Vyprávěla jsem vám o tom, že jsem se dostala do problému typu drogy a takové? Tak teď vám to představil blíže.
Hned po odchodu mé matky do nebe jsem zkusila věc, která se mezi puberťákama nazývá tráva, spisovně marihuana. Začala jsem se stýkat z lidma, kteří jsou na této droze závislí, říkali mi, že to není závislost, ale lék, já tomu věřila..
Hloupá 17-ti letá holka. Samozřejmě, že to lék nebyl. Dostala jsem se do fáze, kdy chcete víc a víc, je jasné, že jsem nezůstala u marihuany. Jednoho dne mi můj kamarád nabidl perník, řekla jsem si, že na takovou úroveň se nikdy nechci dostat, ale bylo pozdě. Už nikdy nevrátím zpět, že jsem začala brát tak tvrdé drogy. Cítite se strašně, pak vám droga zlepší náladu a nakonec to bude tak, že zkončíte na odvykacím oddělení v 17-ti letech. Řeknu vám popravdě, chtěla jsem zapomenout na tu bolest, že jsem přišla o matku, místo toho jsem udělala další ránu do svého srdce.
Mé poslední dny na odvykacím byly strach, pocit viny, prázdnota, ale především velká bolest. Při odemykání dveří, jsem si vzpomela na mou mámu, hned co jsem vešla jsem začala plakat. Táta nebyl doma, tak jsem stihla uvařit mu večeři a uklidit celý dům. Cítila jsem se tak moc osaměle. Když přišel táta,vypadal velice šťastně, že mě viděl. Promluvili jsme si o všem, myslím, že vše už je v pořádku, ale nikdy se mi má milující a jedinečná matka nevrátí.
Já doufám, že jste se z mého příběhu aspon trochu poučili a kdyby jste se dostali do stejné situace jako já, určitě nikdy neberte drogy a nedělejte podobné blbosti jako já.
