Ona už je jen vzpomínkou. Nic víc není, navždy zmizela. Můžu za to jen já sám. Odehnal jsem ji od sebe.
Vzpomínko
Vzpomínko
Vzpomínko
Teď pro ni skládám písničku a doufám, že ji někdy uslyší. Je možné, že až ji uslyší bude už pozdě, ale i tak doufám, že díky ní mi dokáže odpustit, co jsem udělal. Jednou mi třeba odpustí.
Vzpomínky na ni mě pomalu zabíjí. Propadám se čím dál tím do větší deprese, když si vzpomenu na její krásné hnědé vlasy. Jak rád jsem je hladil. Její velké oříškové oči, které na mě zamilovaně koukaly. Strach z toho, že se mi její drobné tělo rozpadne v objetí. Její krásné červené rty, co mě s láskou líbaly. Všechno to už jsou jen vzpomínky.
Vím, že už mě nikdy nebude milovat, tak jak mě milovala. Přesto však doufám, že mě přestane nenávidět, tak jak mě nenávidí.
Bývala na všech našich koncertech. Stávala v první řadě a vždy na mě tak krásně koukala. Když poskakovala, ty její dlouhé vlasy jí lítaly všudě kolem. Bylo to tak roztomilé, ale i tohle už je pryč. Od té doby, co jsem ji tak strašně zradil, jsem ji neviděl ani na jednom koncertě. Nebyla nikde, jakoby se úplně vypařila pryč. Vše co mám už jsou jen vzpomínky.
Vzpomínko
Vzpomínko
Vzpomínko
ČTEŠ
Come as you are
FanfictionPřijď tak, jak jsi, jaká jsi byla Jak tě chci mít, jako přítele Jako přítele, jako dávného nepřítele Dej si na čas, pospěš si Výběr je na tobě, neopožďuj se, pozastav se, jako přítel Jako dávná vzpomínka, yeah...
