BRODIE /Thomas Brodie-Sangster FF/ DOKONČENO ✓

19. Jedné noci

Krásný nedělní večer! Tak jsem se hecla, přemluvila a tady vám přináším nový díl BRODIEho. Pomalu se to snažím nějak zamotávat, pevně doufám, že příběhu zachováte přízeň... Děkuji za všechny skvělé reakce, každá jedna taková mi zpříjemňuje den, s každou takovou miluju psaní víc a víc... Díky!!!!! ♥

PS: Pokud se vám mé příběhy líbí, budu moc ráda za follow =3

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

Do svého pokoje, nacházejícího se v zadní části domu, Cara doslova dosprintovala. Navzdory únavě, navzdory zmatku, jenž obestíral její smysl, pospíchala, seč jí unavené nohy dovolily. Cestou z pokoje se za ní neslo Michaelovo naléhavé volání, bála se, aby se za ní nevydal. Byl hluboko pod vlivem alkoholu, Cara věděla, že kdyby se o něco pokusil, neubrání se mu.

Rozrazila dveře a energicky jimi za sebou práskla. Pro jistotu ještě otočila klíčem v zámku, čistě pro klid duše, a následně se vyčerpaně sesunula na podlahu. Strávila naprosto neuvěřitelný večer. A to rozhodně ne v dobrém slova smyslu.

Což o to, začal docela dobře. Vyrazila s šarmantním mužem do nového luxusního podniku přímo v samotném centru Londýna. Jenže bezprostředně po příchodu se jim zjevil Thomas i se svou arogantní přítelkyní a všechno šlo do kopru. Nedokázala se od myšlenek na ty dva oprostit. Nesnášela Mell. Což se jí nepodobalo. Normálně si osobní pocity nechala, až dotyčného pozná blíž, no u tmavovlásky si čas dávat nemusela. Tam byl názor nasnadě, první dojem působil jako rychlá mlaskavá facka.

Uchechtla se a hlavu opřela o dveře. Ráno se blížilo přímo raketovou rychlostí a s ním i spousta příprav na nadcházející benefici.

...

Vzbudila se, když budík na nočním stolku ukazoval půl čtvrté. Jak dlouho spala? Netušila. Hlava ji však třeštila, jako by do ní někdo bušil kladivem, za sklopenými víčky jí blikala ostrá světýlka.

Překulila se na záda a zahleděla se do stropu. První oficiální noc v novém životě. Co asi měla vepsáno v osudu? A chtěla by to vědět, kdyby se naskytla příležitost?

Vzpomínala na letní den zhruba před deseti lety. Tehdy si její matka domů přitáhla podivnou ženštinu se špínou za nehty, otrhaným šátkem na hlavě a ošoupanými tarotovými kartami v krátkých buclatých prstech. Caru ihned poslala do pokoje, nicméně vrozená zvědavost ji donutila schovat se na chodbě a poslouchat, o čem si budou ženy povídat.

Brzy jí došlo, že ona podivná dáma byla něco jako věštkyně. Dramaticky její matce líčila blížící se roky, varovala před zradou, číhající v rodině, připravovala na nenadálé bohatství, přicházející ruku v ruce se změnou společenského statusu. Cara se už tehdy musela smát. I ona sama, přestože ještě neměla dost rozumu, věděla, že je matčina návštěva jen obyčejná podvodnice.

S povzdechem se na posteli vytáhla do sedu a bez váhání přehodila nohy přes bytelnou pelest postele. Najednou pocítila nutkavou potřebu vydat se zkontrolovat Thomase. Vůbec o sobě nevěděl, co když se mu něco stalo?

Bezmyšlenkovitě sáhla po mikině, přetáhla si ji přes hlavu a po špičkách se vydala ke dveřím.

Celý dům se utápěl v harmonickém tichu. Každý jeho obyvatel zjevně poklidně spal, sbíral síly na nový den. Je snad netížilo nic, hleděli si svého, spokojení a vyrovnaní. Ne tak Cara. Jí by svědomí nedovolilo znovu usnout, kdyby svého šéfa nezkontrolovala. No, kdo jiný to za ni mohl udělat? Michael těžko. Ten bude rád, jestli se za rozbřesku vyhrabe z pokrývek. Maggie? Kdepak, ona o litrech alkoholu nic nevěděla. A... nikoho dalšího neznala. Mell se zjevně hned na začátku večera ztratila kdovíkde, o svého přítele se dál nezajímala.

