Rozhodla jsem se, že si půjdu po dlouhé době zaběhat. Sama. Převlékla jsem se do tepláků a trika. Obula jsem si botasky a vlasy si dala do culíku. Zrovna svítalo a všichni ještě spali. Dneska odjedou rodiny a já mám nějakou řeč. Další kamery, honosné šaty a honosný účes. Došla jsem ke kraji lesa a teprve tam jsem se rozběhla. Nevěděla jsem kam běžím. Jistě náš zámek měl také hranice, ale to je celkem daleko. Nebo jsem si to aspoň myslela.
Najednou jsem doběhla k nějakému kopci, o kterém jsem ani neměla tušeni. Opřela jsem se o strom a zhluboka se nadechla. Svazla jsem se po stromě dolů a opřela si hlavu o strom. Nechtěla jsem se tam vracet. Proč taky, že ano? Musím dělat to co se o mě očekává. Nikdo se neptá na můj názor. Nikoho nezajímá, co chci já.
Najednou jsem byla zmatená. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Chtěla jsem to ukončit a vzít si Cala. Hned by bylo vše jednoduší. Ale bylo brzy. Aspoň ještě měsíc.
"Princezno!" ozval se od zámku křik. Dobře, tak možná všichni nespali. Zvedla jsem se a rozběhla se zpět. "Tady jste," usmála se na mě komorná. "V komnatě máte nachystané šaty."
"Děkuju," usmála jsem se a vydala se rovnou tam. Na posteli mi leželi bílé šaty. Sukně byla vzadu delší než vepředu. Vypadali nádherně a já obdivovala ty, kteří něco takového vytvoří. Dala jsem si rychlou koupel a potom jsem se převlékla.
Došla komorná, aby mě učesala a já si řekla, že dnes musí být asi vážně speciální den. Když mi do vlasů vsunula korunku, bylo to ještě zvláštnější.
"Děje se dnes něco?" zeptala jsem se.
"Uvidíte," mrkla na mě a odešla z mé komnaty. Zdálo se mi, že se na mě ze zrcadla dívá úplně někdo jiný. Ale jen jsem nad tím zakroutila hlavou a vyšla z komnaty.
"Jasone," usmála jsem se, když jsem ho potkala u schodiště.
"Princezno," uklonil se. "Dnes vám to opravdu sluší."
"Děkuju," řekla jsem. "Měl by ses jít rozloučit s rodinou," došlo mi.
"Zrovna tam jdu," usmál se. "Uvidíme se později, princezno," přikývla jsem a dívala se jak mizí. Sedla jsem si na schody s tím, že mě chvíli potřebovat nebudou. Opřela jsem si hlavu o zábradlí a zavřela oči. Uslyšela jsem za mnou kroky, ale nechtělo se mi otevírat oči.
"Odpočinek?" ozvalo se.
"Ano," přikývla jsem.
"Můžu si chvíli přisednout?"
"Nechceš se rozloučit, Bellamy?" otevřela jsem oči a podívala se na něho. Zrovna si sedal.
"Odjeli už brzo ráno," vysvětlil. "Ještě předtím, než jsi šla běhat," usmál se na mě. "Ale tvá sestra se s Katie domluvila, že sem přijede."
"Oblíbila si jí," přikývla jsem.
"A Katie si oblíbila Melanie," řekl Bellamy. "Nevěděl jsem, že běháš," pokrčila jsem rameny a záhadně jsem se na něho usmála.
"Víš o mě opravdu málo věcí," řekla jsem a zvedla se ze země. Natáhla jsem k němu ruku a on se jí chytil. Pomohla jsem mu na nohy. Ale ujela mi noha a kdyby mě Bellamy nechytl spadla bych. Teď bě držel okolo pasu a díval se mi do očí.
"Děje se tu něco?" ozval se úplně jiný hlas. Bellamy se ujistil, že stojím a pustil mě. Potom se otočil na Cala, který se díval z jednoho na druhého.
"Princezna by upadla kdybych jí nechytil," vysvětlil Bellamy a já přikývla. "Asi půjdu na snídani,"zamumlal a vydal se dolů.
"Bellamy?" zavolala jsem za ním.
"Ano?" ohlédl se.
"Děkuji vám," usmála jsem se. Bellamy přikývl a zmizel někde dole. Pomalu jsem se otočila na Cala, který si mě prohlížel.
"Opravdu se nic jiného nestalo?" zeptal se.
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Vážně jsem jen padala," zašeptala jsem a došla nahoru k němu.
"Dobře," přikývl. "Sluší ti to," usmál se.
"Děkuju," dala jsem mu rychlou pusu na tvář. "Už ses rozloučil?" zeptala jsem se a Cal zakroutil hlavou.
"Zrovna tam jdu," vysvětlil. "Uvidíme se potom? Myslím o samotě?"
"Ano," přikývla jsem. "Co třeba večer na střeše? O půlnoci?"
"Dobře," zašeptal Cal a rychle mě políbil. "Miluju tě," řekl když sebíhal schody.
"I já tebe.." zašeptala jsem.
"Jsem velice ráda, že jsem vás všechny mohla poznat," řekla jsem do mikrofonu. "Jste velice milý lidé a doufám, že se vám tady líbilo. Slibuji že se o vaše syny dobře postaráme," usmála jsem se. "A teď nechám mluvit mého otce."
Sešla jsem z podia a posadila se vedle Tommyho a mámi.
"Věděla jsem že tyto šaty tu budou slušet," zašeptala mi máma do ucha.
"Ty si vybrala ty?" zeptala jsem se. Máma přikývla."Jsou nádherné," sáhla jsem na látku sukně.
"Nezáleží na tom jak jsou nádherné šaty, záleží na tom, jaká osoba je nosí," zašeptala a dala mi pusu do vlasů. "Děje se něco, zlato? Jsi nějaká nervozní.."
"Nic," zakroutila jsem hlavou. "Jen je toho na mě poslední dobou hodně," vysvětlila jsem.
"Něco s Calem?" zeptala se potichu a já po ní střelila pohledem.
"Ne, on je skvělý," řekla jsem. "Jen.. Já nevím," pokrčila jsem rameny. Máma už nic nestihla říct, protože musela jít na podium za tátou. Sledovala jsem je jak jsou spolu perfektní a přemýšlela, jestli takhle budeme vypadat i my s Calem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
-Chtěla bych vám říct, že tato kniha bude rozdělena na dvě :) Děj bude pořád stejný, ale nechtěla bych mít tolik kapitol v jedné knize :) Doufám, že to chápete :) A jak jsem psala v asku.. Pište návrhy na pokračování, až skončí Tessyn příběh :) Což ještě bude dlouho trvat :) :)
