Does He Love Me? |n.h.|

Episode 12

Niall
To co mi řekla, nemohl jsem tomu uvěřit. Pane bože jak jí to mohl udělat? Byl jsem naštvanej, fakt hodně, měl jsem chuť vraždit, ale ne jen tak někoho, měl jsem chuť zavraždit toho idiota, co tak dlouho mučil moji Kate. Měl jediný štěstí, že byl tak daleko, že nežil v Londýně, jinak bych ho zabil. I když to vlastně mužů i tak.

Kate
"Najdu ho." "Cože?" "Najdu ho a dostanu ho do vězení!" "Nialle, co to plácáš?" "Dostanu ho. Zničím ho!" "Prosím tě Nialle, co blbneš?" "Já blbnu? Děláš si ze mě prdel? Vždyť tě mlátil a malém znásilnil. Zabiju ho!" jeho pohled se změnil, vyděsil mě. Bála jsem se ho. Přesně takový pohled měl on, předtím než mě vždycky zmlátil, vždy když jsem řekla něco špatně, něco špatně udělala, nebo měl jen špatnou náladu. Teď jsem se bála, že je toho Niall schopnej taky prosím tě, co to plácáš? Niall by ti neublížil, navíc jste na ulici, kde ho může kdokoliv vyfotit. Ale i přes to, co když je úplně to samé, co byl můj otec? Proč jsem si ho pustila, tak moc k tělu? Proč jsem mu začala věřit bez toho, abych ho poznala? Stoupla jsem a on si stoupl taky. Pořád měl ten výraz, a sledoval mě, začala jsem instinktivně couvat. Nevěděla jsem, co se teď bude dít, čeho by byl schopný? Jeho výraz se zničeho nic změnil na zmatený "Kate?" nic jsem neřekla, jen jsem ho sledovala, co bude dělat "Kate? Jsi v pohodě?" "J-jo, jo jasně." zkusila jsem se usmát, ale moc přesvědčivý to asi nebylo. "Hej Kate, co se stalo?" zkusil udělat krok ke mě, ale když jsem vytřeštila oči, tak udělal krok zase zpět "Ehmm nic, já jen .. Já jen .. Už musím jít." teď pro změnu vytřeštil oči on "Cože? Jak jít? Kam chceš jít? Vždyť jsme měli na dnešek ještě domluvené to kino, ne? Sakra Kate, co se stalo? Co jsem řekl? Proč jseš najednou, tak vystrašená? Proč se k tobě nemůžu ani přiblížit? To kvůli tomu, co jsem řekl o tvém tátovi?" "C-co? N-ne to ne. Já jsem v pohodě. Jen-" najednou stál těsně přede mnou a hlavu mi vzal do dlaní."Kate." "Ehmm.. Nialle?" Sakra, sakra co mám teď dělat? "Co se děje? Co jsem řekl?" objal mě kolem pasu, ale pořad mě sledoval. "Nic, nic si neřekl." snažila jsem se mluvit, co nejvíc v klidu "Nevěřím ti. Proč mi to nechceš říct?" "Vážně se nic nestalo-" zasekla jsem se, když opřel své čelo o mé. Byl tak zatraceně blízko. Na chvíli jsem přestala dýchat a hned na to se mi srdce rozbušilo, tak že mi málem vyletělo z těla. Ne! Nesmím se zamilovat, prostě nesmím. "Kate" jeho dech jsem cítila na svých rtech, bylo to tak ..Ne! Nemyslí na to Kate! "Víš že mi můžeš věřit, že jo?" " A-asi jo." "Asi?" zamračil se. Bála jsem se ho a zároveň jsem chtěla aby mě, tak držel napořád. Sakra! Sakra! Sakra! "Ehmm.." co mám teď říct? Sama nevím jestli mu teď věřím, bojím se a nevím co říct, aby se náhodou nenaštval a..

Niall
Nechápu to, co jsem zas udělal špatně? Já se v ní už vůbec nevyznám. Absolutně nevím, jak se k ní mám chovat. Buď jí rozbrečím, nebo je na mě naštvaná nebo se mě bojí. Proč se mě vlastně bojí? Toto s holkama vážně, tak neumím? To jsem fakt, tak strašný? Nevím, co teď mám dělat. V první řadě mě, ale zajímá, proč mi najednou nevěří a bojí se mě "Kate, jak asi? Ješte před dvaceti minutama jsi mi věřila, normálně ses semnou bavila a smála se. Teď mi najednou nevěříš a bojíš se mě? Nechápu to, co jsem zas udělal špatně? Co jsem pokazil?" přiznávám zněl jsem hodně zaskočeně, zklamaně a zmateně, ale to jsem taky byl. "Nic si neudělal špatně, co bys měl udělat špatně?" "Kate přestaň to zakecavat! Řekni mi čeho se najednou bojíš." podívala se na zem a povzdechla si "Tebe." tím mi vyrazila dech. Ona se vážně bojí mě? "C-cože? Mě? A-ale proč? Co jsem udělal?" můj hlas se asi pětkrát zlomil. Sakra, co jsem zase podělal? "No, teda ne úplně přesně tebe, a-ale.." "Kate já ti nerozumím, tak bojíš se mě nebo ne?" "Ano i ne." "Cože?" "No prostě, uhh, jak si byl před tím naštvaný a mluvil o mém otcovi, tak, tak si mi prostě něco připomněl.." "Co jsem ti připomněl?" Kdo se v té holce má vyznat? "Ehmm.. Ten tvůj postoj a výraz.." vydechla a než jsem stačil promluvit zas pokračovala "..No prostě byl úplně stejný, jaký měl můj otec vždycky před tím, než.." "Než tě zmlátil?" doplnil jsem ji "Jo a já si-" "Počkej ty sis vážně myslela, že bych tě byl schopný zmlátil?" zeptal jsem se jí nevěřícně "No-o." objal jsem jí a pořádně k sobě přitiskl "Pane bože Kate, nikdy, nikdy bych ti neublížil, nikdy bych tě nezmlatil! Prosím řekni, že si to zapamatuješ?!" odtáhl jsem se od ní a vzal její tvář do dlaní "Slib mi to." zašeptal jsem "Slibuju." neřekla to moc přesvědčivě, ale prozatím mi to stačí. Prostě jí musím dokázat, že mě se bát nemusí, a že nejsem takový kretén, jako byl její otec. Dal jsem jí pusu na čelo a znovu objal.

Kate
Proč jsem mu to sakra všechno řekla? Stačí jediný jeho pohled a já mu řeknu všechno. To snad není možný. Bože jsem tak blbá. Ale třeba říká pravdu. Třeba mi opravdu neublíží. Ale co když jo? Co mám sakra teď dělat?