Bílá nevinnost

Na chvíli pocit bezpečí

"Noo asi k tomu mají důvod."
"Bát se mě?"
"Ne ne jako říkat vam lesní muž když zijete tady.. Proč vlastně zijete takhle daleko od lidí??"
"Víš.. Ono někdy už člověk ztrati chuť vídat se se všema těma falešnýma lidma co s tebou kamaradej a za zády tě pomlouvaj. Ale to ty neznáš.. Zklamání. . Beznaděj.."
"Znám !!"
"Jak to můžeš znát? ? Kolik ti je??"
"17.. Ale chápu vás, přistěhovali jsme se z Miami, v Americe. Z 35 stupní do - 10. Měla jsem tam kamarády a tak a rodiče to všechno zničili! ! Dovezli mě sem do téhle pustiny. Potom jsem se dozvěděla, jaká je moje nejlepší kamarádka mrcha. Nakonec jsem se tady .... Zamilovala.... Asi... Do jednoho kluka.. Jenže on ... Já nevím ..Má to těžké a vlastně díky těmhle všem jsem se dostala do tohohle lesa. Volala mi ta kamarádka, a pak jsem se pohádala s mámou a nakonec on přišel se svou holkou na místo které mi dřív ukázal. Já musela odejít a tak jsem šla do lesa.. "
"No,tak možná víš jaký to je..."
"Povězte mi vy, něco o sobě"
"Noo až někdy jindy. Ted pojď spát musíš bejt unavená"
"Já musím domů!"
"Joo ?? Tak Teda hodně štěstí, kamarádi vlci na tebe čekaj! Hele ted tě ven jít nenechám. Vyspi se a ráno tě dovedu domu.Nebo se snad bojíš??"
"Ne ne, tak děkuju."
"Taak tady máš polštář, deku, a lehni si na gauč."
"A kde budete spát vy??"
"Tady. Jsem zvyklej. A neřikej mi furt pane, jsem Jack a ty?"
"Ann"
"Pěkný jméno. Tak dobrou Ann"
"Dobrou Jacku"
Bylo mi dobře. Sice jsem věděla že kdyby chtěl může mě ted znásilnit nebo zabít nebo unést nebo já nevim co, ale prostě jsem se nebála. Přišla jsem si s ním v bezpečí víc, než jindy. Z krbu šlo teplo a když pochybuju že tu má topení tak mi bylo teplo. Usnula jsem téměř hned...."
Ráno mě probudil zvuk pískající konvice.
"Aaa šípková růženka se probudila? Dobré ráno, dělám kafe dáš si??"
"Dobré ráno, děkuju dám. "
"A jak si se vyspala u lesního muže?"
"Hah no dobře"
"To sem rád.. A hele jak jsem nad tím přemejšlel, nejmenuje se ten kluk Peter?"
"Joo vy ho znáte? "
"Joo znám tu všechny."
"Aha. ."
Potom udělal snídani a já si všimla jedné věci.
"Jacku ?? Vy tu nemáte elektřinu??"
"Ne . Topim v kamnech a krbu. Jidlo ohrivam taky tam"
"A televize??"
"Nooo ta nefunguje jenom jsem línej jí vyhodit"
"Aa voda??"
"Tamhle ty dveře vedou na záchod. Tam splachuju vodou z potoka a na sprchování mam přiváděnou vodu z hájovny. Ta je na kraji lesa to víš kde ne??" Přikývla jsem.
"Noo a jídlo a pití a tak mi taky vždycky v neděli vozí správce lesa. Je to jedinej člověk kterymu věřim a bavim se s nim."
"Aha..."
Když jsme se na snídali. Oblékla jsem se a šli jsme ven z lesa. Ted za světla to tu nebylo tak strašidelný. Dokonce jsem i viděla malou cestičku.
"Ještě jednou děkuju. Za všechno. Zachránil jste mi život."
"Za málo. Aspoň jsem nebyl tak sám. Zas se někdy stav, povím ti zas něco já. Cestu ted už znáš ne??"
"Jo znám. Určitě zas ráda přijdu. Tak se mějte!"
"Ahoj"
Rozloučili jsme se a já se vydala na cestu domů. Odsud to bylo kousek.
Přišla jsem ke dveřím a zazvonila. Máma otevřela snad ve vteřině.
"Proboha Anno kde si sakra byla celou noc ??!!! Jsi celá??"
"Jsem v pohodě mami."
"A kde jsi byla? ?! Víš jakej sem měla strach?"
"Byla jsem u Jacka!"
"Kdo je Jack?!"
"Panebože nech mě nebo já zas jdu !! Jack bydlí v lese a zachránil mě, protože jsem se ztratila!!"
"Faajn tak promiň že mám strach!"
Už jsem neodpověděla a šla rovnou k sobě. Shodila jsem ze sebe to špinavé oblečení, vysprchovala se a jenom v županu si lehla do postele. Vzala jsem si tabulku čokolády a sledovala nějaký nudný pořady..
Kolem poledne mi do okna bouchla sněhová koule. Vstala jsem, vzala si bačkory a šla na balkón. Ledový vzduch mi profoukl na nahé tělo pod županem. Otřásla jsem se a přitáhla si ruce k tělu. Dole stál. Peter.
"Ahoj jsou doma vaši? ?"
"Ne máma jela do města a táta jse v práci Proč?"
"Můžu dál??"
"Počkej"
Došla jsem dolu a otevřela dveře. Byla jsem na něj naštvaná ale i tak mě zas přemohla touha s ní být aspoň chvilku.
"Víš, chci se ti omluvit za včerejšek a zároveň ti poděkovat žes to tak zachrála... Mrzí mě že jsem tě vyhnal.. "
"Noo v pohodě jenom mě málem sežrali vlci... "
"Počkej Ann .... TO TY SI KŘIČELA??!!!"
"Oooo ty jsi mě slyšel??"
"Já jsem nevěděl že to jsi ty a myslel jsem že to křičí někdo z vesnice."
"Hmm tak asi ne.. Ztratila jsem se a pak mě málem napadla smečka vlků. Nebýt Jacka tak jsem mrtvá!"
"Ty jsi byla u Jacka Rodgersona??!!! "
"Nevím jestli Rodgersona ale říka se mu lesní muž.."
"Joo .. No ty vole.., Ann vážně... omlouvám se.... Já kdybych to věděl... Nikdy bych od tebe neodešel...." Ani to ne do řekl a políbil mě. Potom mě zvedl do náruče a stále líbal. V tu chvíli jsem ztratila pojem o všem. Jedine co jsem vnímala byl Peter. Donesl mě do pokoje a položil na postel. Hladil mě po zádech a líbal na krk, hruď a když mi rozvazoval pásek županu, uslyšela jsem klapnout domovní dveře!