Sedím a koukám na lidi co kolem mě prochází. Stovky? Tisíce? Nevím... Je to vlastně stejně jedno. Zvedám se k odchodu z teto podle mého názoru zbytečně malé kantýny. Proč sakra , když mají tolik studentů udělají kantýnu tak pro 30 lidi? Zamračím se a deru se směr východ , ale to by do mě nesměla vrazit holka co nesla plný hrnec měl kafe. A ano pane v poslední řadě hadate správně ano to kafe skončilo na MĚ! Zvedám k ni pohled tak nenávistný , že i ja bych se sebe samotného bál. Též na mě nekouká příliš kamaradsky. To si snad dělá srandu ne? Chci projít , ale zatarasí mi cestu svým tělem. Zvedám obočí.
,, co jako myslíš , že děláš?!'' Zaskřípu zuby. Div si je nezlomím.
,, připravil si mě o kafe! '' zakřičí na mě
No to nemyslí vážně !
