Egoista a Workoholička (Tom Hiddleston FF)

Ona je všechno, bez ní jsem nic

Třináct část, uvidíme jestli bude nešťastná, nebo nebude..?

Nemocnice

Je mi straně, bolí mě celé tělo. Chvíli mi je zima, pak zas teplo. Okolní svět vnímám jako šmouhu. Těší mě že nejsem sama. Kolem mě jsou lidé, ale jejich tváře se mění. Je tu máma, táta, Scarlett dokonce i Adrian, ale nejvíce se objevuje jeho tvář, Tomova tvář. Nevím co je sen a co realita. Sen byl to, že jsem měla pocit, že se opaluju na prosluněné pláží. Zbudím se s horečkou a pláž je pryč. Realitou je nekonečná bolest. Největší otázkou pro mě je zda je Tom tady s semnou a předčítá mi z knížky. Realita nebo sen? To zjistím že se zbavím toho nekonečného koloběhu halucinací, horeček, zimnice.

Z Tomova pohledu

Dalo mi hodně práce zjistit kde přesně je. Nejdřív jsem musela vyhledat Scarlett což nebylo snadné, ta mi po dlouhém přemlouvání dala číslo domu kde bydlí její rodiče. Ihned jsem nasedl na první letadlo které letělo do New Yorku. Dům ve kterém Carly vyrůstala byl příjemný. Když jsem zazvonil u dveří otevřel mi pan Johansson. Nejdříve s semnou nechtěl ani mluvit, ale když jsem mu vysvětlil proč jsem přijel, pustil mě dovnitř.

"Posaďte se pane Hiddlestone." poukázal na židli na kterou jsem si sedl.

"Už mi prosím řekněte kde je Carly!" začal jsem šilet z jeho klidné tváře. Byl klidný jak ona.

"Proč bych vám to měl vůbec říkat pane Hiddlestone? Myslím, že kdyby moje dcera chtěla aby jste věděl kde je, tak vám to řekne sama."

"Udělal jsem chybu. Jednal jsem za jejímy zády, ale v dobrém." vysvětluji

"To je sice hezké že jste jednal v dobrém zájmu, ale kdyby jste doopravdy znal Carly, tak by jste věděl že si bere tolik starostí na svou hlavu až je to nad její síly. Přiznávám, že tuhle vlastnost má po mě. A proto vám do budoucna radím, kdykoliv budete chtít udělat nejaký čin který ji zahrnuje a chcete ho udělat aniž by o něčem věděla, tak ji to radši řekněte rovnou do očí ještě předtím než uděláte unáhlené rozhodnutí, jinak od vás odejde a nevrátí se."

"Velice si cením vaší rady pane, ale prosím vás, řekněte mi kde je!" naléhám.

"Řuknu vám to pod podmínkou že správně odpovíte na mojí otázku." nechápu jak může být stále tak klidný.

"Ptejte se." svolím.

"Milujete moji dceru? A k té odpovědi přidejte vysvětlení." nařídí mi.

Zamyslím se. "Když jsem ji poznal, tak jsem si myslela že je nudná neosobní holka, která touží jen po svojí kariéře, ale tahle strašná dívka mě donutila se zamyslet nad sebou samým. Byl jsem sobec, egoista, kterému záleželo jen na sobě. Když jsem tuhle skutečnost přijal a začal jsem se měnit, zjistil jsem že ta nesnesitelná dívka není až tak nesnesitelná. Je na všechny kolem sebe milá, pomáhá svému okolí, dokonce je i chytrá a zábavná. Rád pozoruji její krásný úsměv, zavidím každému komuho dá. Procitl jsem z mlhy v které jsem žil, ona je mým světlem, ona mě nutí být lepším člověkem. Nedokážu si představit svět bez ní, ona je mou nejlepší kamarádkou, milenkou, múzou, bohyní. A teď odpovím na vaši otázku pane Johanssone. Miluji vaši dceru nadevše a radši bych obětoval svůj život než bych ji viděl umřít." dokončím svůj monolg.