Když jsme dorazili do domu, řidič mi otevřel dveře. Namjoon na mě nečekal, takže jsem ho musela dobíhat. Vešli jsme do nádherné místnosti. Tohle byla asi obytná část domu, která byla nepřístupná návštěvám. Namjoon mě vedl chodbami, až jsme konečně dorazili k místu, které jsem znala. Bylo to před dveřmi sekretářky. Ještě než jsme vstoupili, Namjoon se na mě otočil.
,, Tak hele. Z nějakého důvodu udělá mému otci radost nás dva vidět dohromady. Zkusme se teda tvářit, jako by jsme si padli do oka. A nezmiňuj se o ničem, co se děje ve škole, nebo co jsem ti řekl u tebe v bytě. Zkus být víceméně zticha, já budu mluvit. Prostě se jen usmívej a..." Namjoon mě chytil za ruku a proplet mi prsty s jeho:,,.Nepouštěj mě."
Přikývla jsem. Vlastně se mi ten nápad hodil. Nerada lžu, a taky to zas tak dobře neumím.
Zničehonic jsem cítila, jak mi rudnou tváře. Vážně mi se červenám kvůli Namjoonovi? Vždyť mi pouhá jeho existence přijde nechutná. Snažila jsem se uklidnit. Naštěstí to vypadalo, že si toho nevšiml.
Vešli jsme dovnitř.Když nás pan Kim uviděl, hned se usmál. A co teprve ten úsměv, když si všiml našich rukou.
,,Koukám, že jste se rychle dali dohromady." usmál se na nás.
,,Vlastně to ani nebude tak zlé. Měl jsi pravdu, jako vždycky. Je chytrá a hlavně roztomilá. Podívej jak se červená jen z toho, že se držíme za ruku."
Sakra. Takže si toho všiml. Snažila jsem se zakrýt si tvář, ale Namjoon mě nenechal.
,,Ale prosím tě. Před námi se nemusíš stydět, jsme teď rodina. A přece..." přiblížil si ke mě blíž a zašeptal: ,,jako manželé budeme muset spolu dělat daleko složitější věci."
Naprosto jsem z tuhla. Na tohle jsem ani nepomyslela? Myslel to vážně? Cítila jsem, jak se začínám potit. Byla jsem si jist, že jsem právě udělala velkou chybu.
,,Copak si to tam vy dva šeptáte?" zasmál se pan Kim.
,,Ale nech nám nějaké tajemství. Budem přece manželé." pronesl Namjoon a rozesmál s
tím pana Kima. Já jsem stále seděla jako kámen. Slovo manželé mi teď připadalo, jako rána nožem do zad.
,,Ale co ty, Sarang?" Nevypadala jsi moc nadšená nabídkou na manželství? Co pak tě donutilo změnit názor?"
Tahle otázka mě dodělala. Co mě k sakru donutilo změnit názor? Namjoon do mě netrpělivě drkl, jelikož jsem se k odpovědi moc neměla. Divíte se mi?
,,Přece abych toho vašeho syna trochu vychovala. Potřebuje trošku srovnat do latě." usmála jsem se.
,,To máš pravdu. Je to trochu spratek." rozesmál se pan Kim a já s ním.
,,Tati!" řekl dotčeně Namjoon.
,,Dobře,dobře." odmlčel se:,,napadl mě skvělí nápad."
,,Jaký?" zeptal se Namjoon vyděšeně. Ani se mu nedivím. Poslední nápad pana Kima byl, že se vezmeme. Nikdo nevěděl, co to bude příště.
,,Co kdyby jste vaše zasnoubení oznámili už zítra?"
,,Cože?" řekli jsme tentokrát oba s Namjoonem.
,,Uděláme malou soukromou party, na které oznámit vaše zasnoubení. Namjoon pozve svoje kamarády, a ty, Sarang, zas pozvy svoje. "
,,Těch moc nebude." ušklíbnul se Namjoon, skvělé mi tak oplatil to předtím.
Počkat...Namjoonova parta? Nebude to ta banda debílků? A nebude to i Tae?
Fakt super. No může to být ještě horší?
,,Navíc by jste už měli začít žít společně. Sarang se může okamžitě přestěhovat k tobě do pokoje, než vymyslíme kde budete žít po svatbě."
Zamrazilo mě. Ano může to být ještě horší. Takže nejenom že si budu muset Namjoona vzít, budu muset navíc žít v jeho pokoji. Nikdy jsem v klučičím pokoji nebyla, ale moje představa nebyla příliš optimistická.
,,Ale tati, ten pokoj je pro jednoho." protestoval Namjoon, a já doufala, že to zabere. Jenže pan Kim se jen tak nedal.
,,Tvůj pokoj? Myslíš tvůj pokoj s vlastní obrovskou koupelnou, pracovnou, ložnicí a šatnou? Chceš mi opravdu tvrdí že se do něho nevejde ani jedna osoba."
Očividně byl Namjoonův pokoj opravdu obrovský, jelikož Namjoon ztichl a opřel se.
,, Ale to bych si měla teda jet zbalit."
,,Neboj se, pošlu lidi aby ti zbalili to nejdůležitější a zaplatili tvoje dluhy. Zbytek si můžeš potom jít dokoupit. Není důvod aby jsi se tam vracela."
To zas usadilo mě. Snažila jsem si urovnat myšlenky, ale bylo jich tolik, že to pořádně nešlo.
Jedno mi bylo jasné. Počínaje dneškem začínám žít nový život. Otázkou je; jsem na to připravená?_______________
Yo guyzz!
Tohle je extrémně krátký a rychlí update, jelikož příští týden jedu pryč.
Chtěla jsem něco málo napsat, aby se vám nestýskalo.
Ale doufám, že i když asi nic nepřidám, tak aspoň něco málo napíšu.
Btw; love ya ♥ ♥ ♥
ČTEŠ
Living with monster
Fiksi PenggemarPark Sarang je 18 let. Žije v Seulu, kde má pronajatý byt. Je sirotek, navíc z chudé rodiny, takže musí brát všemožné brigády, aby si udržela alespoň ten malý byteček. Studuje na jedné z nejlepších škol v Seulu, díky stipendiu. Jenže kvůli jedné ch...