Poslední jednorožec

Zachránce

Pegasus
Flóra zamrká, párkrát pohne hlavou, ale zůstává ležet, jako kdyby neměla sílu na to, se zvednout. Jemně do ní šťouchnu nosem. Trhne sebou, koutkem oka se na mě podíva a potom sbalí zadní nohy pod sebe a zvedne se. Narovná se, zvedne hlavu, kterou měla až do teď svěšenou a podívá se na mě. S klidem jí její zkoumavý pohled oplácím.
,,Ty jsi Pegasus?"zeptá se.
Přikývnu a čekám, co z ní vypadne.
,,Děkuji ti. Zachránil jsi mi život a na to já nezapomenu. Jsem tvým dlužníkem,"řekne, pokrčí své hubené nohy a pokloní se. Jako odpověď potichu zařehtám a stoupnu si ke straně, aby okolo mě mohla projít. Rozběhne se ke svým rodičům a všichni tři začnou řehtat. Koukám se na ně a vzpomínám, jak jsem se takhle tulil k rodičům. Je to sice už dlouho, co zemřeli, ale stejně se mi po nich pořád stýská.
Všichni jednorožci se se mnou rozloučí, někteří z nich mi poděkují za záchranu Flóry a potom společně odběhnou do lesa. Já tady pořád stojím a najednou se cítím podivně prázdný. Nechápu to. Vždyť jsem ji zachránil, tak proč si připadám jako vyvrhel? Protože vím, že tady pomáhám mé nové rodině, ale ta moje leží v lese ta planinami a lezou po ní červi. Je to kruté, ale pravdivé. Nesnáším se za to, že jsem tam s nimi nebyl, když je napadli vlci. Mohl jsem jim pomoc a ne se procházet po lese a poslouchat ptačí zpěv.
Rozběhnu se po louce pryč a uháním k druhé části lesa, kde je jen tma a prázdno. Nic se tady nepohne, skoro ani nefouká vítr. Většina zvířat žije v druhé polovině lesa, kde žijí jednorožci, protože jsou s nimi v bezpečí. Jednorožci jsou jedni z nejmocnějších zvířat planety, společně s draky a vlkodlaky.
Najednou mi hlavou proběhne myšlenka. Vlkodlaci? Myšlenky mi v hlavě víří jako splašené, zamotávají se jedna do druhé a dělají mi v hlavě temno, takže ani nemůžu jasně přemýšlet. Vzpomínám na to, co mi povídala Sněženka, když jsem jí našel po útoku vlků.
,,Když jsi šel na dnešní obchůzku lesa, napadla nás smečka asi třiceti obrovských vlků."
Je možně, že by to nebyli vlci, ale vlkodlaci? Protože pokud ano, vyhlásili válku. Jednorožci, draci a vlkodlaci mezi sebou před několika lety uzavřeli mír. Od té doby se mezi námi neválčí a ani jeden z rodů nesmí napadnout ten druhý. A když se to stane, dohoda padá. Znamenalo by to, že se proti nám vlkodlaci spikli a hodlají nás vyhubit. A jestli se jim to povede, stanou se vládci naší země a nic už je nezastaví. A já to jako jednorožec nemůžu dopustit.
Otočím se a téměř nemožnou rychlostí utíkám zpátky za stádem. Vtrhnu na louku a vyplaším několik ptáků. Celé stádo se na mě nechápavě podívá.
,,Kde je Fox?"dostanu ze sebe mezi oddechováním.
,,Nahoře ve skalách. Dobíjí se energii. Myslím, že tě rád uvidí,"odpoví mi jedna klisna. Myslím,že se jmenuje Ganya. Slyšel jsem, jak ji tím jménem oslovuje jedno hříbě.
Poděkuji jí a tryskem zamířím nahoru do skal, abych našel Foxe. Musím mu říct, na co jsem přišel. Musíme s tím něco udělat, dokud je ještě nějaký čas.
Pohlédnu k vrcholku skály, kde spatřím Foxe, kolem kterého víří nezelenalý vzduch, který mu dodává energii. Neměl bych ho rušit, ale právě teď mi na tom nezáleží.
Zavřu oči, zvednu kolem sebe vítr a pomocí kouzla se přenesu až těsně k němu. Divím se, že jsem na něj nespadl. Trochu ustoupím, aby měl kolem sebe prostor. Ani si mě nevšiml, prostě pořád stojí a nechává magii, aby naplňovala jeho tělo.
,,Foxi!"zakřičím, aby mě slyšel. Ale on neodpoví.
,,Foxi,"zkusím to znovu, ale nedostane se mi žádné odpovědi, ani se na mě nepodívá. To proto, že mě přes burácení větru nemá šanci slyšet.
Popadne mě vztek. Otevřu svou mysl, najdu tu Foxovu a opřu se do něj. Přivolává hromy a blesky, aby si mě všiml a tlačím se mu do hlavy, aby se už konečně probral a začal mě vnímat. On se vůbec nebrání, ani mě nezaregistroval, ale je tam mimo, že je jeho mozek úplně odpojený od reality. A to mě štve ještě víc.
Nadechnu se, vezmu všechnu sílu, kterou v sobě posbírám a vrhnu se proti němu. Prorazím tu obranu, která se kolem něj vytvořila, aby si mohl dobít energii.
,,Foxi!"zařvu mu do hlavy.
Trhne sebou, zelená aura kolem něj zmizí a on se vrátí do vlastního těla. Oddychnu si a stáhnu se z jeho mysli.
Překvapeně se na mě podívá a v jeho očích se dá číst velký údiv.
,,Foxi, musíš se mnou. Na něco jsem přišel. Moje stádo nezabili vlci, ale vlkodlaci! Jestli měl Tajga pravdu a chystají se i sem na sever, tak je celé stádo v nebezpečí!"vysoukám ze sebe a sípavě se nadechnu. Moje jednání bylo sice správné, ale vybralo si ne mně svou daň.
,,Kdo je Tajga? A jak to, že ses dostal ke mně do hlavy?"zeptá se Fox jako malé dítě. On asi vůbec nechápe, co se tady děje.
,,Posloucháš mě vůbec? Nejsi trochu natvrdlej? Já ti tady oznámim, že se proti nám chystají vlkodlaci a ty se mě zeptáš, jak jsem tě probral a kdo je Tajga? To je teď trochu vedlejší, ne?!"vybuchnu.
Fox je překvapený náhlým návalem mojí zuřivosti a už raději mlčí. Chvilku se na něj ještě naštvaně koukám, ale potom  začne moje bojovnist vyprchávat a já jsem zase v klidu.
,,Kdo je Tajga?"nedá se odbít Fox.
Protočím oči.,,Je to lev, který se mnou žil v lese. To on mi řekl, že nejsem poslední jednorožec a že je tady tvoje stádo. Celý les si ho moc vážil. Vždycky dokázal poradit a věděl úplně všechno," vysvětlím mu,ale hned se zase vrátím k našemu předchozímu tématu.,,Takže co budeme dělat? Nemůžeme čekat, až si k nám vlkodlaci přijdou a zabijí nás,"řeknu vystresovaně.
Fox chvíli přemýšlí, ale potom přikývne.,,Máš pravdu. Musíme to vyřešit. Možná to tak nebylo a všechno bude v pořádku. Ale musíme si to s vlkodlaky ujasnit."
Oddychnu si a pousměji se. No, myslím, že budeme mít hodně práce, ale zvládneme to. S vlkodlaky se to vyřeší. Doufám.
,,Vypadá to Prgasusi, že jsi nezachránil jen Flóru, ale i celé stádo."