Překvapení z prvního patra/Petr Lexa (Hoggy)

#Part 19

Pohled Lexy

,,Ahoj" začnu nejistě. Nechci už ho podruhé ztratit, takovou chybu už neudělám. Pozoruju jeho tvář. Hluboce zamyšlená. Snažím se napodobit ten výraz abych skryla tu momentálně překvapenou Lexy. Takhle hluboký výraz jsem u něj ještě neviděla. A to jsem jich viděla už opravdu hodně :D Pohlédne na mě a jeho tvář se náhle uvolní. Uf, tak jo, Klídek. Z toho nejhoršího jsme venku. ,,Ahoj Le..." řekne tak krásně, až se mi podlamují kolena. ,,Tolik si mi chyběl!" říkám a z očí mi vytrysknou slzy při vzpomínce na ty hrozné časy bez něj. Po tváři se mi kutálí překvapivě velká slza. Nikdy jsem nic takového neviděla. Setře mi jí bříškem palce. Cítím, jaká je to pro něj úleva, jak je šťastný, že je zase se mnou, vidím všechno, co prožíval, jak se trápil.

Jde noční ulicí, jedna osamělá slza mu ukápne na chodník. Trápí se, o tom není pochyb. Myslí na mě, bojí se o mě. Najednou se narovná - naproti jde postarší muž - nechce vypadat jako ufňukánek. Muž mu ale i tak věnuje nechápavý pohed, Petrovi to vadí. Záleží  mu na tom, co si o něm lidi myslí, i takovej neznámej chlap. Chystá se to přejít, vykašlat se na to, ale pak...

Pak už jen jedna velká prázdná díra. Trochu mě to rozhodí, jako kdyby mě někdo vyhodil z kina uprostřed mého oblíbeného filmu. Když si zase zvyknu na to, že jsem u sebe doma, stojím před nej klukem a přemítám, co říct, nezmůžu se na víc než: ,,No páni!" usměje se mé reakci. ,,Už chápeš, proč tu teď stojím a žádám  znovu o tvojí přízeň?" Jen přikývnu, ale pořád mám ten překvapený výraz. ,,Ale jak, jak.." snažím se přijít na to, jak je to možné. ,,Už o tom nepřemýšlej, ano?" řekne a přivine si mě k sobě. ,,Tak navždy spolu. Slib mi to." zašeptá a já jen vydechnu na souhlas. Už si nedokážu život bez něj ani představit. Přitiskne své rty na mé. Spolupracuju, jako ostatně vždycky. Líbá jemně, nechce se do toho položit. Budu tedy muset začít projednou já. Chytnu ho kolem krku a donutím ho k trocha spolupráce. Snaží se bránit, ale pak podlehne. Stojíme tam jako solný sloupy, a tak ho stáhnu na pohovku. Drží mě pevně, netušila jsem, že má takovou sílu. Vydržela bych takhle celou věčnost, tedy alespoň do té doby, než by mě umačkal. Z jeho polibků se mi točí hlava, ale... Prudce se odtrhne a okamžitě si stoupne. ,,To mi nedělej, slyšíš, Petersonová..." říká celkem dost vážně. Ale dlouho mu to nevydrží. Vrhne se na mě a lechtá mě všude, kde to je nejhorší. Jak to sakra ví, kde jsem lechtivá? No nic, moje tajemství je bohužel odhaleno.

Asi tak po půl hodině vzájemného provokování, lechtání a líbání uslyším rachot klíčů v zámku. A jéje. Sára je doma. Po očku kouknu na mobil. 2:21. Péťa asi před pěti minutami usnul. Bohužel ho budeme muset probudit. ,,Zlato, vstávej!" jemně do něj šťouchnu. Nic. Zkusím to tedy silněji. ,,Co-co, co se  děje?" fajn, tak druhý pokus byl úspěšnější.  ,,Pššššt! Je tu Sára!" syknu a tím ho definitivně probudím. ,,Klídek, klídek. Mám plán!" šeptnu ještě, ale pak už slyším kroky, tak radši ztichnu a přitáhnu ho k sobě. Hodí na mě nechápavý pohled, ale po mém mrknutí ,,mám vše pod kontrolou" se poddá. Začne mě líbat. Slyším Sáru jak se blíží. Mohu jen doufat, že zase neomdlí. Polibky mu vracím a v duchu se modlím, ať to vyjde. Rozsvítí se světlo, ale já nepřestávám. Petr se překulí na mě. ,,A-Ah-ahoj!" řekne nejistě Sárka. ,,Čau-Čauky !" snažím se jí odpovědět mezi polibky. Jemně odstrčím Petra a posadím se. Okamžitě to pochopí a jednou rukou mě obejme. ,,Ahoj, Sáruš!" pozdraví jí Petr, jako už by byli dlouholetí přátelé. Sárka se začervená a on ji věnuje ten svůj nejhezčí úsměv. Chvilku žárlím, ale opravdu jen chvilku, protože se Péťa vrátí na své původní místo, na pohovku vedle mě. ,,Ahoj Ho-Petře!" Petr se zasměje a vstane. ,,Těší mě, HoSáro!" potřese jí rukou a přitom se směje jak debil. Sára se začervená ještě víc. Nemá moc ráda, když jí lidé připomínají její chyby. ,,Dáš mi..." řekne nadšeně Sára, ale po mém pohledu ,,teď ne" ji dojde, že na selfíčka a podpisy bude mít ještě času až až. Když se asi dvě sekundy nic neděje, už se začínám bát, že je asi čas na velice oblíbenou trapnou chvíli ticha, ale hned nato pochopím, že s Péťou prostě tahle chvilka neexistuje.

