Nazdar Poberti! [POZASTAVENO]

Kapitola 23.

Když dorazil zbytek studentů, čekali jsme na profesora. Najednou se rozrazily dveře od kabinetu a dovnitř se vřítil profesor. „Dobrý den studenti, dneska nebudeme potřebovat učebnice. Otestuji vaše schopnosti. Tak si je prosím ukliďte do tašek a vstaňte z lavic." Všichni poslechli a vstali. Profesor mávl hůlkou a lavice zmizely. „Nyní vám přečtu, kdo je s kým ve dvojici. Spolu budete vést, dalo by se říci, kouzelnický souboj. Kdo vyhraje, postoupí do dalšího kola. Tak to půjde dál, až zůstane nejlepší dvojice. Ten kdo vyhraje, získá padesát bodů pro jeho kolej. Je vám vše jasné?" třídou se ozvalo jednohlasné „Ano pane profesore." Učitel tedy kývl na souhlas a vytáhl z hábitu pergamen. „První dvojice je James Potter a Lucius Malfoy." Kluci vystoupili z houfu a šli do středu učebny. Profesor okolo nich udělal ochranný kruh a mohli začít. Bylo to velmi drsný. Kouzla létala sem a tam a kluci je vždy vykryli. Jenže najednou Lucius vyslal kouzlo a hned za ním další. James to nestihl vykrýt a Lucius ho odzbrojil. Souboj byl u konce. Koukali jsme na to dost vyjeveně. Když k nám přišel vyjevený James, Sirius si prostě musel rýpnout. ,,Ale, ale, ale... Snad jsem jen špatně viděl?! Ten slizoun Malfoy porazil nebelvírského chytače Jamese Pottera?! Sním či bdím?!" James mu dal pěstí do ramene. Podle toho, jak se Sirius tvářil, tak to asi nebyla rána jako od mouchy. Remus je pouze sledoval a chechtal se. Já na tom byla dost podobně. ,,A další dvojice bude pan Black a pan Snape." ,,Tak to bude snadný..." uchechtl se Sirius. No a nakonec měl pravdu. Stačila tři, možná čtyři kouzla a bylo po všem. ,,Tak další dvojice budou dámy. Slečna Bellatrix Blacková a Angel Roselline." slyšela jsem, jak se Bellatrix zasmála. Já jsem pouze protočila oči. ,,To dáš..." povzbuzovali mě Poberti s holkama. Došla jsem k profesorovi. Ten okolo nás vytvořil ochranný kruh a my mohli začít. ,,Tak co ty malá mudlovská šmejdko? Bojíš se?" pouze jsem zvedla obočí „A ty?" zeptala jsem se jí. Asi se naštvala, protože na mě vyslala kouzlo. S viditelnou lehkostí jsem ho odrazila. To jí doslova rozzuřilo. Její kouzla ke mně létala jako zběsilá. Vždy jsem je odrazila. Občas jsem udělala, že si prohlížím nehty nebo, že zívám. To vždy zrudla a šíleně naštvaně vysílala kouzla. „Nic vím neumíš?" zeptala jsem se. „Už mě to nebaví Blacková, teď si budu hrát já." Řekla jsem a přes můj obličej přeletěl zlý úsměv. Teď jsem začala kouzla vysílat já. „Expelliarmus! Levicorpus! Aquamenti! Reducto!" Bellatrix s námahou odrážela má kouzla. Bylo na ní vidět, že je unavená. Vyslala jsem na ní tedy kouzlo Avisa Oppugno. Ptáčci kolem ní létaly a útočili na ní. Smála jsem se, stejně jako všichni nebelvírští. „Je dobře, že tví rodiče chcípli. Kdo by tě taky chtěl mít v rodině." Zasyčela na mě. Ztuhla jsem a odvolala ptáčky. „Co jsi to řekla?! " zeptala jsem se naštvaně. Došla jsem až k ní. „Že je dobře, že jsou tví rod..."nedořekla, protože jsem jí dala ránu pěstí. Spadla na zem. Odkopla jsem její hůlku a přiklekla jsem k ní. Koleno jsem jí položila na hrudník a přitlačila. „Ještě jednou řekneš něco o mojí rodině a budeš velmi. Opakuji velmi trpět... to ti slibuju ty špíno kouzelnického světa. „Calvario." Řekla jsem a Bellatrix vypadaly všechny vlasy. Zvedla jsem se z podlahy a odešla. Okolo nás byl ale stále ochranný kruh. Mávla jsem hůlkou a kruh se rozpadl. Prošla jsem okolo vyjeveného profesora a zmlklých studentů. Vzala jsem si věci a odešla z učebny. Nezapomněla jsem třísknout dveřmi. Šla jsem chodbami a míjela studenty. Podle toho, jak mi uskakovali z cesty, jsme měla asi velmi nebezpečný výraz v tváři. Došla jsem do vstupní síně a šla jsem ven. Nezastavovala jsem se a neotáčela. Tohle Bellatrix přehnala, sice nesnáším své rodiče... Ale nemá právo říkat tohle. Došla jsem vrbě mlátičce a kouzlem jsem jí uklidnila. Sedla jsem si pod ní a začala přemýšlet. Podle toho, že za mnou běželi Poberti s holkama, muselo být chvíli před koncem vyučováním, když jsem odešla. Vrba se začala hýbat. Nevím proč, ale mě vždy nechala v klidu. Kouzlem jsem ji uklidňovala jen pro jistotu. Poberti s holkama stáli v bezpečné vzdálenosti a mávali na mě, ať jdu k nim. Zvedla jsem se a vrba se uklidnila. Přišla jsem k nim a Lily mě objala. „Nic si z toho nedělej. Pěkně jsi jí to natřela." Pouze jsem pokrčila rameny a zahleděla jsem se do prázdna. „Sice je nenávidím, ale na tohle nemá právo." Řekla jsem potichu. „Proč je nenávidíš?" zeptal se mě Sirius a ostatní se na mě podívali s otazníky v očích. Pouze jsem se nadechla a dala jsem se do vysvětlování.

Konečně! Konečně! Konečně!!! Po sto letech nová kapitola. Chci vám vysvětlit, proč jsem tak dlouho nevydávala. Můj účet se asi nějak zaseknul a nešly mi zveřejňovat kapitoly, psát zprávy atd. využila jsem toho a předepisovala jsem si kapitoly. Pravidelně jsem zkoušela zveřejňovat kapitoly, ale s prominutím... Ani ho*no. Naštvalo mě to, tak jsem napsala zprávu těm, co to řídí. (Chápete ne?) No a asi o týdnu mi napsali, že chyba byla opravená a bla bla bla. Zaradovala jsem se a vrhla jsem se na zveřejňování. Jenže když jsem otevřela profil, všechny předepsané kapitoly byly v prd*li. Musím se přiznat, vehnalo mi to slzy do očí. Měla jsem předepsaných cca 8 kapitol a ony zmizely. Chápete to? Tak jsem se vrhla na psaní a budu teď psát o sto šest. A víte proč? Mám příušnice, takže budu mít spoustu volného času. Trochu myslím, že je to ode mě hnusný, seknout to tady... Příště se ale vše dozvíte. (Možná jen něco...) No prostě se nechte překvapit. Ještě jednou se omlouvám a užijte si zbytek dne. Sara