Carly Sloanová je mladší sestrou Scarlett Johansson o které svět neví. V dětsví měla nehodu a tak se vyhýbá jaké koliv slávě a tím i své rodině. Dalo by se říct, že je Carly pravým opakem Scarlett, ale spojuje je jejich sesterské pouto. Naše hrdinka...
Právě se nacházím mezi spánkem a realitou všedního světa, která začíná díky Němu ožívat. Cítím se šťastná,ale mám i strach, že až se probudím, tak tahle pomyslná bublina štěstí praskne. Nechci dnes vidět svoji matku, která ke mě projevuje minimum mateřského citu. Realita se blíží ke mě čím dál víc. Místo ticha které mě obklopovalo v mé snové realitě, slyším jeho pravidelný dech a chvilkami šustění papíru. Zlehka otvírám oči, nejdřív je všechno kolem rozmazané, po chvilce začnou věci nabírat své skutečné tvary. Je tu i On. Neví, že už nespím. Leží na břiše a je zcela ponořen do četby nějaké knihy.
"Dobré ráno." upozorním na sebe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pomalu se podívá mým směrem. Usměje se na mne. "Přeji dobré ráno i tobě, Princezno. Jak ses vyspala?" zeptá se.
"Vcelku dobře." zdělím mu prostě.
Zahledí se mi do tváře, nevěřicně si ji prohlíží. "Něco tě trápí." je to spíše zdělení než otázka.
"Tak trochu." přiznám se
"Rekneš mi o co jde?" vyzvídá
Z hluboka se nadechnu. "Dneska přijede moje matka, kterou jsem naposledy viděla na svých narozeninách před čtyřmi lety." řeknu pravdu.
"Nevycházíte spolu?" další otázka.
"Moc ne, většinu pozornosti vždycky věnovala mým starším sourozencům, ale mám dobrý vztah s taťkou. Nikdy mě nechápala a ani se nesnažila mě nějak moc pochopit. Ale už jí to tolik nezazlívám. Mám strach co po mě chce, když se táhne tak dalekou cestu z Ameriky až sem aby si s semnou promluvila." vysvětluji
"Ty jsi američanka?" ptá se s údivem.
"V Americe jsem se narodila, ale od svých třinácti let bydlím v Londýně."
"Tak to vysvětluje proč nemáš americký přízvuk. Kde se ti líbí víc, v Americe nebo v Anglii?"
"Tohle je nějaké intervium, pane Hiddlestone?" ptám se se smíchem.
"Ne, jen mě zajímá tvůj život." myslí to zcela upřímě.
"Mám radši Anglii, protože život v Americe mi přijde příliš uspěchaný, je to velice hlučné město." odpovím na jeho předcházející otázku. "Můžu tě o něco poprosit?" zeptám se.
"Cokoliv si budeš přát." vlídně odpoví.
"Až budu mít rozhovor se svou matkou za sebou, můžu přijít zase k tobě?" zeptám se ho.
"To beru jako samozřejmost, že za mnou přijdeš." přitáhne si mě k sobě.
Políbí mě do vlasů. Tuhle idilku zkazím tím, že ho začnu nemilosrdně lechtat.
