nemohla spustit oči a taky zato může ten záhadný sen. "Už jsem prostě vyspaná dost." odpovím lehce.
Otevře své modré oči kterýma mě začne pozorovat. Skoro začínám mít pocit, že se v nich utopím. "Máš hlad?" zeptá se.
"Strašnej." přiznám se. Jen nevím po čem toužím víc. Jestli po jídle nebo po jeho svalnatém těle.
Už pomalu vstávám z postele abych nám něco udělala na snídani. Ale v tu chvíli mě stáhne zpátky k sobě a přišpendlí mě k postely. Rozbuší se mi chtíčem rychle srdce.
"Nikam, Princezno, ty zůstaneš tady a já něco udělám na snídani." řekne když nás dělí milimetry aby mě políbil. Vidím, že potom taky touží, poznám to podle toho jak se mi zadíval lačně na ústa. Ale náchapu jak mohl odolat pokušení, protože vstává a odchází do kuchyně. Pozoruju ho jak odchází. Má hezkej zadek.
A tak zůstavám sama v pokoji. Uslyším, že v kuchyni zapl rádio. Hudba se šíří celým domem. Ležím v postely a strááášně se nudím. Posadím se, pomalu pokládám své nohy na podlahu. Necítím žádnou bolest. Opatrně stávám na nohy, trochu to bolí, ale není to zas tak strašné. Udělám pár kroků, přičemž se nedá říct, jak dokonalá chůze to je protože trochu kulhám. Spomocí silné vůle se dostanu do kychyně, přičemž mám předsebou vtipný "obrázek". Tom je ke mě otočený zády atak o mě neví. Stojí u sporáku, kde něco míchá a dalo by se říct, že "tančí" do rytmu hudby. Přijde mi to strašně vtipné, dává mi hodně práce abych nevyprskla smíchy. Projisto tu si jednou rukou zakryju pusu a druhou si dám v bok. Je to jak sledovat komediální sitcom.
Pochvilce se otočí a je celkem dost v šoku, že má nějaké publikum.
"Klidně pokračuj a nenech se rušit." řeknu mu se smíchem
"To víš že jo, to by se ti tak líbilo." řekne a opře se o kuchňskou linku.
Tak určitě by se mi to líbilo, dojdu k lince o kterou se taky opřu. "Na tohle nebudu odpovídat."
"Proč ne? Snad nemáš strach?" vypočítavě se ptá. Vidím jak za jeho zády pánvička vzplála, ale on si toho nevšiml a stále čeká na mou odpověď. Teď vím, že ho můžu setřít, což určitě udělám.
"Jedině mám tak strach o svou kuchyň, že ji zanecháš v plamenech."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"To se určitě nestane." ujišťuje mě tím svým vševědoucím výrazem ve tváři.
"Ale ta pánvička za tebou říká něco jiného." vyprsku smíchy. Nejdřív mi nevěří, ale když se otočí vidí, že nelžu. Ve zmatku chce vzít vodu a vylít to do toho oleje něčeho co se nedá poznat co to vůbec mělo být.