,,Co kdybys nám přinesla nějaký pití, HoLexy?" řekne provokativně Petr. Zasměju se a odkráčím do kuchyně. V okamžiku jsem připravila tři oblíbené drinky, položila jsem je na tác, do každého jsem hodila brčko a ozdobila kolečkem citrónu a lístkem máty. Když jsem přišla zpátky do obýváku, situace zůstala stejná, jako když jsem odcházela. Petr sedí na gauči a povídá Sáře o všech úskalích, které musel projít, aby se dostal až tam, kde teď je. Opatrně jsem položila tác na stůl a sedla si Péťovi na klín. Dám mu letmou pusu na tvář a on mě obejme.

S mým příchodem se i značně mění téma této ,,nudné" konverzace. Ne že by mě nebavilo poslouchat Petra, jak vypráví o svém životě, ale na půl třetí ráno, to není úplně nejvhodnější konverzace. Oči se mi klíží a tak začnu o Sáře a Jordanovi a té párty. ,,Panebože Le, to bylo boží! Měla jsi tam zůstat až do konce, protože jsme nakonec všichni běhali polonahý po zahradě a lidi se vsázeli kdo přeběhne míň oblečenej a Jordan..." vyměnili jsme si s Péťou pohled a usmáli jsme se. Znělo to celkem jako slušná prča, ale byla jsem ráda, že jsem tu párty opustila. Teď jsem byla i vděčná Tomášovi za ten incident, kdo ví, kdy bychom se s Petrem zase sešli o samotě. Ale jedno jsem věděla jistě: Víc náporu už bych bez něho nevydržela.

Minuty ubíhaly a já už měla víčka jak z olova. Už jsem na Petrovi v podstatě ležela. (Tedy nezdálo se, že by mu to nějak zvlášť vadilo, ale...) Sára kecala a kecala, nedala se zastavit. Ale já využila i té jedné volné vteřiny, kdy se zrovna nadechovala. ,,Hele lidi sorry, ale já už jdu asi do postele, jo? Tak dobrou." hodně pomalu jsem se zvedla a odkráčela do koupelny. Petr samozřejmě hned za mnou. ,,Hej lidi! Kdo teď bude pít?!" řekla už dost opilá Sárka a svalila se na gauč.

Rychle jsem si vyčistila zuby a udělala svoji večerní hygienu, kolena se mi podlamovaly únavou, takže jsem celou dobu byla podpírána chudákem Péťou. Už už jsem se chtěla svlékat, ale pak mi došlo že vlastně v koupelně nejsem sama. ,,To mě jako chceš sprchovat, jo?" řekla jsem tím nejvíc ,,jako what?" tónem, jakým jsem momentálně dokázala. ,,Když bude potřeba..." řekl a na vyzvání mé ruky napřažené ke dveřím se smíchem odešel. Rychle jsem se osprchovala, omotala okolo sebe ručník a opatrně vykoukla z koupelny, jestli mě náhodou někdo nesleduje, nebo na mě nechce vybafnout. Když jsem se přesvědčila, že je vzduch čistý a všechna světla zhasnutá (Petr hospodyňka, která šetří elektřinou :D) , tak jsem se odplížila do pokoje, převlékla jsem se a hodila sebou na postel. Už jsem neměla sílu ani přes tebe hodit deku, ale vzápětí se o to postaral někdo jiný. Jemně mě přikryl, lehl si vedle mě a objal mě okolo pasu.

Fjú! OK, tak zase trochu delší část :) Kaciiik se nám drobátko rozepsala :D

Děkuju za vše, jste úžasní!!! Vaše podpora nezná mezí! <3 Takže hvězdička, follow nebo pěkný komentík potěší. Mějte se krásně a čusáááááček!

ILY <3 Ymtwitw kaciiik <3