Achóój ^^ Nejprve bych vám chtěla hrozně poděkovat za překročení 200 čtení, když jsem začínala, psala jsem to s domněním, že to budou číst jen mé BHHFFF, ale že to dosáhne tolika čtení jsem ani ve snu nedoufala, jste boží. Děkuji <3
Vyšla jsem z obchodu a vydala se stejnou cestou zpět na základnu.
Když jsem byla asi v půli lešení, ucítila jsem něčí pohled. Byl to ten samý zombie jako před tím. Hypnotizoval mě svým pohledem. Začal se přibližovat, vzápětí se snažil vylézt nahoru, dokonce se chytil mé ruky. Už vím kdo to je. To už jsem se ale probrala a poslala mu šíp skrz hlavu. Oddechla jsem si. Jak by to asi skončilo, kdybych se neprobrala ? Ještě chvíli jsem zůstala na místě a vzpamatovávala se. Pak jsem se ale odhodlala pokračovat. "Stejně to byl haj** " ulevila jsem svému svědomí. Za pár minut jsem dorazila k základně. Vzala jsem za kliku, ale bylo zamčeno. Proč je zamčeno? No, tak aspoň zkusím zaklepat. "Hele, zase někdo ťuká. Ono se to snad rozneslo. " slyšela jsem za dveřmi smát se Ell. Zase? "Ell? To jsem já! " křikla jsem skrz dveře. "Pojďte všichni sem! Evka se vrátila! " zakřičela Ell odemykajíc dveře. Jen co se dveře otevřely, všichni se na mě sesypali a začali mě vítat. "Počkejte, vždyť za chvíli spadnu! " řekla jsem se smíchem. Všichni mě pustili a pomohli mi s batohem. V tom mi ale padl pohled na mně neznámou osobu.
"A-Ahoj, já jsem Evka. " vypravila jsem ze sebe nejistě a nabídla jí ruku. "Ahoj, já jsem Anet, těší mě. "
s úsměvem mi stiskla ruku. "Bacha! Jsou tam i hrnky a talíře! " křikla jsem, když jsem zahlédla, jak zachází s batohem. Pohled se mi vrátil na Anet. "A jak jsi se sem vůbec dostala? " zeptala jsem se s upřímnou zvědavostí. "No, to bylo tak, ... " začala mi vyprávět. "Aha. Tak to jsem ráda, aspoň je nás tu o jednoho víc. " dořekla jsem a věnovala jí úsměv. "Ell? " "Ano Evko? " "Hele, zaveď prosím Anet do skladu, ať si tam něco vybere. " "Jasně, " odpověděla mi, "tak pojď Anet. " řekla a usmála se. "Už jdu. Zatím Evko. " rozloučila se a já se na ni usmála. Byla jsem sama. Ell a Anet jsou ve skladu a děda se ségrou uklízejí věci z batohu do Benjamínovy provizorní kuchyně. Chtělo by to postel. Jsem hrozně unavená. Vezmu s sebou Anet, no, možná spíš Ell. Nevím jestli je zrovna dobrý nápad, brát s sebou VEN, někoho, koho jste právě poznali. Lokty jsem se opřela o stůl a hlavu složila do dlaní. Nebudu lhát, málem jsem usla, ale zachránilo mě bouchnutí dvířek. Ano, čtete správně. Zachránilo, jelikož mám v plánu jít omrknout okolí a najít nějaké místo, kde bychom mohli přespávat. Z mého přemýšlení mě vytrhly Anet a Ell. "Jsme zpátky. " oznámila mi Ell. "Fajn. " usmála jsem se na ně. "Anet, cítíš se na to, jít ven? Nebo mám jít radši s Ell? " ty dvě se na sebe podívaly. "Evko já ... " odmlčela se, "já se venku bojím. " koukla se na mě smutným pohledem. "Dobře, tak já tedy půjdu s Ell. Pokud ti to tedy Ell nevadí? " "Ne, v pohodě. " "Fajn. Anet ty zatím můžeš pomoct mému dědovi a ségře něco ukuchtit. " usmála jsem se na ni a pohledem jí dala najevo, že mi to nevadí a že to chápu. Děkovně kývla. "Tak jo Evko, co máš v plánu? " ptala se mě Ell, mezitím, co jsme vycházely ven. "Půjdeme omrknout okolí a najít místo, kde budeme moct přespávat. Ideální by bylo, kdyby to bylo něk... " nedořekla jsem to, jelikož jsem spatřila tajemnou osobu mužského pohlaví, která se právě vynořila zpoza rohu.
---------------------
Takže tady je další kapitola. Opravdu vám hrozně moc děkuji.
EliEvka
----------------------------------------
ČTEŠ
Zombie Apokalypsa. Wait...What?
FantasyZačala Zombie apokalypsa a Evka se postupně seznámí s pár lidmi, kteří jí budou pomáhat a všichni se budou pokoušet přežít. Věříte jí, že to zvládne? Wait... What? Příběh se náhle změní. Ptáte se na co? Jak? A proč? To vám neřeknu, nechte se překvap...
