Pro každého je ten den, kdy se musí ukázat v plné síle... Musí se postavit na vlastní nohy a naučit se samostatnosti a soběstačnosti. V jeho životě nastanou nové změny. Už to nebude tak jako dřív. Bude muset věřit jen sám sobě a začít od znova s čistým štítem. Ale ne každý ví, kdy se to stane. Kdyby mi předtím někdo řekl, že mě střední tak změní a zničí zároveň... Asi bych se mu vysmála. Protože, co by mohlo změnit holku s nalajnovanou budoucností? Očividně kouř, který vychází z jejích úst...
-
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Ten den. Pro každého prváka na střední škole stejný. Sotva jsem vlakem přijela do vedlejšího města, šla jsem kamarádku, dalo by se říct jediná osoba, která o mě ví všechno a mohla bych říct, že je jako moje sestra, od provodit k její nové škole. Naštěstí má novou školu ani ne 5 minut od mé. Šly jsme spolu a ještě s jednou bývalou holkou ze základky směr naše školy. Cestou jsme se bavily o tom, jak hrozně vypadáme. Ale myslím, že jsem na tom nejhůře byla já. Osobně jsem totiž nespokojená se svou postavou. Teda byla jsem minulý rok. Kvůli toho jsem taky vyváděla hodně pičovin, za které se do teď nenávidím, ale aspoň mi to něco dalo. Teď mi moje postava už moc nevadí, protože na svojí výšku přes 170 cm je váha kolem 60kg dobrá. Přece jenom si vždycky budu říkat to, že má postava je spíše sportovní, takže šatičky a sukýnky u mě moc neprojdou, kromě dnešku. Kamarádka vedle mě, měla na sobě květinkou sukni s černým tílkem a na tím přehozený svetřík modré barvy, Danielle (moje skoro sestra) měla černou delší sukni a černou halenku. Obě dvě, své outfity zakončily krásným makeupem, botami na podpatku a černými kabelkami . Já jsem na tom byla trochu jinak. Na sobě jsem měla šedé tričko, které jsem měla zakasané pod černou sukní s vysokým pasem. Na nohách jsem měla obuté bíle ( dobře ujasníme si to. Na jaře byli bíle teď spíše černo-bílo-žluto-šedé) konversky a na zádech černý adidas vak. Prostě někdo musí mí SWAG. Když se od nás "kámoška" oddělila, šly jsme k naším školám zkratkou, přes park. V parku stály skupinky děcek a v každé skupince něco bylo. Ať už v jedné skupince kouřili, v druhé hulili, museli dělat aspoň něco z toho. "Ivi, že my takhle nedopadnem?" zeptala se mě tázavým tonem hlasu a v očích ji naskočily vykřičníky." Dani.. Máme svojí hrdost a svoji budoucnost" mrkla jsem na ní a dál jsme pokračovaly v cestě. Hned na proti parku je moje nová škola. Stará rozpadající budova, která je soukromá, takže ještě za ten "luxus" platíme. S Dani jsme se rozloučily a já šla pomalou chůzi směr škola... Vešla jsem dovnitř a všichni čekali na malém schodišti, který vedly nahoru do děje dění. Ovšem byly dveře zamčené, takže jsem se postavila na začátek k zábradlí a jen bez hybně stála a pozorovala upravenou zeď naproti mě. Starší žáci se vítali a začali se bavit o prázdninách a kde všude byli. Zlomový bod přišel, když jsem si všimla i pár kluků. Vážně si už můj první názor nepamatuju, ale vím, že kluci byli v ten moment na posledním místě, na co bych chtěla myslet. Všichni si mě prohlíželi. A upřímně se jim nedivím. Už jenom kvůli tomu, že jsem vypadala jako naegovaná puberťačka a protože vím, jak já se budu dívat příští rok na prváky. Pokud na té škole vydržím a nezblázním se. Když už konečně vrátná otevřela dveře, všichni se začali nahrnovat dovnitř. Hned naproti schodům jsou dvě velké, nejspíše staré sochy, bez hlav. Musela jsem se v mysli tomu zasmát. Hned před nimi stáli učitelé a říkali, kde kdo má jít a hned se na mě vrhli a ukázali mi směr. Už v ten moment jsem zjistila, že je škola hodně malá. Šla jsem menší chodbou a hned za mnou šly nějaké holky s jedním klukem. Kluk byl středem pozornosti a všechny holky se kolem něho smály. Postavila jsem se trošku dále před dveře a oni vešli první. Třída byla menší a šlo vidět, že se na ní čas podepsal. Sedla jsem si do druhé lavice k oknu. Sotva jak jsem si sedla napsala mi Dani. "Hey ty.." Ozvalo se. Porozhlédla jsem se, na koho to bylo, ať mám přehled. Vím, že o byl mužský hlas, tak jsem se otočila za mě a všimla si kluka jak se na mě dívá, spolu s jeho partou a zbytkem třídy. "Já?" zeptala jsem se a trochu pokrčila obočí." Ano.. Jk se jmenuješ?" "Iva" odpověděla jsem krátce a nemohla jsem se nevšimnout, jak celá třída "překvapivě" poslouchá náš hlasitý rozhovor. "Dobře.. Ivo, kouříš?" "Co ?? Já ne, nikdy" řekla jsem už trochu vystrašeně. Celá třída se potichu zasmála. " Nechceš si sednou tady vedle Carrie?" Hlavu naklonil na krásnou a sebevědoumou holčinu, co sama seděla před nima. Mile se usmála a šlo vidět, že mi dělá místo. Popadla jsem si svůj adidas vak s mobile a šla za nima. Holčina na mě natáhla ruku a představila se mi. Já její pohyb zopakovala udělala to samé. " Myslím, že to nevydrží dlouho nekouřit" "Jsem ráda, konečně někdo, kdo taky nekouří" " S Adrianou nevydržíš dlouho nekouřit" "Adri to naučí každého" Sypaly se na mě věty a otázky ze všech stran. Nevěděla jsem, na co dřív zareagovat a když už jsem se k tomu měla vešla do třídy meší ženská hubená postava a bílošedivými vlasy. Všichni jsme se postavili a na pokyn sedli. Žena ve věku cca kolem 50 let nám začala vykládat o škole. Při psaní poznámek na tabuli jsem si z vaku vytáhla blok s prupiskou a brýlemi. Nasadila jsem si brýle a podívala se vedle na svou spolusedící. Opakovala stejný pohyb. Z její krásné kabelky si vytáhla, hodně podobné brýle - dioptrické s černými obroučky a také se na mě podívala. Obě jsme se pro sebe zasmály a začaly si zapisovat poznámky, které se týkaly kontaktům na školu a údaje o škole. Po prvním zvonění jsme šli všichni ven z budovy. Celá partička mi řekla ahoj a vydala se do parku. Já šla delší cestou na nádraží, abych mohla dnešek ukončit s kakaem a knížkou doma v teple.
