Vyprskla jsem smíchy, když jsem pozorovala Calům marný pokus o lekci tance. Stála jsem za skleněnými dveřmi, kde byli všichni soutěžící. Můj pohled patřil, ale jen Calovi.
"Co se tak směješ?" ozvalo se za mnou.
"Podívej se." naznačila jsem Gwenny, aby přišla blíž. Nakoukla a rozesmála se stejně jako já.
"Vypadá jako pako." řekla mezi smíchem.
"Ale je to moje pako." uculila jsem se. "Pojď ukážu ti naše šaty na ples." vzala jsem jí za ruku a vedla k sobě do komnaty.
"Jaký ples?" zeptala se.
"Uvítací." vysvětlila jsem. "Musím si tam s každým zatančit.."odfrkla jsem si. Gwenny se zasmála. Prošli jsme kolem stráže a Gwenny do mě šťouchla.
"Neřekla si, že nějaká stráže je tak pěkná." řekla a teď jsem to byla já, kdo se rozesmál. Vešli jsme do mé komnaty a já ukázala na figuríny.
"Ty modro-bílé jsou tvé." usmála jsem se. "Doufám, že se ti líbí."
"Líbí?" vypískla Gwenny. "Jsou úžasné, Tesso!" rozběhla se k nim, aby si je prohlídla. Potom se koukla na ty mé. "Páni.." vydechla.
"Myslíš, že se budou Calovi líbit?" dotkla jsem se modré krajkové sukně.
"Tomu by ses líbila i v pytli od brambor." zasmála se Gwenny a já do ní žďuchla. Obě jsme spadli na mou postel a začali se smát. Někdo zaťukal. "Dále!" zavolala jsem. Dveře se otevřeli a dovnitř nakoukl stráže.
"Je vše v pořádku, princezno?" zeptal se a přejel pokoj pohledem. Upravila jsem si sukni a usmála se.
"Ano." přikývla jsem. Maxon byl jeden z nejhezčích strážců tady na zámku a tak mě něco napadlo. "Maxone co děláš dnes večer?"
"Mám volno, lady."
"Co kdyby si přišel na dnešní ples a zatančil si tady s mojí kamarádkou?" zeptala jsem se a postavila se. Gwenny se na mě zamračila. Maxon se podíval na Gwenny a v očích se mu zajiskřilo.
"Jistě, má lady." uklonil se a potom zmizel z pokoje.
"Já tě zabiju!" vypíska Gwenn a hodila po mě polštář.
"Ale prosímtě ji ráda." vyplázla jsem na ní jazyk a znovu si lehla na postel.
"Princezna Theresa I." zahřmělo a já vešla do sálu. Kamery mě zabírali ze všech stran a já se usmívala. Sešla jsem pár schůdků, kde na mě čekal táta.
"Moc ti to sluší." políbil mě na obě tváře.
"Děkuju." uklonila jsem se.
"Zahajuji tanec s princeznou!" zvolal táta a já se vydala k prvnímu soutěžícímu, který se jmenoval David.
"Princezno." uklonil se a já udělala to stejné. Potom mě vzal za jednu ruku a druhou položil na mé záda. Hudba začala hrát a my se dali do tance. "Moc vám to dnes sluší." polichotil mě.
"Jen dnes?" zavtipkovala jsem.
"To- to jsem říct nechtěl-" začal koktat.
"Klid." zasmála jsem se. "To byl žert." uklidnila jsem ho. "Myslím, že bychom se měli prostřídat." věnovala jsem mu úsměv a David přikývl. Když konečně došla řada na Cala, skoro jsem necítila nohy. V jeho náruči jsem se konečně uvolnila. "Ahoj." zamumlala jsem.
"Ahoj." usmál se. "Ani nevíš, jak jsem se musel držet, abych tě odtud neunesl." zašeptal mi do ucha.
"Ani bych se nebránila." zamumlala jsem. Cal se zasmál a já si přála, aby mi dal aspoň pusu do vlasů. Ale neudělal to.
"Kolik na mě máš času?" zeptal se.
"Jen tanec." řekla jsem. "Ani nevíš, jak je to těžké.. A vím, že tě to asi dost štve."
"Věděl jsem, co mě čeká, když jsemse do tebe zamiloval." zašeptal a nenápadně se dotkl mé tváře.
"Chci ti něco ukázat." zašeptala jsem. "Za 5 minut na chodbě." řekla jsem a Cal přikývl. Odešla jsem od něho a zamířila k mámě.
"Jak se ti to líbí?" usmála se na mě.
"Je to nádherné." úsměv jsem jí oplatila. "Ale teď na pár minut zmizím." řekla jsem.
"Kam?" ozval se táta. Podívala jsem se na něho pohledem, který musel pochopit. A taky, že ano. Přikývl a já oboum dala pusu na tvář. Zamířila jsem pryč ze sálu a než jsem vyšla rozhlídla jsem se a uviděla Gwenny a Tommyho jak spolu tančí. Vypadali spolu nádherně.
Když jsem vyšla Cal už tam byl. Nikde nebyla žádná stráž, tak jsem ho vzala za ruku a táhla dlouhou chodbou pryč.
"Kam to jdeme, princezno?" zeptal se.
"Uvidíš." mrkla jsem na něho přes rameno. Otevřela jsem tajné dveře a vydala se po točících schodech.
"Páni." vydechl. "Nevěřil bych, že ten zámek může být ještě kouzelnější."
"Někdy ti ukážu všechny tajné uličky." slíbila jsem. "Ale teď je hlavní toto." otevřela jsem dvířka a vešla dovnitř.
"Páni podruhé." ozval se. Nedivila jsem se mu. Celý strop byl prosklený a právě teď sem jen zářil měsíc a hvězdy. Všude okolo byli květiny, které nádherně kvetli. Uprostřed toho všeho byla dřevěná houpačka.
"Chodím sem skoro každou noc." prozradila jsem a podívala se na něho. "Je to ta nejhezčí věc na světě, že?"
"Druhá nejhezčí." opravil mě. "Protože ty jsi pro mě ještě krásnější." usmál se a konečně mě políbil. A byl to ten nejkrásnější moment mého života.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
