Brainwash

[Část 1.] - Ice cream

Tenhle rok nás rodiče vzali k moři. Nejsem moc nadšený. Nemůžu být příliš na slunci, protože mám citlivou pleť. Momentálně se nacházím v hotelu, který je nejblíž k pláži. Dnes ráno jsme sem přijeli v autě. Ještě teď to rozdýchávám, pitomé dusno a vedro. Začal jsem si vybalovat do půlky skříně pár věcí.

Zkráceně - máme si jen vybalit věci a pak máme jít na oběd. Pokoj mám naštěstí s Joshuou, sám bych asi dlouho nepřežil a když jsme tu dva, to se teprve budou dít věci, jako třeba mě může naučit konečně ty pitomý šachy.

Kufr jsem flákl k posteli a svalil jsem se na ni. "Nechceš vybalit i mě?" Zamumlal jsem. V tom horku se mi vážně nechce nic dělat.

Dobalil jsem vše své a kufr dotáhl jinám,aby se nepletl. Koukl jsem na bratra a kývl jsem. Vzal jsem jeho kufr a přitáhl ho ke skříni. Bůhví co to tam veze za šutry. Začal jsem mu též vybalovat. Když jde o bratra..udělám vždy radši to, co chce.

Usmál jsem se a lehl jsem si. "Nevíš, co je k obědu?" Máma zabalila vážně hodně konzerv s párkama. "Nikdo mi nic neřikal." Odvětil a skládal dál.

Oddechl jsem, vstal jsem a šel za ním.

Určitě zas budou párky, nikdy nic nahlas neřeknu, ale ty nakládaný jsou fůjtajbl. Povzdechl jsem nad představou a všechno jsem to pomalu doskládal. Nemyslím si, že màm hlad, ale to mamku nezajímá. Ona má ráda, když jíme všichni společně.

Svůj kufr jsem odtáhl pod postel. "Jdeme?" Narovnal jsem se a koukl na něj.

"J..jo" oddechl jsem a šel pomalu k místu, kde se pravděpodobně bude nacházet naše mini jídelnička.

Přišel jsem k němu, chytl jsem ho za paži a táhl do jídelny, kde už byla máma i táta. Zrovna se snažili přijít na to, jak se tady používá sporák..

Podíval jsem se na rodiče a potichu oddechl. Osvobodil jsem se z Jisoova držení a hned jsem se sklopeným pohledem obsadil první židli.

Začínal jsem mít hlad a než se to rodičům povedlo, to byla doba.

Nakonec jsme měli párky a kaši z pytlíku. Jak já tohle jídlo začínám nenávidět a koukám, že Joshua je na tom podobně.

Ani jsem to nedojedl, protože mě radši přešel hlad. Nechal jsem to na stole, kdyby si ještě někdo chtěl přidat. Odebral jsem se pomalu od stolu a šel jsem do pokoje. Lehl jsem si na postel a dal jsem si ruku přes oči. Radši budu spát.

Máma po mě chtěla umýt nádobí a pak mě se slovy "Můžeš jít" pustila.

Vypařil jsem se do pokoje. Zavřel jsem za sebou dveře a otočil jsem se. "Vážně? Je poledne, je horko a my jsme u vody, to tě napadne spát?"

"Jsem unavený." Pošeptal jsem jako kdybych to říkal sám sobě v duchu. Ruku jsem posunul z očí a podíval jsem se na něj. Jak jsem řekl.. Já k moři nepůjdu dobrovolně, jedině když mě tam někdo dotáhne. Navíc s moji smůlou jsem schopný se spálit.

Přímo jsem na něj skočil, ale hned jsem si sednul. "Chceš tam dotáhnout?" Řekl jsem ironicky. "Já tam sám od sebe nejdu" zase pošeptal.

Začíná mě štvát, možná o tom ani neví. "Budou tam pěkný holky a.." ..kluci, ale to nahlas před nim řikat nebudu. "..a koktejly"

"Tu je zase dobrá postel." Zamumlal jsem a naplácl jsem si ruce na obličej. Znervózňuje mě. Je děsivý, když se na mě lepí člověk stejný jako jsem já. Koukl jsem skrz prsty na něj. "Vždyť můžeš jít beze mě." Pošeptal jsem.