HP - Dramione // CZ ✔

30. Chtíč, 13+

Hermiona

Po pohřbu jsem se cítila jaksi líp. Neumím ten pocit popsat, prostě jsem se cítila víc osvobozená. Vše, co jsem potřebovala říct, jsem sdělila a naposledy jsem se rozloučila. Ani by mě nenapadlo, jak to bude uklidňující pocit. Zrovna jsem dorazila do společenské místnosti, kde jsem našla Ginny s Lenkou. Musím si s Gin promluvit. A taky s Ronem, jsou z toho hrozně zhroucení.

"Gin."  Špitla jsem, když jsem jí uviděla sedět na podlaze, zády se opírala o zeď. Lenka seděla vedle ní a hladila jí po vlasech.
Obě dvě zvedly hlavy, aby koukly, kdo sem přišel. Když si Ginny ověřila, že jsem to já, zase hlavu sklopila.

"Nechám vám chvíli klidu." Zamumlala Lenka, zvedla se a prošla kolem mě pryč z místnosti. Pohledem mi přitom naznačila, že si s Gin musím promluvit a zároveň mne utěšila, že to bude dobrý.

Pár krátkými kroky jsem se dostala k ní a posadila se na podlahu, zády jsem se opřela o zeď tak, jako ona.

"Mrzí mě to, Ginny. Jen... nechápu, proč mi to dáváš za vinu. Vím, zkazila jsem to, ale..." Chtěla jsem jí to vysvětlit, ale přerušila mě.

"Nechápeš to. Nedávám ti to za vinu, ty jsi nic nezkazila." Zašeptala a mě to zarazilo.

"Cože? Tak proč se mnou nemluvíš?"  Nechápavě jsem zakroutila hlavou.

"Nejde o tebe. Prostě jen... o nic nejde. Jen mě to prostě trápí."  Povzdechla si a já pochopila. Je z toho zmatená. No, není sama.

"To nic, Gin. Já tě chápu."  Smutně jsem se na ní pousmála a objala jí. Po chvilce se ode mě odtáhla a odešla. Nechápala jsem proč, dokud jsem se nepodívala ke dveřím. Stál tam Draco.
Zvedla jsem se, došla k němu a objala ho.

"Jsi v pohodě?" Zeptal se mě starostlivým hlasem a já se k němu ještě víc přitiskla.

"Jo. Všechno v pohodě."  Upřesnila jsem a když jsem se od něj odtáhla, věnovala jsem mu úsměv.
Přesunuli jsme se na gauč, oba jsme se posadili a já si opřela hlavu o jeho rameno.

"Já vím, že do toho pořád šťourám. Ale... opravdu byl Harry můj bratr? Potřebuju to vědět." Povzdechla jsem si. Bylo mi jasné, že ani Draco neví, jak to doopravdy je. Ale stejně jsem se už po několikáté zeptala. Nemůžu za to. Prostě na to musím pořád myslet.

"Mio, víš, že tohle ti říct nemůžu. Ať už to bylo jakkoliv, měl tě rád, jasný? Zkus na to nemyslet." Pohladil mě po vlasech a já k němu otočila tvář. Přiblížili jsme se k sobě a naše rty se spojily v jedny.
Sedla jsem si na něj obkročmo a svoje prsty zapletla do jeho vlasů. Cítila jsem, že se jeho ruce obmotaly okolo mého pasu. Jeho ruce se začaly pomalu přemisťovat k mému tričku a začaly ho vyhrnovat. Když se dotkl mé holé kůže, zachvěla jsem se.  V břiše jsem měla snad stovky motýlků. Věděla jsem, k čemu dojde. A chtěla jsem to. Chtěla jsem to s ním.
Pomalu chytil lem mého trička a já byla nucena se na chvíli odlepit od jeho rtů, aby jsem zvedla ruce a on mi mohl tričko sundat a následně ho zahodit někam na podlahu. Připadala jsem si docela trapně, být před ním jen v podprsence. A tak jsem na moment sklopila hlavu.
On mě však chytil za bradu a zvedl moji hlavu tak, aby jsem mu koukala do čí.