Family...

Chapter Five

Painful memories

(Vzpomínky bolí)

Mystic Falls 1864

Mladá dívka seděla na houpačce a vedle ní na trávě si četla upírka, která si pěkně obmotala celou rodinu Salvatorů kolem prstu."Katherine, nechtěla bys jít odpoledne do města?" zajímala se Teresa. Katherine odtrhla oči od knihy a podívala se na černovlásku s úsměvem."Proč ne, ale ne, že budeš zase půl hodiny povídat o tom, jak se ti líbí zmrzlinář, víš, že ti ho otec zakázal," usmála se na ni."Ty máš co říkat, mí bratři nemluví o ničem jiném, než o tom, kam slečnu Katherine pozvou," vystřeloval jí jeden koutek úst nahoru."Víš, že je stejně úžasné vědět, že mám takovou kamarádku, jako jsi ty? Nic před tebou nemusím tajit..." Teresa trochu ztuhla. Věděla jedno Katherinino tajemství, které nesměla nikomu říct, dokonce ani bratrům ne. Katherine se bála, že by pravdu nemuseli ustát. Tady to byla verze pro Teresu, byla přijatelná. Kdyby věděla, jaká Katherine ve skutečnosti je, možná by z Teresy, Damona a Stefana nebyli upíři...

Mystic Falls - Současnost

Teresa seděla v koženém křesle a sledovala, jak v krbu plápolá oheň. Znovu si připomněla Katherine, její slova o přátelství, soudržnosti. Nikdy jí neměla věřit, kdyby jí prokoukla hned na začátku, tak mohli být všichni šťastní. Nikdo z nich by nebyl upírem. Pravda, teď už by nechtěli být lidmi, ale ona jim lidství vzala."O čem přemýšlíš, sestřičko? O nesmrtelnosti brouka?" zajímal se Damon a sedl si vedle ní. Ona jen protočila panenky a opřela se o jeho rameno."Opřela ses mi o rameno, jsi smutná... Hádám, Katherine?" nadzvedl jedno obočí. "Katherine to dělala všechno pro nás. Byla jsi její kamarádka a mě milovala. Nemůžeš jí to mít za zlé," vysvětloval horlivě."Damone, už zase? Ona tě nem...""Pokud řekneš: nemilovala, tak ti něco udělám!" upozornil jí. Teresa jen kroutila hlavou, tak jako vždycky. Věděla, že mu to nemůže nijak dokázat. Katherine je v hrobce..."Nebudu to s tebou řešit, ale ty víš, jaký mám na ni názor!" podotkla zatrpkle."Jo, tvrdíš, že je děvka," řekl s určitým poklidem. Teď mladé upírce vyskočil na tváři úsměv."Stefan už šel do své slavné školy?" zajímala se upírka stále opřená o rameno svého bratra. Damon protočil oči a jen přitakal lehkým odfrknutím."Co? Lituješ, že tam taky nemůžeš?" uchechtla se Teresa."Ano, šíleně toho lituju, ani nevíš, jak jsem si přál chodit na střední," řekl kysele Damon a zvedl se ze sedačky. Teresa ho následovala."Někam si zajdu," pověděla mu."V osm doma," zasmál se a nalil si alkohol."To je tak možné, jako že ty, se dneska neopiješ," vrátila mu stejnou mincí a odešla z penzionu. Na prahu se potkala ještě se Zackem. Měřil si jí od hlavy až k patě."Co?" odfrkla si."Nic, nechtěl bych skončit, jako tvoje oběť...""No vidíš, jak si rozumíme," pochválila ho Teresa a zmizela v lese. Potřebovala krev, věděla, že teď je v Mystic Falls a někteří v sobě mají sporýš, se kterým se podělil jejich milovaný synoveček. Věděla, že nejbezpečnější je krevní banka, kde sice určitě někdo hlídá, ale nějak to zvládne.Hned, co Teresa odešla, vpadl dovnitř Zack. Damon se zamračil a velkým obloukem ho obešel, šel si vyčistit hlavu. Ne, Damon si nikdy nepotřeboval čistit hlavu. Chtěl jí znovu vidět a teď, když je Teresa pryč, má možnost. Věděl, kam poslední dobou chodí. Hřbitov, to je její nejoblíbenější místo. Damon chvíli vyčkával za největším kamenném náhrobku anděla. Sledoval, jak si Elena něco zapisuje do svého zeleného deníku. Napadlo ho, že by nebyl nejhorší nápad Elenu malinko vystrašit. Alespoň se nebude nudit. Použil své Síly k tomu, aby vytvořil mlhu. Začala se k Eleně přibližovat směrem z lesa. Pomaličku k ní prostupovala. Elena odtrhla hlavu od knížečky, sledovala tu bílou mlhu, která se k ní linula. Pocítila pocit strachu. Najednou přímo před ní zakrkala vrána. Elena se neuvěřitelně lekla. Zvedla se ze studené země a chtěla co nejnápadněji odejít, vzala si svou tašku a do něj vložila deník. Vzdalovala se od vrány, jak nejtišeji to šlo, srdce jí bušilo jako o závod, navíc se mlha začala ještě víc rozšiřovat. Nejednou v dálce někoho zahlédla, jakousi postavu v černém. Příšerně se lekla, zalapala po dechu a dala se na útěk, to jí ale nebylo přáno. Najednou se před ní někdo zjevil.Damon měl v plánu ji poznat ještě blíž, chtěl jí vidět zblízka, jako tehdy před dvěma měsíci, kde na své tváři neměla žádné obavy."Ahoj, trochu jsem se tady ztratil," promluvil k ní. Elena nemohla popadnout dech, nevěděla, co má říct. Nakonec ze sebe ale vypravila lehké zakašlání. Ale dál mlčela. Damon chtěl přesně tady toho dosáhnout, a proto se na ni pěkně zeširoka usmál. "Děje se něco," zajímal se. Ona jen rychle zavrtěla hlavou."Ne, chci říct, kam potřebujete, znám to tady dobře...""Klidně mi tykej, není mi přece sto sedmdesát tři," mrkl na ní."Jo, jasně, tak kam potřebuješ?" upravila svou předešlou větu."No, neznáš tady nějaký dobrý podnik, kde bychom si na chvíli mohli sednout?" zajímal se. Elena nevěděla, co má odpovědět. Nikdy by s cizím mužem nikam nešla, ale teď? Slíbila si, že bude žít, tak proč ne! Navíc z tady toho muže neměla žádný strach, moc... Tím se uklidňovala."Znám, tady ve městě je Grill, všichni tam chodí," usmála se na cizince. "Mimochodem, jsem Elena," přestavila se."Damon, Damon Salvatore," řekl jako pravý gentleman a políbil jí ruku. Elena si teď vzpomněla, kde to jméno slyšela."Ach, mám takové tušení, že chodím do školy s tvým bratrem, Stefanem, do školy?" vzpomněla si Elena a usmála se."Jistě, můj malý bráška," zasnil se a zasmál se.