Princess..? Oh no!

*30*

Celý den se mi povedlo Katniss a Jonathanovi vyhýbat. Nepovedlo se to až další den, kdy jsem šla na snídani. Katniss mě zastavila na schodech.

"Domluvila jsem se s tvou matkou na maškárním bále," řekla jakoby čekala, že jí za to pochválím. Ale jí ji ignorovala a pokračovalapo schoedech dolů. "Nic mi na to neřekneš?" zakřičela za mnou. Otočila jsem se na ní a mile se usmála.

"Ne," pokrčila jsem rameny. "A nekřič tady, je to dětinské." 

Než jsem vešla do jídelny, potkala jsem Cala. "Ahoj," usmál se na mě. "Slyšel jsem, že bude nějaký maškarní bál, je to pravda?" rychle mi dal pusu na tvář. 

"Asi ano," přikývla jsem. "Musím se zeptat mámi," usmála jsem se. "Počkej máš blbě uvázanou kravatu," zasmála jsem se a převázala jsem mu jí. "Hotovo." 

"Děkuju, krásno," zašeptal. Potom jsme vešli do jídelny a já zamířila ke svému místu. Než jsme začali jíst, táta si stoupl a připoutal na sebe pozornost všech.

"Chtěl bych vám oznámit, že na počest návštěvy se dnes uspořádá maškární ples," řekl a podíval se mým směrem. Sklopila jsem pohled na talíř, abych se na něho nemusela koukat. "Vaše šaty budou nachystané ve vaší komnatě, a teď se můžete pustit do jídla," prudce jsem stala od stolu. 

"Omlouvám se, nějak mě přešla chuť," zašeptala jsem a odešla z jídelny. Došla jsem ke schodům a tam jsem se posadila. Byla jsem ze všeho zmatená. Zmatená z Bellamy, zmatená z Cala, zmatená z celé soutěže. Uslyšela jsem klapot podpadků a na malou chvíli jsem si myslela, že je to Katniss, ale ukázala se Gwenny, která se bezeslova posadila vedle mě a objala mě okolo ramen. Položila jsem si hlavu na její rameno.

"Vím že tě naštvalo,že je tu Katniss," začala. "Ale taky vím, že se děje něco jiného," podívala se na mě. "Takže?" 

"Jen mi dochází, že jsem s tou soutěží neměla souhlasit," povzdychla jsem si. "Měla jsem si prostě vydupat, že miluju Cala, ale na to už je pozdě," zašeptala jsem.

"Musím ti něco říct," vyhrkla najednou Gwenny a já se na ní zmateně podívala. "A asi se budeš zlobit, ale já za to opravdu nemůžu," začala mumlat, až jsem jí musela stisknout ruku. Gwenny se na mě podívala.

"Nebudu se na tebe zlobit," uklidnila jsem jí. "Jsi moje kamarádka. Nedokážu se na tebe zlobit," usmála jsem se.

"Dobře," vydechla. "Začala jsem chodit s Tommym," řekla to tak potichu, že jsem jí chtěla říct, ať to zopakuje. Ale potom mi do došlo. Můj mladší bratr chodí s mou nejlepší kamarádkou. "Zlobíš se, že jo?" zeptala se vyděšeně Gwenny.

"Ne," vyhrkla jsem rychle. "Jen mě to překvapilo," usmála jsem se. "Jsem za vás tak šťastná," objala jsem jí.

"Co se tu děje?" došel k nám můj bratr. Gwenny se na něho podívala.

"Řekla jsem jí to. O nás," usmála se na něho. Tommy se koukl na mě a potom na ní. Když se díval na ní, rty se mu roztáhli do úsměvu a já jsem mu v očích uviděla poprvé takovou velkou lásku. Gwenny si stoupla a on jí obejmul. Aspoň někdo měl ve svých citech jasno.

Upravila jsem si škrabku, kterou jsem měla na obličeji a vešla do sálu, který byl ozářený množstvím světel. Všichni měli masku, ale i tak jsem je dokázala rozeznát. Všichni muži byli v černém. A všechny ženy v červeném, jen každá měla jiný střih šatů.

Gwenny stála s Tommym u okna a o něčem mluvili. Cal tu ještě nebyl, ale místo toho jsem viděla Bellamyho. Zrovna si bral sklenici šampaňského. Když jsem se vydala po schodech dolů jeho pohled se setkal s mým. Prohlídl si mé šaty a znovu skončil u mého obličeje. Musela jsem se pro sebe usmát. Došla jsem k němu.