DIARY WITH SECRET MEMORIES

3. chapter x

10.07. 2012

Jeho pohled mi připomněl to, na co jsem chtěla zapomenout. Nechápu, jak je možné, že jsem na něj narazila právě v tuto chvíli A to ještě doslova.

Ale opět se to stalo. Nikdy dřív jsem před klukem nebyla tak nervózní, netřásla se a v břichu mi nelétalo tolik motýlků najednou.

I po těch třech letech mi dočista popletl hlavu. Přála jsem si vrátit čas, přála jsem si vyhnout se oslavě mé nejlepší kamarádky a nikdy ho na ní nepotkat. Věci by teď byli mnohem jednodušší.

Modlím se k BOHU, ať ho dneska nepotkám. Musím přemýšlet jako on, vyhýbat se místům, kam často chodí nebo se vyhýbat pištící fanynkám.

Snad se mi to povede.

Hodiny odbily první hodinu po poledni a Zoe si to po městě kráčela do své práce. Vždycky, když si vzpomněla na to, jak se jí momentálně s prací daří, se musela pousmát. Už to nemohlo být lepší.

Procházela okolo naprosto cizích lidí a cítila na svém těle jejich pohledy. Mezi tolika páry očí se necítila dobře a navíc neměla tušení, proč se na ni tak dívají.

Je špatně oblečená? Nebo se to děje tak obyčejně?

Snažila se na to přestat myslet a zesílila hudbu ve svých sluchátkách na maximum. Poté hleděla už jen dopředu a přála si být konečně tam, kam měla namířeno.

**

„Doufám, že se vám budou líbit. Na shledanou, krásný den!“ Usmála se Zoe na vysokou blondýnku s modrýma očima, která si právě objednala nové šaty na svatbu a vesele jí zamávala. Pomalu si začala uvědomovat, jak svou práci miluje.

„Zoe, venku je kupa pištících holek a plno fotografů. Jo a dovnitř vešel nějaký páreček, ke kterému to zřejmě patří.“ Doběhla k Zoe černovlasá dívka se zelenýma očima, ve kterých byl vidět zmatek a unavenost. Zoe přebrala knížku objednávek a vydala se na místo, které ji černovláska ukázala.

„Amy, dej si na chvilku oddych.“ Ještě stihla zakřičet a černovláska jí věnovala děkovný úsměv, než zmizela za další spoustou spolu pracovníků.

Opravdu netušila, jaký páreček zamilovaných celebrit mohl nakráčet do jejího obchodu, ale jedním si byla jistá – dostat je za každou cenu na svůj list stálých zákazníků.

A pak ho uviděla. Držel pevně za ruku hnědovlasou dívku a společně se na sebe usmívali. Nevěděla proč, ale přišlo jí, že jsou si neskutečně podobní. Ale nikdo z jeho rodiny to být nemohl, tím si byla jistá.

Srdce jí tlouklo o sto šest a přála si ihned teď zmizet, vypařit se. Nechtěla ho už nikdy vidět, ani na něj promluvit. Ale tohle byla její práce. Musela to udělat.

Její pomalé, tiché kroky vedli k páru zamilovaných a Zoe ucítila, jak se třese. Nedokázala být taková herečka, jakou po ní právě teď práce vyžadovala.

Ale musí se o to alespoň pokusit.

„Přejete si? Jsem Zoe White, majitelka obchodu.“ Donutila své srdce vynechat pár úderů, pokusila se o úsměv a podala ruku krásné, hnědovlasé dívce, která ji s radostí pevně stiskla. Na něj se ani nepodívala, ale i přes to mu podala ruku a on ji jemně stiskl.

Nechtěla si to přiznat, ale po jeho doteku jí projela vlna energie, kterou ještě nikdy nepocítila. U žádného z jejích bývalých přítelů.

„Jsem Eleanor. Eleanor Calder a tohle je můj přítel Louis Tomlinson.“ Usmála se hnědovláska a zkoumala rysy tváře Zoe. Pořád se na něj nedokázala podívat. Bála se, co v jeho očích uvidí. A taky se bála, že mu podlehne.

„Moje sestra se bude vdávat, ale bohužel nemá čas si vyzkoušet nějaké šaty. No a doporučila mi hlavně tento obchod. Opravdu koukám, jaké sklízí úspěchy, i když je starý jen pár dnů.“ Stále se usmívala Eleanor, ale Zoe jejím slovům moc nevěnovala pozornost. Cítila na sobě pohledy Louise a nejradši by se hned teď rozpustila, kdyby to šlo.

„Tady jsou její míry.“ Začala v tašce něco hledat a po chvíli Zoe podala malý papírek. „Jakékoliv šaty jí udělají radost, miluje váš styl. Je vaše oddaná fanynka.“ Zoe se po těchto slovech musela zasmát. Zahřálo jí to u srdce a byla si více než jistá, že se jí šaty budou líbit. Měla v plánu nad skicami prosedět celý večer.

„Je tam i kontakt a termín.“ Ještě ukázala ukazováčkem na malý papírek a Zoe se nadechla a vykouzlila na tváři falešný úsměv. Nedokázala se pořádně usmát v jeho přítomnosti.

„Jak to tak vypadá, asi se sem ještě vrátíme.“ Rozhlédla se Eleanor kolem sebe a Zoe udělala to samé. „Co kdyby jednou, že Loui?“ Zoe konečně pohlédla do Louisovi tváře a hned, jak to udělala, si přála to vrátit zpátky.

Jeho oči pronikali do těch jejích a Zoe v nich vyčetla obrovské překvapení. I ona byla překvapená, jaká je náhoda blbec. Ihned, jak Eleanor dořekla poslední větu, se usmál a přitáhl si ji k sobě.

„Beru to jako ano.“ Zašeptala mu do ucha a políbila ho na tvář.

Zoe se cítila mizerně. Právě se dívala na svého bývalého přítele v objetí cizí ženy v obchodě se svatebními šaty. Dokonce pocítila i trochu žárlivosti, ale ani vlastně nevěděla proč. Slíbila si přece, že je tohle už uzavřená kapitola.

„Já .. mám ještě nějakou schůzku, budu vás tu muset nechat samotné.“ Zastrčila si Zoe lísteček do kapsy a znovu se usmála. Musela odejít, hned teď.

„Dobrá, mějte se.“ Řekla Eleanor a Zoe se otočila a rychlým krokem zmizela do své kanceláře.

Nedokázala uvěřit tomu, co se právě teď stalo.