Carly Sloanová je mladší sestrou Scarlett Johansson o které svět neví. V dětsví měla nehodu a tak se vyhýbá jaké koliv slávě a tím i své rodině. Dalo by se říct, že je Carly pravým opakem Scarlett, ale spojuje je jejich sesterské pouto. Naše hrdinka...
Pozvolna se probouzim. Jsem překvapená, že ležím v postely. Vůbec nechápu jak jsem se sem dostala, ale podle všeho to bylo asi divoké, protože všude na zemy jsou péřová pírka z polštáře. Jedno svouknu ze svojí ruky. Prohlížím si tu spoušť. Po chvilce vstanu z postele a protože jsem nahá, zvednu ze země jeho košili, která je zrovna po ruce. Přistoupím k oknu. Kochám se tím uchvatným výhledem. Zrovna je příliv a moře, který hltá hladově zem. Slunce se odráží od vody a čistě bílého písku. Je to jako ráj na zemy, ale mám pocit jako by to byl jen nekonečně dlouhý výlet, už mi chybí pocit domova. Zasteskne se mi. Vím, že je Anglie studená, vlhká a furt prší, ale i přesto všechno je to můj domov. Po pár minutách se otočím abych se vidala hledat Toma. Což je zbytečné, protože asi už delší dobu je v místnosti semnou a mlčky mě pozoruje. Můj zrak mi s jeho očí sjede na jeho holou hruď.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K tomuhle se snad nic nedá dodat. Akorát by si mohl ostříhat ty vlasy. Asi mi něco říká, ale tak trochu víc jsem ho neposlouchala.
"Co jsi prosím říkal?" jako neviňátko se na něj usměju.
Ze smíchem v očích zákroutí hlavou. "Nachystal jsem nám snídani." ukáže na postel.
Na té leží tác s kávou, čajem, džusem k jídlu tam je pak toust s máslem a vafle s marmeládou.
Jsem celkem překvapena. "To jsi dělal sám?" ptám se.
Hraje dotčený výraz. "Náhodou já umím něco uvařit." ospravedlňuje se.
Zvedám ruce do vzduchu, jako že se vzdávám. "Dobře, pane kuchaři. Jen mě překvapilo, že není dům v plamenech." směju se.
Protočí očima. "Pojďme si dát tu snídani." řekne už normálně.
Jíme mlčky, vůbec mi to nevadí. Opět upíram svůj zrak do krajiny a vracím se myšlenkami domů.
"Co je ti, Princezno?" vytrhne mě ze zamyšlení. "Jsi dneska nějak duchem nepřítomná." vysvětluje.
Nadechnu se. "Stýská se mi po domově." upřeně si mě prohlíží. "Ne že by se mi tady nelíbilo. Je to tady jak v ráji, ale není to domov." povím mu.
Tajemně se začne usmívat.
"Co víš a já ne?" ptám se zvědavostí.
"Jsem jen rád, že máme podobné myšlení." nechápavě ho pozoruji. "Zarezevoval jsem nám letenky do Anglie. V neděli jedeme domů." řekne mi, přičemž čeká na moji reakci.
Chvíli jsem v šoku, ale po chvilce s pištěním ho obejmu. Skočím po něm tak rychle, až ho svalím zády na postel. Směje se.
"Carly, nemůžu dýchat." zachroptí.
"Jasně, promiň." zpátky si sedne jako předtím. Směje se. "Co je tady k smíchu?" ptám se.
"Jen že takové reakce vidím jen u svých fanynek." s plna hrdla se směje.
