Blue Moon [POZASTAVENO]

8.Kapitola

Druhý den
--------------------------

„Dobré ráno! " zařvala na mě Bonie a skočila mi na postel, pak se po ní začala válet a já to schytala taky. No pokud mě takhle probudí i zítra, tak jí bouchnu budíkem přes hlavu a jdu spát, ale musím do školy.

Potom co jsem musela postel opustit, tak jsem se dobelhala ke skříni, mezitím se Bonie dál válela na mé posteli. Když jsem otevřela skříň v momentu mě zavalila lavina mého oblečení které bylo poskládáné ale potom co mou skříň probrala Bonie. Snažila jsem se v té hromadě najít oblečení co si dneška vezmu. Zvolila jsem jednoduché světle modré džíny, tyrkysové tričko a vinnový svetr a to všechno doplňoval zlatý náhrdelník a květované tenisky. Šla jsem se obléknout do koupelny ve které jsem si rovnou vyčistila zuby, dala řasenku a trochu make-upu.

„Můžeme. " řekla jsem, když jsem vešla do pokoje kde mi Bonie skákala na posteli. Začala jsem se jí smát, když si toho všimla slezla z postele a snažila se nesmát se mnou. Nešlo jí to.

Seběhly jsme schody, Bonie počkala u dveří a já si šla pro svačinu. Po příchodu do kuchyně jsem si všimla babičky, jak popíjí čaj a čte časopis. Objemu jí vezmu si svačinu a rozloučím se s ní.

Cestou do školy jsme chtěli vyzvednout Thomase. Po příjezdu k domu, po chvíli vyšel Thomas spolu s Lukem a šli rovnou k nám.

,,Čaute holky. Nevadí když dneska pojedu s vámi? " řekl Luke a mrkl na mě.

,,J-jo a jde jsou k-kluci? Jack a M-Michael. " a s červenými tvářemi se na ně Bonie podívala.

„Jeli napřed. " odpověděl Thomas, když nasedal spolu s Lukem do auta. Luke se prohodil s Bonie, takže seděl na místě spolujezdce vedle mě.

Když jsme vyrazili bylo chvíli trapné ticho, to ale prolomilo Thomasovo vtipné vyzvánění. Všichni jsme se začali smát, teda až na Thomase tomu zrudli tváře a snažil se to hned vypnout bohužel neúspěšně. Nakonec se mu to povedlo, ale až na sedmí pokus mezitím já spolu s Lukem a Bonie umírali smichy a to doslova. Myslela jsem, že tam Bonie udělá louzičku, mě zase tekli slzy z toho jak jsem se smála a Luke se jen popadal za břicho.

„No co? Určitě máte horší vyzvánění a navíc je to dobrá písnička. " řekl na foukle a založil si ruce na prsou, to ale rozpoutalo další vlnu smíchu. Jak se všichni uklidnili, tak jsme se už "normálně" bavili. Ne opravdu ta konverzace nebyla normální stejně jako Thomasovo vyzvánění.

Když jsme dorazili na parkoviště, tak jsem si musela dávat pozor všude probíhali malé děti. No občas se tu chovají ostatní jako malé děti, ale tohle byli opravdu ještě děti typuju tak osm let. No potom co jsem bezpečně zaparkovala a nikoho nepřejela, tak jsme vystoupili a mířili jsme si to přímo do školy. Po škole chodili skupiny dětí, že by byla nějaká exkurze? Kdo ví. Potom co jsem se protlačila spolu s ostatními přes stádo dětí, jo stádo jinak se tomu říkat nedá, jsme dorazili k mojí skříňce.

„Bože nestačí, že tu už máme studenty co se jako děti chovají? " poplácala Bonie Thomase po rameni, ten se na ni podíval vražedným pohledem nad kterým se uchechtla. No jo Thomas a ty jeho pohledy, to je ještě lepší než to jeho vyzvánění.

„Ignorujte je. No musím na chemii takže se uvidíme pak. Čau. " otočila jsem se a vyšla jsem směrem k učebně chemie.

„Já mám taky chemii. Půjdu s tebou. " chytl mě za rameno a šli jsme spolu, mezitím se Bonie spolu s Thomasem snažili protlačit stádem dětí.

"Crr.."

Zvoní. Sakra učebna chemie je až na konci chodby když jsem chtěla zrychlit, Luke mě chytl za ruku a jedním pohybem mě otočil a přitáhl si mě k sobě.