Naše malé tajemství <V-Hope>

"Saranghaeyo~" uslyšel jsem z ničeho nic za mnou.
Pootočil jsem se abych se podíval, jestli se mi to vážně zdálo, nebo jestli to byla realita. A on tam stál..
Ten koho jsem tolik miloval, ale on to samozřejmě nevěděl. Byl jsem hodně společenský a jaksi.. Um, ukecaný.
Ale když došlo na city, jako bych byl kámen, který se nemůže hnout.. Jistě, kameny se nemůžou hýbat normálně, ale tenkrát jsem to přeci viděl v tom horroru!
No nic. Otočil jsem se úplně.
Když jsem se na něj podíval, celý jsem zrudnul.. Krásné havraní vlasy, které byly rozcuchané, jako by se právě vzbudil. Tmavé, hluboké a přesto tak nádherné, lesklé oči, ve kterých jsem se topil každou chvílí. Koukal na mě tím jeho pohledem.. "Ale noták. Nech toho přeci!"
Zaskuhral mi můj hluboký hlas v hlavě.
V tu chvíli jsem jen slyšel bouchání na dveře a leaderovo hlas. "Tae! Vzbuď se! Je večeře!" "Už jdu," zakřičel jsem aby přestal tak zběsile bouchat na dveře a zvedl jsem se. "Byl to jen sen," hlesl jsem potichu do prázdného pokoje.Ve skříni jsem si vzal čisté oblečení a vystřelil jsem ze dveří jak praštěný. Schody dolů do kuchyně jsem bral doslova po dvou. Měl jsem takový hlad! Na oběd jsem toho nic moc nesnědl, protože jsem byl po zdlouhavém tréninku nesmírné unavený a hned jsem usnul.
V kuchyni už byl jen Jin, Suga a J-Hope. Sedl jsem si mezi J-Hopa a Jina, protože než jsem si stihl něco připravit, Suga se jako největší swagger odebral do
obýváku a nahlas si pustil televizi, kterou musel slyšet celý barák, ne-li i sousedé.
Když dojedl i zbylí dva človíčci, Jin pomalu odkráčel do svého pokoje ale Hobi tam zůstal sedět se mnou.
Když jsem polkl to velké sousto, co jsem si pracně nacpal do pusy než Jin odešel, konečně jsem přerušil to trapné ticho, které celou dobu v rozlehlé místnosti panovalo. "Jak jsi se vyspal?," zeptal jsem se nejistě. "Dobře, co ty?" "Výborně," vyhrkl jsem a udělal ten úsměvný úšklebek, když se mi podíval do očí.
Do pusy jsem si dal další sousto, a v tom se zase klid v místnosti přerušil. "Zdálo se ti něco?," tentokrát začal on a sladce se na mne usmál. "Nemůžu mu přeci říct, že se mi zdálo o něm!," běželo mi hlavou, dokud jsem nepolkl. "Jop. Zdálo se mi o tobě.." Podíval se na mně. "A o Sugovi. Hádali jste se o tom, kdo je větší swagger," dodal jsem, když jsem si jeho pohledu všimnul. Jen jsem něco plácnul. "Nemá smysl se s ním o něčem takovým hádat. Protože to vždycky stejně vyhraje," rozesmál se na mne. "Jo to máš pravdu," taky jsem se zasmál.
Když jsem konečně dojedl, J-Hope se mně zeptal co budu dělat.
"Nevím. Asi nic. Proč hyung?"
"Jen tak," usmál se. "Můžu k tobě?," nahodil ten jeho štěněčí pohled a já nemohl odolat.
"Ale to víš, že jo!" Řekl jsem šťastně a pohladil ho po vlasech a začal drbat za uchem.
"Tak je hodnej náš Hobii, tak je hoodnej~,"
začal jsem si s ním hrát jako se psem.
Vyplázl jazyk a začal přímo předemnou skákat. Neudržel jsem se a začal se řehtat jako blbec. Taky se začal smát a pak už jsme šli ke mně.
