Broken [CZ - Luke Hemmings]

8.

Čekala jsem naštvaně ve velké řadě na oběd, ruce jsem měla založené na hrudi a neklidně jsem klepala nohou. Myšlenky mi pořád směřovaly k poslední hodině, co jsme dnes měli. Byla jsem tak naštvaná...

Hlasitě jsem si povzdechla a přenesla váhu z jedné nohy na druhou. Přála jsem si, abych už dostala jídlo, rychle ho snědla a mohla jít domů, kde jsem se chtěla zahrabat pod peřinu a zůstat tam tak do dalšího rána.

Během přemýšlení, jak jsem nesnášela školu, matematiku a další předměty, které mi naprosto nešly, jsem si uvědomila, že jsem tady před dvěma týdny nastoupila. Měla jsem pocit, že jsem tady chodila věčnost a přitom to byly jen dva týdny.

Z mých myšlenek mě vytáhlo až šťouchnutí do ramene. Otráveně jsem se podívala na dotyčného. Neměla jsem náladu si s nikým povídat.

"Musím s tebou mluvit," pronesl Luke, který se na mě podíval jeho typickým otráveným pohledem. Zakoulela jsem očima a vjela rukou do svých vlasů. Nechtěla jsem s ním mluvit, bylo mi dost jasné, o čem chtěl mluvit.

"Nemám náladu," řekla jsem popravdě nepříjemným hlasem.

"To jsem si domyslel," podotkl spíš pro sebe, "každopádně ti chci říct, že už tě nechci doučovat," dodal pak po chvíli, jako by si snažil dát dohromady to, co se mi snažil říct. Podívala jsem se na něj vytřeštěnýma očima a začala vrtět hlavou.

"Jak jako? Proč? Hele, Luku, já vím-"

"Protože s tebou ztrácím čas, pomáhám ti, ani mi za to neplatíš a stejně dostáváš pořád špatné známky! Nemá to cenu. Vůbec se nesnažíš," skočil mi do řeči a přitom mě propaloval pohledem..

"Jak tohle můžeš říct? Vždyť sám jsi říkal, že se lepším! Já jsem se na tu písemku nemohla soustředit, nedokázala jsem s těmi příklady nic udělat, ale slibuju ti, že už žádnou pětku nedostanu. A klidně ti budu platit. Prosím, hlavně mě pořád doučuj. Bez tebe bych byla úplně ztracená," vyhrkla jsem ze sebe.

Myslela jsem si, že se mnou bude chtít mluvit o té pětce, co jsem dnes dostala. Jeho to očividně taky naštvalo. Věděla jsem, že si to dával za vinu, ale jeho chyba to rozhodně nebyla.

Den před tou písemkou jsem se vůbec nevyspala. Pořád jsem se jen převalovala a nemohla zamhouřit oko. Dopoledne, kdy jsme měli matematiku a psali důležitý test, jsem nedokázala vypočítat ani jeden příklad, co jsem měla před sebou na papíře. A to jsem se na to hodně připravovala.

"Ne, já už tě nechci doučovat," stál si za svým Luke a založil si ruce na prsou. Pak udělal pár kroků dopředu, protože se řada posunula. Já jsem ho následovala se sklopenou hlavou.

"Luku, prosím, já nechci dostávat pětky. Prosím," prosila jsem ho a doufala, že to nemyslel vážně.

Bez jeho doučování bych nebyla schopná ve škole vůbec fungovat. I s doučováním jsem měla obrovské problémy. Bez toho bych byla naprosto zoufalá, nešlo by mi už vůbec nic.

"Ne," řekl rozhodně. Hlasitě jsem si povzdechla. Už tak jsem se cítila hrozně a ještě Luke přijde s něčím takovým. Čekala jsem, že se na mě naštve a bude mi zase říkat, jak jsem se nesnažila, ale to, že se mnou už ztratil trpělivost, jsem si opravdu nemyslela.

"Luku..."

"Ne, už mě to s tebou nebaví. Jsi hrozná, otravná a taky blbá. Nechápu, proč jsem na to vůbec tehdy kývl," pronesl nepříjemným hlasem. Ublíženě jsem se na něj podívala a polkla.

On mě rád urážel, to nebyla žádná novinka. Nikdy jsem si nemyslela, že to myslel vážně, ale dnes se mě to trochu dotklo. Ne trochu, ale víc.