Já se vrátím!

"Je to celkem úlet..."

Malý časový skok :)))

Ardhes

Už jsem tu několik týdnů, možná pár měsíců...S Callumem jsme pořád na stejné rovině - provokativním bodu mrazu. Kerena a Willa vidívám jenom málokdy, ale vždy se od nich dozvím něco o Alexovi nebo o Degrionu.

Zjistili jsme, že král Degrionu už zbrojí armádu, takže se naše vojsko taky připravuje do útoku.

Samzřejmě, že jeho součástí budu i já...mé dračí já už ovládám vážně dobře. Máme posledních pár dní. Možná dva, možná tři...víc ne.

******

Vstala jsem z postele a jako každé ráno ji ustalala. Dnes je ten velký den. Nejdřív se však musím zastavit za Ravinem pro nějaké bylinky nebo cosi takovýho.

U jeho dveří jsem se zastavila a zaklepala. Rychle mi otevřel, pozdravil mě a do ruky mi vecpal pytlík bylinek. "Odnes to prosím králi." řekl rychle a zavřel dveře.

Hmmm...tohle bylo divný. Nicméně jsem s bylinkami pokračovala za králem. Vzal si je ode mne a ptal se, jestli jsem připravená. Co jsem mu na to měla říct?

Jak mi bylo řečeno, mám se chovat ke králi slušně, takže jsem mu nemohla říct co si o tý zatracený válce myslím. Proto jsem se radši nenápadně dostala pryč.

Po krátké snídani jsem šla do kasáren, kde si měli všichni bojovníci vyzvednout nějakou zbroj a zbraň. Vzala jsem si jen malý meč, protože mi bylo jasné, že nejvíce času strávím v podobě draka.

****

Byli jsme připraveni jít. Celé Vatrionské vojsko stálo nastoupené na nádvoří a čekalo na krále. Když přišel, pronesl pár vroucných inspirativních slov, nasedl na svého koně a zařadil se do čela průvodu.

Stejně jako Callum jsem měla tu možnost vézt se na koni a stejně jako on jsem jí využila. Jeli jsme úplně na konci. Samozřejmě mlčky. Ale bylo mi jasné, že t ticho brzy prolomí, jen jsem nečekala, že řekne takvou kravinu jako "Není ti v tom brnění vedro?"

Musela jsem se tomu zasmát. I přes to všechno - jeho blbost - v něm bylo cosi neodolatelného. "Jasně, že ne" řekla jsem.  "Je to celkem úlet...když si vezmeš, že před pár týdny jsi tady chodila jako bomba, která může každou chvíli vybuchnout, když ji někdo naštve a teď...teď si tu sedíš na koni v královské zbroji a řítíš se do boje proti zemi, kde máš svého kamarádíčka." dokončil svůj dlouhý rozhovor.

Chvíli jsem si to musela srovnat v hlavě. Částečně měl pravdu, bála jsem se. Bála jsem se Alexe.

"Co je? Snad jsem tě zas tak moc nevyděsil." ušklíbl se. "Ty? To sotva." zasmála jsem se a doufala, že zapomene na ten předchozí rozhovor.

****

Zbytek cesty byl tichý. Až moc tichý, na můj vkus. K večeru jsme dojeli na začátek louky. Rozhodli jsem se, utábořit se kousek od ní v lese a vyčkat do rána. Jediné co nám zbývalo, bylo čekat a doufat, že degrionci nezaútočí jako první.

*********

Čau lidi, jako vždy se omlouvám za pozdní přidávání a že je kapitola krátká atd...

Doufám, že vám nevadí malý časový skok :D a chtěla jsem říct, že toto je s největší pravděpodobností předposlední kapitolka. Příště to vše ukončíme.

Budu ráda za komenty, votes atd.

kacenkq