"Co chceš dělat?," zeptal jsem se zvědavě po chvíli.
"Nevím. Koukneme se na film?," řekl až skoro prosebně.
"A na jaký? Na komedii?"
"Na horror!," vykřikl tak, až jsem se ho lekl.
"Ale hyung~ víš že se vždy bojím! A navíc je tma," začal jsem ho přemlouvat, ale on se nedal.
"Tak já tě ochráním!" Znělo to až hrdinsky.
Nafoukl jsem tvářičky a nakonec souhlasil.
Bylo to jako vždy, Hobi si to užíval, zatímco já jsem se mohl strachy skácet na postel. V té nejděsivější části jsem si nemohl pomoci a Ho Seoka objal. Udiveně se na mě koukl, ale potom mě objal zpátky. Byl jsem pořád strašně unavený a ani jsem si nevšiml, že Hobimu usínám v náruči.
Poslední co si z toho večera pamatuju bylo to, jak mi Ho Seok dal polibek do vlasů. Hned na to jsem jako na povel usnul.
Když jsem se probudil, byl jsem stále v Hobiho náruči, ale on ještě spal. Nedalo mi to a dal jsem mu pusu na tvář.
"Hhh!!," zděsil jsem se, když se pohnul a otevřel oči.
"To nic," usmál se na mě a přitiskl mě k němu ještě víc.
Cítil jsem z něj jahody. Tak krásně jsem se v životě ještě necítil.
Dal mi pusu na čelo a v tom jsem si to uvědomil.
Ležím tady, s ním, v posteli, v objetí!
Rychle jsem se mu podíval do očí ale nestihl jsem nic udělat.
Po jeho malinově růžových rtech jsem toužil už nějakou dobu, ale teď se mne i zmocnily. Byl jsem v šoku, ale po chvíli jsem mu začal polibky oplácet. Když náš polibek rozpojil, protože nám docházel dech, naklonil se k mému uchu a zašeptal: "Miluju tě. TaeTae.." Na to jsem ho jen odstrčil od mého ucha. Nechápavě se na mně podíval a tentokrát jsem se toho ujmul já. Zaútočil jsem na jeho rty jako hladová šelma a ruce mu dal okolo krku. "Hobi-ah~," zavzdychl jsem do polibku, když mi rukama chytil boky a jednou rukou mi zajel pod tričko.
Odtáhl jsem se od něj a položil mu prst na rty, a tím mu dal gesto, ať je potichu.
"Někdo jde!," zpanikařil jsem, když jsem slyšel něčí kroky.
Rychle jsme si sedli a začali si povídat jako by nic.
Do místnosti opatrně vešel Jin a nemohl uvěřit svým očím.
"Jak dlouho už jste proboha vzhůru?! Nemůžete o sobě dát ani vědět?," rozzuřil se mírně.
"Promiň hyung~
Povídali jsme si o tom novém filmu a ztratili jsme pojem o čase," uchechtl se Ho Seok, čímž nás zachránil.
"No dobře, ale teď se pojďte nasnídat," pronesl ustaraně.
"Za chvíli tam budem," zavolal jsem na něj, když zavíral dveře.
Podívali jsme se s Hobim na sebe a začali jsme se smát.
"Nikomu to ale neřekneme že ne?," přesvědčil jsem se.
"O tom že jsme spolu nemusí nikdo vědět," ušklíbl se na mně. "Bude to naše malé tajemství."
Pousmál jsem se na něj.
Vlípl jsem mu poslední pusu než jsme vyšli ze dveří a rozešli se dolů.
"Naše malé tajemství."

----------------------------------------------

Yo! Konečně jsem se dokopala k první povídce woow!
A to jen proto, že jsem nemocná :D
Je to taký delší oneshot na TaeTae a Hobiho, tak doufám, že se vám to bude líbit :3
A jinak, už dělám první kapitolu další povídky tak tu snad za chvíli bude.
Saranghae~
Jung~ :3