Byl to den jako každej , nebylo na něm nic zvláštního , snad jenom to, že jsem byla sama doma a byla těžká nuda.
- Omlouvám se, zapomněla jsem se představit.. Jsem Jane , je mi 16 a bydlím v Brooklynu,
moje rodiče mě tak napůl nesnášej, ale dá se to přežít.. jsem nechtěný dítě..
jooo, je to pěkně nechutný, když vám tohle někdo řekne..
Chodim do školy na West Side a jsem v prváku..
Ta škola mě moc nebaví, ale nějakou mít přeci musím .
Na kluky ani čas moc není, pár jich bylo, pár už jich není,
a moji kámoši.. no.. jsou stejně střelení jak já ,takže si dobře rozumíme,
a moje nejlepší kamarádka je Kristy . Mám jí strašně moc ráda, protože
ona jediná mě chápe a dokáže mi pomoct.,, ještě že jí mám,,.
1. SKVĚLÝ DÁREK
Na moje narozeniny, bych čekala něco velkolepého.. je 17.4 .2012 ..
totálně obyčejnej den, čekám, že se stane zázrak a asi se ani nic nestane,
protože.. moje rodiče zase někam vypadli a já musim sedět zavřená doma
koukat na dextera a psát si se svou nejlepší kamarádkou.. tomu řikám narozeniny..!
O HODINU POZDĚJI
"crnk"crnk"
zazvonil zvonek.
Proboha, kdo zase co chce..
ježiš, nějakej pošťák..
Dobrý den slečno, máte tady balík.
Jste snad Jane Woodsnová ne ?
Rychle jsem ze sebe vykopla, že jsem Jane Woodsnová.. kdo jinej, bych měla bejt..
Převzala jsem balík, hodila na pošťáka trapnej a ubohej pohled a zavřela dveře rychlostí blesku.
Byla jsem zvědavá , na krabici bylo napsáno : S láskou, k tvým narozeninám.
Nebylo tam napsáno od koho to je, i když mě to docela mrzelo..
Otevřela jsem ji. Byla tam další menší.
Říkala jsem si.. to si ze mě někdo dělá srandu ne.?
Otevřela jsem tu malou a tam ... lidský srdce..
Koukala jsem, vyděšeně ,stála jsem před stolem, kde ležela ta krabice ,
a posadila jsem se na zem, asi po 10 minutách, co jsem vyděšením ze sebe nemohla
vydat hlásku jsem se zvedla a koukla se, jestli u toho ještě není něco napsaného.
Ano bylo.. našla jsem dopis a v něm tohle:
Milá Jane, přeji ti vše nejlepší k tvým narozeninám, doufám ,že tě muj dáreček nevyděsil,
mě se docela líbil..Doufám, že nedostaneš strach a nezačneš volat policii a řešit tuto malou pozornost, protože, tohle ještě nic není.
Mám tě rád(a) .. s láskou. tvůj démon.
- asi až teď jsem měla rozumnej důvod k tomu spadnout na zem, rozbrečet se a řvát po celým bytě.
-napadalo mě hned milion otázek, blbý je, že ani na jednu nebudu znát odpověď
pátrát po tom, kdo mi poslal ten to hnusný dar, je jako pátrat po někom , kdo neexistuje.
Možná bych si měla jít lehnout, uklidnit se a brát to jako blbý žert.
No nic, Dobrou.
2. ZRÁDNÁ NEMOC
Tak se opět setkáváme, tentokrát.. jsem nemocná, nepochopim jak,
ale mám zápal plic a asi si nějaký ten týden poležim doma, sama.
jak jinak že.. ?.. snad to nějak přežiju.
O 1 DEN POZDĚJI
jsem víc unavená, takže bych měla i víc spát, pokud vím ,spánek je na nemoc nejlepší
a stejně nemám co dělat. .
Vrať seeeeeeeeeeee zpátkyyyyyyyyyyyyyyyy, Vrať se tam
tyhle dvě slova, mě probudily z mého krásného snu. -_- vylekaná
a upocená jsem seděla v posteli a rozhlížela se okolo sebe, o mé zdi se
rozléhaly tyto hlasy , ty dvě věty.. Byla jsem tak vystrašená, že jsem se snažila
pro to nají nějaký rozumný důvod, i když podvědomě mi bylo jasný, že z antibiotik to tedy
určitě není. Asi po hodině tyto hlasy přestaly. Bylo to ale divný, víc jak kdy jindy.
Byl to sakra divnej den ..
