Poslední jednorožec

Výprava do dračího doupěte

Pegasus

,,Takže, co teď?''zeptám se Foxe, když jen stojí a nic neříká.
,,Musíme to říct ostatním s potom se spojím s draky a zjistím, jestli vlkodlaci něco provedli i jim. Pokud ano, musíme dojít přímo za vlkodlaky a dohodnout se s nimi na novém příměří,''rozhodne Fox a bez dalšího slova zmizí pryč.
Zakroutím hlavou a přemístím se za ním. Stojí na louce a před ním trpělivě čeká celé stádo a se zatajeným dechem poslouchá,co se bude dít.
,,Dozvěděl jsem se, že vlkodlaci porušili smlouvu a byli to oni, kteří vyhubili Pegasusovio stádo,''řekne nahlas, aby ho všichni slyšeli. Potom se otočí na mě.,,Pegasusi, povíš nám, co přesně jsi zjistil?"
Pokývám hlavou, zavřu oči a v minulosti najdu vzpomínky, které se snažím uschovat, abych na ně už nemyslel. Vytáhnu je na povrch a pustím do mysli všech jednorožců na louce. Vidím, jak se všichni zachvějí, když si vzpomínka prorazí cestu do jejich hlavy a ovládne jejich myšlenky. Potom všichni ztuhnou a sledují, co se stalo v mém životě. Několika z nich se z očí vyhrnou slzy.
Když moje vzpomínky ustanou, všichni pláčou. Já sám na to najsem úplně nejlíp, protože když vidím, jak jsou všichni rozhození, mám chuť brečet taky. Slzy se mi derou do očí,ale nepustím je ven. Nedovolím špatným vzpomínkám,aby zatemnily mou mysl. Teď už jsem jinde, s novým stádem a jak to tak vypadá, už tady máme další komplikaci.
Fox kouká do prázdna, jako kdyby na něco vzpomínal. Potom se mi koukne do očí. A mě až teď dochází, že moje minulost se musela ukázat i jemu. Chvíli nevím, co udělá, ale on se zase otočí a začne promlouvat ke stádu. Vůbec ho neposlouchám, jsem naprosto odpojený od reality. Jenom stojím a zírám někam do lesa. Mnozí by si mysleli, že na něco čekám, nebo že je tam něco, co hledám, ale nemůžu to najít. Ale já od toho lesa nechci nic jiného, než aby mě skryl před vším venku a nikoho je mně nepustil. Už mě nebaví se pořád s někým domlouvat, bojovat s ním, nebo vyhlašovat nové zákony. Chci se rozběhnout pryč, chci cítit, jak mi vítr proudí mezi jednotlivými prameny hřívy a už nikdy se nechci vracet. Tak moc toužím po svobodě, ale vím, že už ji nikdy nedostanu. Jakmile jsem člen stáda, není cesty zpět. Ano, tohle stádo jsem hledal hlavně proto, že jsem chtěl, ale na druhou stranu jsem nikdy nezažil ten pocit, kdy si můžu dělat co budu chtít. A tohle je to jediné, po čem toužím.
A tyhle myšlenky se mi honí hlavou, zatímco Fox rozhoduje, kdo půjde k drakům a kdo zůstane tady. Jdu já, Fox, Artemis, potom klisna, které říkají Siréna, hřebec jménem Kadok a potom ještě otec jednoho malého hřebečka, Russian. Sice trochu pochybuji o tom, že nás je dost, ale mlčím. Nechci zbytečně přidělávat problémy.
,,Takže, přeneseme se?" nadhodí Artemis.
,,To je nebezpečné," upozorním potichu. Fix přikývne a pohodí hlavou.
,,Nemůžeme se přenést, vyčerpali bychom na to moc energie, bůh ví, jestli ne úplně všechnu. Budeme muset po svých. Půjdeme dlouho, ale nechci riskovat, že někdo z nás zemře,"řekne a naposledy se rozhlédne po všech na louce. Každé oko tady je na něj zaměřené. Fox kývne hlavou, zařehtá a následovaný naší malou skupinkou zmizí v lese.

Konečně je tady další část, kterou jsem měla v plánu dopsat už o prázdninách. Doufám, že se líbí. Je sice krátká, ale neměla jsem v plánu ji nějak moc rozvádět...omlouvám se za chyby, které tady asi budou.
Další část bude delší, tedy, alespoň v to doufám.
Mějte se.
Sabinka2003