Antylar-divoký drak

Zkáza vesnice

Omlouvám se, že dlouho nebyla kapitola. Nebyl čas a ani nápady.

Isabel zůstala celou noc se mnou. Občas za náma přišel i Henry. S Henrym byla sranda. Divím se, že za náma nikdo nepřišel aby nás napomenul.
Henry řekl, že tady přespí s náma protože se mu prý domů moc nechce. Vlastně nám Henry nikdy neřekl o svém lidské příteli, ale teď jsem to nechtěl rozebírat.
Pořád jsme o něčem debatovali a nakonec jsme došli k debatě o Isabel. Konkrétně o jejím původu. Co je vlastně zač?

,,Ráda bych věděla kdo jsem. Ani nevíte jak je těžké to nevědět."

,,A zkoušela jsi to vůbec někdy zjistit?" zeptal se Henry a začal si prohlížet ty Isabeliny kameny na jejím krku.

,,Jasně že jo. Prošla jsem snad všechny knihy tady o dračí historii."

,,Ty kameny už jsem někde viděl." řekl po chvilce ticha Henry.

,,Kde? Kde?" vyhrkla ze sebe Isabel dychtivě.

,,V křyšťálových horách. Jsou tam jeskyně plně těchto kamenů." dál upřeně hleděl na ty kameny.

,,A jak to vlastně víš?"zeptal jsems e trochu nevěřícně.

,,Jako malého mě tam rodiče brávali. Jenže zemřeli a od té doby žiju tady." sklopil pohled k zemi.

,,Promiň. Moc mě to mrzí." Henry se na mě podíval ,,To nevadí. Už je to dlouho." a usmál se. Úsměv jsem mu oplatil a podíval jsem se zpět na Isabel.

Ušklíbl jsem se na ní a řekl jsem ,,Tak co Isabel, už víš kam zítra poletíme?
,,Jasně. Do křyšťálových hor!!" vykřikla Isabel.
,,Pšššššt." utišil jsem ji. ,,Vždyť probudíš celou vesnici." zašeptal Henry. Isabel se začala potichu smát.
,,Domluvíme se na tom zítra." pokračoval jsem v šeptání. Oba kívli na souhlas a odebrali se do svých postelí. Nakonec každý z nás řekl ,,Dobrou noc." a ve stanu se rozhostilo ticho.

...

Ráno jsem se probudil jako první. Venku už bylo světlo a tak jsem se zvedl z postele. Potichu jsem prošel kolem spícího Henryho a Isabel. Čekal jsem, že na ulicích už budou davy lidí jenže všude bylo mrtvo.
Okna všech domů byla zavřená nebo zatlučená prkny. Prostě tady bylo něco špatně.
Chtěl jsem se vrátit do stanu ale uslyšel jsem nějaký zvuk. Ten zvuk jsem moc dobře znal. Bylo to mávání dračích křídel.
Zadíval jsem se na oblohu kde se po chvíli objevil drak. Doufal jsem že tohle už nikdy neuvidím.
Byl to odpadlík s vojákem z Devilorovi armády na zádech. Odpadlík sletěl trochu níž, otevřel tlamu a podpálil dům přímo na proti mě.
Spanikařil jsem a rychle jsem vběhl do stanu abych probudil Isabel s Henrym. Nejdřív jsem probudil Isabel.
,,Co se děje Antylare?" řekla a rozespale si mnula oči.
,,Vesnici napadli odpadlíci!"

,,Ó můj bože! Co budeme dělat?" Isabel začala úplně šílet. Chytil jsem jí za ramena a podíval jsem se jí z příma do těch jejích krásných očí.
,,Isabel. Uklidni se já tě ochráním. Teď jen potřebuju aby jsi potichu vzbudila Henryho a řekla mu co se děje. Hlavně nepanikařte."

,,A co budeš dělat ty?"

,,Já se podívám jak to vypadá venku abych zjistil kudy můžeme zmizet." Isabel kývla na souhlas a vydala se k Henrymu. Já šel směrem ven. Všechny naděje zmizeli při jediném pohledu ven před stan.
Před stanem se kupilo celé vojsko Devilorovi armády včetně draků. Zatím si mě nevšimli.

Už se blížíme k 500 reads :) WOW :) to je úžasný. Vy jste úžasný. Děkuju vám moc. Užijte si tuhle kapitolu vaše atomovka007.