DHALE

Kapitola 6.

6.

„Co teď?" zeptal se John.

„Prohledáme to tu, třeba je v technický místnosti."

„Ráno byla tady, pane," oponoval mírně Rhyeme.

„K sakru, já vím!" vybuchl Parker. Chvíli pak bylo ticho, než pokračoval. „Já, John, Rhyeme, Owen a Hartová prohledáme technickou místnost, vy ostatní hangáry. Chci vědět, kolik je tu lodí a jestli jsou tu lodě nepřátelské. Pokuste se dostat na lodě a porozhlédněte se po palubních vysílačkách. Jdeme!"

Poklusem jsme doběhli ke dveřím technické místnosti a vtrhli dovnitř.

„Čistej vzduch."

„Nechápu, proč si nehlídají letiště," brumlal Parker.

Místnost byla plná počítačů, ale meziplanetární vysílačka chyběla.

„Do hajzlu!" zaklel Parker, „Owene, mrkni se na počítače a zkus navázat spojení."

„Bude to trvat, pane,"

„Fajn, necháme ti tu Johna a my jdeme za ostatníma."

Vydali jsme se skrz letištní halu směrem k hangárům. Zbytek jednotky už nám šel naproti.

„Hlášení, Colline!" štěkl Parker.

„Jsou tady jenom tři lodě. Všechny Dhaleské a ani jedna nemá palubní vysílačku. A navíc – ani jedna už nejspíš nepoletí," prohlásil Collin.

„Cože?!"

„Jo, všechny lodě mají poničené motory. Úmyslně."

„Ty hajzlové," sykl nadporučík, „tak proto letiště nehlídají."

„Pane," ozvalo se za námi. John s Owenem právě přicházeli.

„Mluvte," vybídl je Parker.

„Nic. Systémy jsou deaktivovány."

„Co teď?" zeptal se Rhyeme.

„Teď? Nic. Vrátíme se. A Ráno zkusíme opravit počítače a loď. Nehodlám tady zkejsnout ve společnosti Groidů a mutantních Zygotů. Takže pohyb, pánové. Tady teď moc parády nenaděláme."

Vydali jsme se na zpáteční cestu.

„Nadporučíku," ozvala jsem se.

„Ano, desátníku?"

„Neměli bychom prohledat nějaké domy? Je tady několik tisíc obyvatel. Když se všech udělají Zygoty..." nedopověděla jsem.

„Já to vím, desátníku, ale máme třicetičlennou jednotku, máme omezený počet nábojů a nevíme, jak dlouho tady budeme," oponoval.

Zvedla jsem svou groidskou zbraň. „Nenašla jsem, kde by se měla nabíjet. Takže buď je to jendorázovka, o čemž plně pochybuji, nebo..."

Parker se zastavil. „Nebo žádné náboje prostě nepotřebuje, protože si vyrábí vlastní zdroj energie. Ano," kývl a usmál se. „Takže..."

„Jdeme pozabíjet hordu Groidů a pár Zygotů?" nadnesla jsem.

Parker přikývl. „Přesně tak, Ryl," Teď jsem se usmála já. Poprvé jsem pro něj nebyla desátník Hartová.

Parker sdělil jednotce náš plán a Owen mezitím potvrdil naši domněnku – groidská zbraň má opravdu vlastní zdroj energie, která je, alespoň teoreticky, nevyplýtvatelná.

„Fajn, po pěti lidech do každého domu. Úkol zní: Pozabíjet Groidy v týhle ulici, získat jejich zbraně, rozstřílet tubusy, zneškodnit Zygoty. Pokud nezískáte zbraně, počkáte na Ryl nebo na někoho, kdo zbraň má a ten tubus rozstřelí. Vše jasné?" počkal na přikývnutí „Fajn, tak jdeme na to. Ryl, Rhyem, Owen, John se mnou."

Rozběhli jsme se k prvnímu domu. John s Rhyemem vběhli dovnitř a my tři jsme jim šli v patách. Nakoukla jsem skrz střelbu do pokoje. Dva Groidové, jeden Zygot. Za chvíli oba Groidové leželi na zemi a Parker je odzbrojoval.

„Johne, Owene. Vemte si ty zbraně. Dodělejte to tady a jdeme dál."

„Potřebujeme zbraň!" ozvalo se z vedlejšího domu.

„Jdu," řekla jsem a přeskočila plot mezi domy.

Collin se usmál. „Efektní, Ryl,"

„Mám se od koho učit," mrkla jsem a postupně rozstřelila čtyři tubusy.

„Co vlastně máme dělat, když to jsou ještě lidé?" zarazil se Collin.

Chvíli jsme na lidi jen zírali a mlčeli.

„Nevím," přiznala jsem „Ale nechat je tu nemůžeme. A vzít je s sebou? To nejde," zavrtěla jsme hlavou.

„Tak do toho," řekl tiše Collin.

Pozvedla jsem zbraň a namířila na prvního člověka. Byla to žena. Její tělo se kroutilo na napojených hadičkách, oči měla dokořán otevřené, ale pohled úplně prázdný. Nadechla jsem se a zadržela v sobě vzduch. Prstem jsem lehce přejela po spoušti. Zabíjet Groidy bylo něco jiného. Nebo nepřátele, kteří usilují o život váš nebo život vojáka, který vám kryje záda. Ale zabít ženu, kterou přepadli zrůdy a napojili na přístroj, který z ní má udělat Zygota, a navíc tu teď na ní mířím groidskou zbraní, která jí má během pár vteřin připravit o život, bylo něco jiného.

„Udělej to, Ryl," zaslechla jsem za sebou Parkerův hlas.

Stiskla jsem spoušť.

-----

Tak, po dlouhé době je tady další díl :D Jsem si DHALEM trochu nejistá...jstli je to aspoň trochu dobré, jestli to někoho baví..no nic :D

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat @Alkiera :) Za to, že zodpovědně tuhle slátaninu čte a zanechává mi povzbuzující komentáře. Děkuji :) (Jinak určitě navštivte její profil! :))

S láskou, M.