Krok sem a krok tam. Stále se to opakovalo dokola. Už jsem protančila skoro celý večer. Seznámila jsem se, se všemi rodiči. Ale už jsem se těšila do postele.
"A proto jsem to udělal," dokončil svůj přiběh Jordan. Dobře přiznávám se, skoro vůbec jsem ho neposlouchala. Dobře tak vůbec.
"Aha," vydechla. Píseň skončila a já se vydala pro pití.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě potichu Cal, který došel ke mě.
"Jo," přikývla jsem. Napila jsme se šampaňského a podívala se na něho."Tvý rodiče jsou milý," usmála jsem se.
"Líbíš se jim," řekl a já přikývla. Všimla jsem si, že se na nás Bellamy na sekundu podíval. "Opravdu jsi v pořádku?" zeptal se.
"Jasně," odpověděla jsem. "Promiň, ale musím se kouknout kde je Mel."
Odešla jsem ze sálu a zamířila do komnaty Mel. Celý večer byli tam. Když jsem tam došla, zrovna si hráli s panenkami. "ťuk, ťuk," ozvala jsem se. Obě se na mě podívali a zářivě se usmáli.
"Jdeš za námi?" zeptala se Mel a já přikývla. Vešla jsem dovnitř a sedla si na její postel. Sledovala jsem si, jak si hrajou.
"Katie hladá tě máma," ozval se ode dveří Bellamy.Ani jsem si nevšimla, že přišel. Podívala jsem se na něho.
"Ale já si hraju," povzdychla si Katie a ukázala mu panenku.
"Katie, nemůžeš tady tak otravovat," začal Bellamy, ale já mu skočila do řeči.
"Neotravuje," usmála jsem se. "Mel je ráda, že má konečně kamarádku," vysvětlila jsem. "Nech je si hrát."
"Dobře,"povzdychl si Bellamy. "Tak já to půjdu říct mámě," otočil se k odchodu, ale já ho zastavila.
"Začala jsem číst tu knihu," řekla jsem. "Je vážně dobrá," usmála jsem se. Bellamy se usmál.
"To jsem rád," odpověděl. Ani jsem si neuvědomila, že jsem si stoupla. Teď jsem tam stála a dívala se na něho. Proč jsem si nevšimla, že má u obočí malou jízvu? Odkašlala jsem si a odvrátila jsem pohled. "Tak já tedy jdu," řekl zmateně Bellamy a odešel. Znovu jsem se posadila a všimla si, jak se na mě ty dvě koukají.
"Co?" usmála jsem se.
"Nic," řekli rychle a začali si znovu hrát.
Když jsem dorazila do své komnaty měla jsem na posteli složený lísteček. Došla jsem k němu a rozbalila ho.
Sraz na střeše? -C
Sundala jsem si lodičky a vydala se k tajnému vchodu. Když jsem vyšla nahoru Cal už tam byl. Seděl na houpačce a díval se na oblohu.
"Ahoj," upozornila jsem na sebe. Došla jsem k němu a sedla si.
"Ahoj," usmál se a políbil mě na tvář. "Říkal jsem si, že bude fajn být jenom spolu," vysvětlil a objal mě okolo ramen. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. "Nechápu jak sis mohla vybrat zrovna mě.. Když vidím ostatní," odmlčel se.
"Tak co?" koukla jsem se na něho.
"Jsou lepší než já, Tesso,"
"Nejsou," zakroutila jsem hlavou. "Nikdo není jako ty," pohladila jsem ho po tváři. Potom jsem si na něho zase položila hlavu a zavřela oči.
"Jsi unavená, neměl jsem tě sem brát," pohladil mě po vlasech. "Pojď jdeme," stoupl si, ale já ho zase stáhla nazpět.
"Ještě ne," zašeptala jsem. "Chci být ještě chvíli s tebou," zamumlala jsem.
"Dobře," povzdychl si Cal a dal mi pusu do vlasů. "Ještě chvíli."
Když jsem se ráno probudila, ležela jsem u sebe v posteli. Cal mě sem musel odnést, když jsem usnula. Rozhlídla jsem se po pokoji a uviděla nějakou obálku u dveří na zemi. Vylezla jsem z postele a došla k ní. Vzala jsem jí a otevřela.
Vytáhla jsem z ní složený papír a rozložila ho. To co jsem tam našla byla nádhera. Byl to můj portrét. Všechno bylo tak vypracované.. Otočila jsem ho a přečetla si slova které byla napsány zezadu.
"Tvůj úsměv mě dělá šťastným tak tě prosím nemrač se."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Celkem se bojím dál psát.. Bojím se, že to celé pokazím a vám se to přestane líbit. Když jí dám k někomu jinému.. Bojím se vaší reakce.. Co když na mě potom budete naštvaní? Co když mi vyčtete, že jsem to zkazila?
