Carly Sloanová je mladší sestrou Scarlett Johansson o které svět neví. V dětsví měla nehodu a tak se vyhýbá jaké koliv slávě a tím i své rodině. Dalo by se říct, že je Carly pravým opakem Scarlett, ale spojuje je jejich sesterské pouto. Naše hrdinka...
Jeho dům je krásný, teda jestli se tomu dá vůbec říkat dům, je to spíše menší vilka. Téměř většina pokojů má výhled na moře. Miluji ten pohled na východ a západ slunce, který nemusím vidět sama.
Během toho co jsem odjela z Londýna média den za dnem o mě měnily názory. Zprvu si myslely, že jsem rozmazlená holka, která je s Tomem kvůli práci nebo že jsem jen poblázněná fanynka, v které se povedlo vetřít do jeho společnosti. Ale po tom co zjistil že jsem darovala svému bratrovi kostní dřeň, dělají ze mě světici, což mi přijde jako fraška.
Už je to měsíc co tady žiju. Zjistila jsem, že Tom si nedokáže pořádně zorganizovat svůj den a tak mu dělám "osobní sekretářku", teda on tomu tak říká, já dávám přednost mojí dobré vůli, a taky se trochu musím protože nemám co dělat pořádaného. Každý večer mu přichystám rozvrh dne jak nějakému školáčkovi.
Tom by měl být momentálně doma a rak se vydám na průzkum. Najdu ho v místnosti, kterou bch asi nazvala tělocvičnou. V ruce drží jeden a půl ruční meč z umělé hmoty, přičemž si zkouší různé chvaty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Co to tady děláš?" zeptám se ho.
"Nacvičuju na Coriolana." oznamuje mi
"A ta hra spočívá v tom, že jenom držíš meč v ruce?" popichuju ho.
"Ne, bude tam jakoby skutečný boj." nevšimne si mého vtipu.
"Tak to máš co dělat." ušklíbnu se.
"Jak můžeš vědět co dělám špatně?" zeptá se.
Protočím očima. "Jsem tatínkova holčička." nechápavě se na mě dívá.
"A to má společného s tím co?"
"Táta je hodně starostlivý a tak chtěl abych se dokázala postarat sama o sebe, tak mě přihlásil do kurzu sebeobrany a historického šermu." vysvětluji.
Civý na mě s otevřenou pusu. "To sis právě vymyslela." řekne vážně s trochu hraným smíchem.
Vezmu druhý položený meč do ruky. "Mám tě přesvědčit?" meč zvednu proti němu.
"Carly, měla bys to položit nebo si ublížíš." řekne ustaraně
"Ten meč pustím z ruky až mě k tomu donutíš." provokuju.
"Dobře." přijme moji výzvu. "Ale pak si nestěžuj, že tě něco bolí."
"To samé platí i o tobě. Tak už zaútoč." nářadím mu
Rozběhne se na mě, lehce mu uhnu, ale protože si nesnížil těžiště, tak ho lehce kopnu pod koleno, přičemž se mu noha prohne a poté i druhá. Je překvapen, že klečí na zemy.
"Chtěl jsem být něžný, ale teď už nebudu." varuje mě.
"Za to já budu tak hodná a ulehčím ti to." usměju se na něj a položím meč na zem.
