Bronx

16. kapitola

Mýlila jsem se. Přišel za mnou Louis s jeho proslovem, i když věděl, že spím. Nevím co si mám myslet a hlavně nevím, jaké to mezi námi bude po tom polibku. Jestli se budeme ignorovat a nebo se budeme normálně bavit. Myslím si, že to byl ale jen takový úlet. Ten moment, kdy mi v břiše létalo milióny motýlků, bych chtěla zažít znovu, ale s někým, o kterém budu vědět, že mě doopravdy miluje a nebudu pro něho jen nějaká zábava na krátkou dobu a pak konec. A to si myslím o Louisovi. Připadá mi, že je to přesně tento typ člověka. Jenže mi pořád vrtá v hlavě ta fotografie, kterou měl v pokoji. Byla tam na ní překrásná dívka a nedokážu najít důvod, proč ji tam má, ale ptát se ho zatím nebudu, nejspíš k tomu má nějaký důvod. Vlastně, proč nad tím vším přemýšlím? Můžu být vůbec ráda, že mě Louis tehdy nezastřelil, když mě poprvé potkal na ulici.

Své zmatené myšlenky jsem se je snažila hodit za hlavu a vyšla z pokoje. Bylo něco kolem druhé hodiny odpoledne. Harry s Liamem dělali u stolu nějaké papírování a Louis s Niallem o něčem diskutovali. Jako kdyby vycítili mou přítomnost a otočili se směrem ke mně. Snažila jsem na sobě nedát znát nějaké rozpaky. Teda doufám, že jim to Louis neřekl. Můj pohled se zastavil u něho, který se na mě mile pousmál a já mu to oplatila. Oddechla jsem si, že není naštvaný nebo tak něco.

,,No konečně," usmál se na mě Harry. ,,Dovezli jsme ti pizzu, takže jestli chceš, vem si. Je tam šunková, sýrová a hawaj," mrkl na mě a opět se vrátil k papírům. Na talíř jsem si dala dva kousky hawaje a šla si sednout ke stolu.

,,To jsou vaše obchody?" vzala jsem si jeden papír, který mi však Liam vytrhl z ruky.

,,Ano, jsou," zamrmlal a dál mi nevěnoval pozornost. Strašně mě zajímá s čím obchodují a jak si vydělávají. Rozhodně nechodí do cukrárny prodávat zákusky. Moje zvědavost je vážně příšerná.

,,Co vlastně prodáváte? Nikdy jste mi to neřekli," nesměle jsem se zeptala a hrála si s prsty. Neměla jsem odvahu se jim podívat do očí. Asi jsem se bála jejich reakce. Měla jsem si nacpat pusu pizzou, abych nemohla mluvit.

,,A ani nikdy neřekneme," z ničeho nic si vedle sedl Niall a mrkl na mě.

,,Ale no ták. Stejně si umím představit s čím obchodujete, když jste mafiáni," protočila jsem oči a všichni se na mě zamračili.

,,To je jedno ok? Nech to být," ješte víc se na mě zamračili. Co jim je. Stejně se to jednou dozvím, tak proč ne teď.

,,Takže určitě zbraně, pak drogy. Možná i auta a....," chtěla jsem pokračovat, ale Louis mě zastavil.

,,Ne....různé jehly, desítky druhů nožů a další," měl neutrální výraz a to mě asi nejvíc děsilo. Takže to vysvětlují ty nože v jednom pokoji, které jsem tam viděla. S kým to tady vlastně žiju?! Louis jako kdyby věděl nad čím přemýšlím, a proto hned pokračoval. ,,Neboj se, my to nějak neprovozujeme, ale tohle je hodně žádané. Musíme dělat i takové hnusné věci, abychom byli v Bronxu v pohodě," nepatrně se na mě usmál a já jsem se raději začala věnovat těm dvom kouskům jídla, které jsem měla ještě pořád před sebou. Možná to nebyl dobrý nápad se jich na to ptát. Já husa zvědavá.

,,Nemůžeme jít na čerství vzduch? Aspoň na chvíli," udělala jsem na ně psí oči, jakmile jsem dojedla a umyla talíř.

,,Nepřipadá v úvahu," zakroutil Louis hlavou.

,,Prosím, dlouho jsem byla jen a jen tady. Chci jít ven," zkřížila jsem si ruce na prsou a přenesla váhu na pravou nohu. Probodávala jsem ho pohledem a on mi to s výdrží oplácel. Věděla jsem ale, že za chvíli uhne pohledem, protože já nikdy nejsem první, která odvrátí pohled.