Osvobození [MenT]

Den s Honzou.

,,Ty jsi retardovaná?" Zeptal se Honza a pozvedl jedno obočí. ,,Ne." Stihla jsem ze vteřiny na vteřinu zvážnět. ,,Půjdem někam?" Kývla jsem a zvedla se. Honza zamkl dveře a vyrazili jsme. ,,Kam mě vezmeš Jane." Zasmála jsem se. ,,Ne! Zapomeň. žádnej Jan. Jen Honza!" Vysvětloval mi polopatě Honza. ,,Tak káám?" Dožadovala jsem se odpovědi. Ta mi nebyla dodána a tak jsem prostě šla.

,,Názdáár!" Zakřičel nějaký kluk směrem k nám. ,,Ahoj." Řekl Honza když jsme k němu došli. Chvíli jsme jen stáli a koukali na sebe. ,,Noo... a kdo je tvoje kamarádka." Zeptal se kluk a plácl mě po zadku. Vrátila jsem mu tl pořádnou fackou. ,,Michaela." Podala jsem mu ruku jako by se nic nestalo. ,,Kuba." Chytl mi ruku, zatím co si druhou hladil tvář. Honza se zatím za mnou jenom smál. ,,Tak my už musíme." Rozloučili jsme se a vydali se zase někam pryč. ,,Tak co? Jak se ti Pardubice líbí?" Zazubil se na mě Honza. ,,Ale jako joo. Jde to." Odfrkla jsem bez náznaku emocí. Tím jsem si od Honzy vysloužila pěstí do ramene. ,,No jo no. Je to tu pěkný." Začala jsem se smát. ,,Kolik je?" Zeptal se Honza. ,,15:30" Sledovala jsem ručičky na hodinkách. ,,Teprve? To tu budeš ještě dlouhl co?" Zvedla jsem se a dělala že odcházím. Honza vystřelil a chytl mě za ruku. ,,Počkeej!" Řekl a zatáhl mě zpátky. Zasmála jsem se a sedla se vedle něj. Chvilku jsme se povídali a já nakonec usla.

Probudila jsem se na Honzovi. ,,To je dost že si se probudila. Začínal jsem se nudit." Vyskočila jsem na nohy. ,,Promiň!" Začala jsem se omlouvat. ,,Bože kolik je?!" Znervózněla jsem když jsem zjistila že venku je tma!. ,,21:13" Řekl Honza. ,,Do haj...e. Jsem mrtvá! Už mi nejede vlak." Propadala jsem zoufalství. ,,Vezmu tě autem." Za normálních okolností bych to odmítla, ale teď... ,,Vážně?" Honza se zvedl. ,,jasně." Usmál se.

Nasedli jsme do auta a vyjeli.
Když jsme dojeli na místo jestě jsme se rozloučili. ,,Děkuju hrozně moc!" Objala jsem Honzu. ,,Nemáš zač." Objetí mi opětoval. ,,Ahoj!." Zamávala jsem mu a odešla.

,,Můžeš mi vysvětli kde si kurva tak dlouho!" Spustil můj otec hned co jsem zavřela dveře. ,,Ztratila jsem pojem o čase." Odsekla jsem. Přišel ke mně a dal mi facku. A pak ještě druhou... a třetí. ,,Tvoje sestra potřebuje ještě upravit nějaké videa. Tak ať to je zítra hotové!" Vydala jsem se do pokoje a bolestí a vztekem se rozbrečela. Zazvonil mi telefon.

,,Ahoj Míšo, zapomněla sis tu tašku."

Ozval se z telefonu Honza.

,,Dě-děkuju. Někdy s-se pro n-ní stavím"

řekla jsem mezi vzlyky.

,,Ty brečíš? Co se stalo?"

,,Ale nic. To neřeš."

,,Míšo!"

Nakonec jsem s Honzou provolala 3 hodiny a všechno mu řekla. Poslala jsem mu jednou ze dvou videíí a on mi ho sestříhal a tím mi dost pomohl.

Okolo půl třetí ráno jsem šla spát.

Ahoooj. Omlouvám se, že tak dlouho nebyla část, ale asi 3 týdny jsem byla nemocná a neměla absolutně náladu nic psát a pak jsem byla chvilinku bez noťasu. Teď už snad budou díly častěji.

Budu ráda za všechny votes, komentáře a reads :3