Stuck in a Lift [CZ]

Hodina 6

Sžírala mě nuda a já se nebyla schpná ničím zabavit. I Tom byl neobvykle potichu. Když si zpíval, hrozně jsem chtěla, aby zmlknul. Teď když byl konečně zticha, dala bych všechno za to, aby znovu začal zpívat, jen aby tu bylo sebemenší rozptýlení.

Už snad po desáté jsem vstala a zmáčkla všechna tlačítka. Zase nic, tak jsem se unaveně posadila zpátky.

"To už jsme tu šest hodin?" vyslovila jsem udiveně, když jsem zaregistrovala, že moje hodinky ukazují půl páté.

"Upřímne se divím, že jsi v mé přítomnosti tak dlouho vydržela," řekl Tom. "Vždy, když je se mnou někdo v místnosti sám, za chvíli od mých debilních poznámek zešílí."

"Tak hrozný zas nejsi," řekla jsem a vážně jsem se snažila nesmát.

"Ale ano, jsem. Když mi bylo pět nebo šest, rodiče šli večer někam do divadla a zaplatili nějakou chůvu, aby mě pohlídala. Tak strašně jsem ji iritoval, že se po chvíli praštila hlavou o zeď a omdlela. Později prohlásila, že zakopla a při pádu se bouchla do hlavy, ale já jsem si jistý, že to udělala schválně, jen aby mě už nemusela snášet."

Opravdu jsem doufala, že si to jenom vymyslel, protože omdlít v zaseknutém výtahu bylo to poslední, co jsem potřebovala.

Dneska mě nenapadají žádné kecy, co bych sem měla napsat, takže jako obvykle: budu ráda za každý vote a komentář!