Black

Kapitola 7- dotek budoucnosti

Maikl.

Posadím se na posteli. Blacky spala vedle mě. Celý večer probrečela. Někdy kolem čtyř ráno usnula. Hledím na její bezmocné tělo. Ještě spí. Má výrazné kruhy pod očima jak nespala. Paprsky raního slunce svítí skrz zatažené záclony. Přikryji jí peřinou a pohladím po obličeji. Pár minut sedím vedle ní na posteli a jen se na ní koukám. S cuknutím s probere. V očích se jí objeví slzy. ,,Maikle!" Vrhne se mi kolem krku a brečí. Pohladím ji po zádech. ,,Co se stalo?" ,,Bylo to příšerný!" ,,Ale co?" ,,Sen." ,,Co se ti zdálo?" ,,Spadla jsem z mostu... Najednou si se od někudt vyřítil ty... A skočil si za mnou. U dna řeky si mě chyti ale bylo už pozdě." Vytřeštím oči. ,,Cože ty si umřela?" ,,Nikdy se ve snech neumírá ale já.. Maikle bojím se.." Pevně ji sevřu v náručí. ,,Vždy jsem tu pro tebe! Nenechám tě umřít!" Při tom slově se jí na obličeji objeví další proud slz. ,,Kolikátího je?" zeptá se vyděšeně. ,, Prvního třetí.. Proč?" ,,Pokuď se objeví i prvního čtvrtý je to znamení." ,,Cože." ,,Black věří že před smrtí dostaneš znamení.. nemusíš si ho všimnout ale vždy ho dostaneš. Můj táta před smrtí taky dostal znamení ale nedbal na něj." ,,Jaký." ,,Přesně týden před tim než umřel vyděl sám sebe v hospodě. To divný na tom, viděli ho i ostatní a po tom prostě odešel.. Hodinu před svojí smrtí vyděl sám sebe z okna. Vím to protože mi zavolal." ,,To je strašný!" ,,Je! Naštěstí máma neříkala že by se jí stalo něco divného, zatím je v pořádku." ,,Proč si myslíš že se ti ten sen ukáže až za měsíc? Chci říct... Tvůj táta dostal dvě znamemí, týden a hodinu před smrtí." ,,Znamení pany to má jinak." ,,Proč zrovna pany?" ,,Asi protože Black věří že znamení pany má věštící schopnosti, zkoušela jsem věštit miliardakrát ale nikdy to nevyšlo." ,,A jaký předpoklady má lev?" ,,Má schopnost být věrny a upřímný. Byl by schopný pro druhýho podat život." ,,Že by na tom něco bylo?" Usměji se a políbím ji na tvář. ,,Čím to že i když mi je nejhůř mě dokážeš udělat šťastno?