Na kom to tedy zůstalo?

Konečně po paměti doklopýtala ke dveřím, za nimiž Thomase zanechala. Bylo zavřeno, zpoza nich se neozýval jediný zvuk. Což dívku zneklidnilo. Žaludek se jí naprázdno stahoval, podvědomě se obávala katastrofy.

Opatrně vzala za kliku a potichu otevřela.

Těsně za prahem ji nosu udeřil nepříjemný těžký pach alkoholu. Odolala touze zacpat si nos, zhluboka se nadechla a přeběhla na druhou stranu. Okamžitě otevřela okno dokořán, byla si jistá, že až se ráno Thomas probere, čerstvý vzduch mu napomůže oklepat ze sebe zbytky kocoviny.

Zjevně si dělala starosti úplně zbytečně. Muž totiž ležel přesně v té samé poloze, v níž jej zanechali, hlasitě, hrdelně chrápal a dlouhé ruce, rozhozené do stran, vypadaly jako končetiny obrovského pavouka.

Na vteřinu se ramenem opřela o zeď, paže zkřížila na prsou a pozorně se na něj zahleděla. Hrudník se mu poklidně zvedal a opět klesal, ve tváři se mu nepohnul jediný sval. Vypadal naprosto pokojně.

Přesto...

Cara se zamračila a popošla blíž. Pod límcem modrého svetru jako by něco zahlédla...

Opatrně se nad jeho bezvládné tělo naklonila. Nechtěla mu narušit osobní prostor, i hluboko v deliriu by jej podvědomí mohlo zburcovat. Skutečně nevěděla, jak by mu svou přítomnost vysvětlovala. Koktala by, zajíkala se a ve finále se do toho jen nepříjemně zamotala. Takových situací si za třiadvacet let užila dost. Byla z neustálých vytáček unavená.

Srdce se jí v hrudním kuši na moment zastavilo. Měl na kůži... co? Tetování? Thomas a... tetování?!

Kousla se do spodního rtu. Něco podobného jí do představy chladného byznysmena nezapadalo. V nejmenším.

Dvěma prsty vzala za lem svršku a o kousek jej stáhla. Chápala pořád míň. Nebyla to písmena. Nebyla to souvislá slova. Spíš... jakési znaky. Skoro by přísahala, že jsou čínské, ale jejich rozvržení jako by s oním známým jazykem nesouviselo.

Vtom se Thomas zavrtěl.

Cara s úlekem ruku stáhla a o krok couvla, no neprobral se. Naštěstí. Jen se obrátil na bok, aniž by rozlepil víčka, a nerušeně pokračoval ve vyspávání opice, o společnosti neměl vůbec žádné tušení. Což dívce dalo znamení, aby ve zkoumání podivných značek pokračovala.

Sklonila se nad ním tudíž podruhé, koleno položila na matraci, dlaněmi se o ni zapřela. Byla od Thomasova obličeje pouhý kousek, jasně na líci cítila jeho těžký dech.

Když vtom se... něco stalo. Muž se pohnul podruhé, tentokrát tak nešťastně, že Caře podrazil rovnováhu. Ta se však nesvalila na podlahu, jak se dalo očekávat. Skončila v měkkých pokrývkách, přímo jemu po boku.

„Sakra," sykla a chystala se urychleně zvednout, ovšem osud se zřejmě domníval, že dívence zavařil málo. Náhle Sangster zvedl ruku a přehodil ji přes její tělo, svírajíc tak Caru přímo v železném objetí.

Ležela tiše a nenápadně jako myška. Srdce jí prudce bouchalo do žeber, do očí se tlačily slzy plné hrůzy a utrpení. Ocitla se v pasti. Thomasova paže jí na těle spočívala jako těžké závaží, kdykoli se pokusila pohnout, sevření ještě zesílilo.

Proklínala se. Proklínala se za uskutečnění onoho stupidního nápadu, že vyrazí šéfa zkontrolovat. Kde nechala rozum? Copak je snad nějaká chůva? Na co si to vůbec zase hrála?!

Vzlykla. To bude ráno ostuda...

* * * * * * * * * *

THX! ♥