Family...

Část 6

Date(Rande)Damon na Elenu používal ty nejlepší zbraně, co měl a u ní tomu nebylo naopak. Vlastně vypadali, jako bláznivě zamilovaní."Tak, Eleno, vyprávěj mi něco o sobě," navrhl Damon a napil se pití, co mu donesl číšník. Elena se také napila svého džusu. Chvíli uvažovala, co má vlastně tomu neznámému muži říct. Neznala ho, a hned mu má vyprávět o sobě."Co kdybys začal ty. Nic o tobě nevím," přiznala s úsměvem. Damon se trochu uchechtl."Není toho moc, přestěhovali jsme se tady zpátky. Stefan, já a má sestra Teresa," vyprávěl."Vy máte ještě sestru? Včera jsme se Stefanem a pár kamarády byli tady a nezmínil se...""To jí raději neříkej, umí být někdy dost protivná," šeptl jí. "Každopádně ani o mně ti neřekl," připomněl se. Elena jen přikývla."Odkud jste přejeli?" zajímala se a znovu se napila."No, cestovali jsme tak různě. Po celé Americe. Byla to zábava," oslnil jí svým úsměvem."To věřím. Já jsem pořádně nebyla nikde," prozradila mu."Tak to se musí napravit! Každopádně teď mi pověs o sobě něco ty," poukázal na Elenu a jedním lokem svou skleničku vyprázdnil."Já mám jednoho bratra. No, nedávno jsem přišla o své rodiče," šeptla poslední slova. Damon sklopil hlavu. Hrál před ní divadýlko - my jsme taky siroty."Je to těžké. My taky už nemáme rodiče. Já jsem Stefanův a Teresin poručník. Jelikož jsem už dospělý. Jim je sedmnáct, takže se o ně sice starat už pomalu nemusím, ale je to těžké. Hlavně pro sestru. I teď někdy slyším, jak brečí ze spaní," řekl teatrálně, tak, aby mu to Elena sežrala. Ona ho soucitně pohladila po ruce."Kdyby chtěla, můžeme spolu někam zajít, nebo tak," navrhla mu. Sice se Damon nesmál, jako blázen, ale uvnitř přímo propukl ve hlasitý smích. Nedokázal si představit, že by ty dvě mohly být kamarádky."Myslím, že bude ráda. Zatím tu nemá žádného kamaráda. Ale teď bychom mohli mluvit o zábavnějších věcech," navrhl. Elena se na něj podívala s úsměvem. Najednou Damonovi zazvonil telefon, omluvně se podíval na svou společnost. Na display bylo jméno jeho bratra. On neváhal a hovor típnul. Elena trochu přimhouřila oči."To byl jenom můj bratříček," vysvětlil. "Asi si zase neumí ani objednat pizzu," zasmál se."A neměl bys mu pomoct? Je mu přece jenom sedmnáct a je to chlap," poznamenala."A je to Stefan," přihodil Damon. Elena jen vydechla vzduch, který vyzněl jako určitý posměšek. Najednou se otevřely dveře od Grillu."Mám takové tušení, že si tě bratr našel sám," poukázala Elena za bratrova záda. Měla pravdu. Stál tam s rozzuřeným výrazem. Když je uviděl, tvářil se ještě hůř. Došel k nim a sedl si."Ahoj, Eleno. Neotravuje tě můj bratr? On dokáže být někdy velice...""Ne, je to v pořádku, Stefane," prohodila. Damona štvalo, že takto zkazil jeho a Elenino rande, a proto ho od tud musel nějak dostat."Stefane, uvidíme se doma, vím, že máš teď trénink fotbalu. Určitě ho nechceš zmeškat!" připomněl mu bratr. Stefan ho obdaroval takový úsměvem, jaký u něj v životě nikdo neviděl."Ano, to je pravda. Eleno, nemáš náhodou trénink roztleskávaček? Můžu tě tam hodit!" nabídl se mile. V Damonovi to začalo pěnit."Děkuji, ale já jsem s rozpleskáváním sekla. Nějak to pro mne přestalo být důležité," vysvětlila. Tentokrát se Damon cítil, jako na koni. Vše mu bezvadně vycházelo. Stefan jen potichu prohodil: "Tak se mějte!"Zůstali tu sami. Elena se takto nebavila už hodně dlouho. Našla v Damonovi něco, co jí v každém jiném klukovi chybělo.Takže rande dopadlo na jedničku, Damon měl samozřejmě jiné plány s touto dívkou. Chtěl jí, ale věděl, že teď není správná doba. Co se říká, kdo si počká, ten se dočká. A tentokrát to platilo dvojnásob. Proto Elenu odvezl jako správný gentleman domů, a slíbil, že zavolá.Elena byla trochu na vážkách. Damon pro ni představoval určité nebezpečí, navíc měla pocit, že už ho někde viděla. Ale nemohla si vzpomenout, něco vevnitř ji zakazovalo vzpomenout si. Najednou jí zazvonil telefon."Haló?" zeptala se."Ahoj, Eleno, jak se máš? Cos dělala!" vypálila na ní kamarádka Bonnie, která o sobě tvrdila, že je čarodějka."Mám se dobře, proč se ptáš?" nechápala."Jeden ptáček mi cvrlikal, že ses dneska poflakovala v Grillu s někým!" zasmála se do telefonu."Není ten ptáček cvrlikáček, náhodou Caroline?" dorážela."To si piš, že je to on... No, a? Jaký je Stefan! Chci o něm vědět naprosto všechno, vím, včera jsme s ním byly v baru, ale...""Já nebyla se Stefanem," zarazila jí. Na Boniíně straně se nikdo neozýval. "Byla jsem s jeho bratrem.""Bratrem? On má bratra? Tak to je síla, je straší? Mladší? Chci vědět podrobnost!" žadonila."Je starší, má černé havraní vlasy, modré oči, jako inkoust...""Hele, spisovatelko, brzdi! Jak se vůbec jmenuje?" vyzvídala kamarádka."Damon," prozradila, "to jméno k němu úžasně pasuje," dodala."Zní to jako Démon," zasmála se. "Každopádně, jak ho tak popisuješ, připadá mi, že je to hotový polobůh!""Kéž by polobůh! On je úplný bůh!" zasnila se hnědovláska a lehla si na břicho."Tak toho chlapa musím poznat!" zaradovala se Bonnie. Ještě chvíli si povídaly o panu dokonalém a potom ukončily hovor. Elena se přikryla dekou a propadala do říše snů.Damon seděl v penzionu a popíjel svůj oblíbený burbon."Kde jsi byl bratříčku?" zajímala se ironicky Teresa. Pohlédl na ní trochu nadřazeně."Já? Vždyť ty jsi přišla teď a zdáš se mi trochu opilá," přiznal uštěpačně."Nejsem opilá, ale varuj mě příště, ať nepiju z feťáka," zasmála se. Byla teď v trochu povznešené náladě. Gumičku, která ji do teď sloužila, jako náramek si svázala své dlouhé lokny."To mi říkej, mně se stalo před pár dny to samé. Tady to město je snad ujeté na heroinu!" řekl a napil se svého burbonu.Najednou se rozrazily dveře a dovnitř vpadl Stefan, byl šíleně vytočený, Teresa neměla to nejmenší tušení, co se děje."Necháš Elenu na pokoji!" křikl po něm a vrhl se na něj, to ho ale zarazila Teresa."Kdo je Elena? A co se stalo?!" vyštěkla po nich.