Byl pátek večer, který byl jako stvořený pro něco líného. Venku pršelo a tak i Jake seděl se svou matkou u televize v jednom velkém domě, v malém městě, které bylo prosnulé pouze velkou školou, která však někdy ve 20. letech byla uzavřena.
Díval se se svou mamčou na večerní zprávy. Myšlenkami byl však úplně jinde.
O pár hodin dříve...
...Facka. Jake se chytil za tvář, kde cítil, jak se mu červeně vybarvuje Danina ruka.
,,Jak jsi mohl? Sakra, byli jsme spolu půl roku a ty tu teď líbáš jinou? Jsi ubohý!"
Slyšel, jak se za ním uchechtla Samantha, která byla z toho co udělala očividně nadšená. Jen si promnula rty a odešla. ,,Di, ono to není-" větu nestihl dokončit. Vytočená Diana se slzami v očích ho nenechala. ,,Věř, že mě vážně ani z daleka nezajímá, jak že to vlastně bylo. Líbal jsi ji? Líbal. Končím lásko, tohle není pro mě." První slza ji stékala po tváři. Jake jí ji chtěl setřít, ale ona ho praštila po prstech jako malého kluka. Stáhla si z ruky prstýnek, který jí dal Jake k narozeninám. Byl prostý. Pouze se skleněným diamantíkem zasazeným v kroužku. Ale znamenal hodně. Čistotu a tak, však to znáte. Jednoduše ho pustila na zem, i když mu ho měla vmrštit přímo do tváře...
.. ,,Halo, země volá Jakea! Máš tu Davea." Mávala mu mladší sestra před obličejem. ,,Jo, vždyť už jdu... Co to kur-?!" Jakea zaujala televize.
Je pohřešovaná 17ti letá Diana Reiger. Je asi 165 cm vysoká, štíhlé postavy, když odcházela z domu měla černé džíny, khakiově zelenou bundu, černou čepici a bílé tenisky. Nevrátila se ze včerejší party.
Nemohl tomu uvěřit. ,,Mami, mami, Jake brečí!" Volala Alice. Jeho maminka přišla i s jeho kamarádem do obýváku. Když však viděli, co právě vysílají ve zprávách, stáli jako by je opařil. Jake si ani nevšiml, že mu tečou slzy. Slyšel jen, jak mu bije srdce, jak mu píská v uších. Jeho svět se zbortil. A mohl za to jen a jen on.
Jeho maminka ho objala. ,,Beztak jenom zdrhla, to bude dobrý kámo." Konejšil ho Dave. ,,Nechte mě být." Řekl suše, odhodil deku a ostatní od sebe odstrčil. Vstal a mířil přímo do svého pokoje.
Tik, tak. Tikaly hodiny v jeho pokoji. Srdce mu bušilo i v hlavě. Připadalo mu to, jako kdyby měl v hlavě časovanou bombu. Přehrávala se mu celá včerejší noc. Pak ale i krásné chvíle s ní. Všechno se tak nějak mísilo v jednu nesmyslnou směsici myšlenek. Je to moje vina. Můžu za to jenom já. Tato myšlenka ho drtila. Ale stále mu nedávala smysl jedna věc.
Di milovala víc, než jeho pouze jedno a to svoji rodinu. Nikdy by jim neublížila tím, že by utekla. Její maminka již nějakou dobu nežila a věděla moc dobře, jak by jejího otce a její sestru zdrtila i její ztráta. Něco se jí muselo stát. Říkal si. Děsilo ho to víc, než že by se teď měla někde v noci potulovat sama.
Popadl batoh, který mu ležel vedle postele. Začal do něj házet všechno to, co by mohl potřebovat. Poslední věcí, kterou do batohu vložil byl jeho mobil. Stále měl na tapetě jeho fotku s Di. On takový prosťáček, ničím nevýrazný kluk, s hnědými vlasy a neurčitelnou barvou očí a ona... kráska, jako princezna od Disneyho. Velké modré oči, husté vlnité vlasy, malý nosánek a jemné rty, všechno dokonale vsazené do jejího jemného obličejíčku. Přejel prstem po displeji, jako by čekal, že jeho dotek ucítí.
,,Kam jdeš, ty vole?! Jen mi, prosím Tě, neříkej, že jí chceš jít hledat?! Vždyť ona bude někde v cajku u kamojdy a ty tady budeš pobíhat, jak magor. " Naléhal rozčílený Dave, který šel spěšným krokem vedle Jakea. Nějak ho znervózňovala představa, že by měl lhát Jakeově matce. Zvlášť o tom, kde se právě nachází její syn. ,,Ale co jiného mi zbývá?! Neznáš ji tak, jako já. Ona by jen tak z ničeho nic neodešla, ne bez toho, aby to někomu řekla. Musím ji najít, prostě musím. I kdybych ji měl přeci jenom najít u nějaké kamarádky."
