HP - Dramione // CZ ✔

32. Bolestivá pomsta

Hermiona

Po dlouhé poradě, která se konala pár dní po 'náboru' naší 'armády', bylo konečně rozhodnuto. Zaútočíme dnes večer, až obloha ztmavne a objeví se na ní první hvězdy.
Je jasné, že smrtijedi se po Luciusově smrti určitě drží blízko Malfoy Manor, útok povedeme tedy tam, na Dracův domov. Je to strašné, jak se všechno vymklo. Nevím, jak to bez Harryho zvládneme. Všem nám příšerně chybí.

Z transu jsem se probrala, když do mě šťouchl Ronaldův loket.

"Hej, tak můžeme?" Zeptal se mě a já kývla. Náš plán byl naprosto lehký a srozumitelný. Rozdělili jsme se do tří týmů. Útok se povede tak, že první tým obklíčí dům, druhý tým půjde dovnitř předem a třetí tým půjde zadem.

Náš tým, který půjde zadním vchodem, se skládá z Ronalda, Lenky (rozhodla se k nám taky přidat), Ginny, Nevillea, Freda, George, Parvati, Pansy (ta jde taky s náma, divný, co?), Crabbea, Goylea a nezapomeňme na Draca.

Když jsme se všichni nenápadně vyplížili z hradu, zaslechli jsme za námi hlas profesorky McGonagallové.

"Kam si myslíte, že jdete?! Okamžitě se vraťte!" Křičela a za námi se ozývalo hlasité klepání jejích podpatků. Měla jsem nutkání se otočit a odvolat to, ale už by nebyla jiná šance. Kromě toho, už je pozdě. Není cesty zpět.

Když jsme byli v zóně, kde už se dá normálně přemisťovat, společně jsme se dopravili kousek před Malfoy Manor. Náš tým se mlčky vydal k zadnímu vchodu. Když jsem si vzpomněla na moji poslední návštěvu tohohle místa, ztuhla mi krev v žilách a zastavila jsem se. Nebudu lhát, dostala jsem strach.

Draco si mne všiml a chytil mě za ruku. Jen jsme se na sebe podívali a oplatili si povzbudivé úsměvy. Ani jsem si to neuvědomila a Neville už rozrazil zadní dveře. Celý náš tým se rychle proplížil dovnitř, všichni jsme v rukách svírali naše hůlky. Moje druhá ruka byla pořád uvězněná v té Dracové a to mi dodávalo jistotu. Draco znal Malfoy Manor jako vlastní boty a bezpečně a rychle nás dostal do jídelní síně, která zastává i funkci jakési konferenční místnosti na velká setkání zlé strany.
Jakmile jsme vtrhli dovnitř, můj tep se nekontrolovatelně zrychlil. Stáli jsme tváří v tvář Voldemortovi. Na židlích potom sedělo pár smrtijedů, sklíčená Narcissa a... jako vždy velmi zákeřná a vysmátá Bellatrix.

"Ale ale, kdopak nás to přišel poctít svojí návštěvou? Weasleyovi, Potterová a dokonce i Draco." Vydechl užasle ten-jehož-jméno-se-neříká a já to stejně pořád porušuju!

"Přišli jsme se pomstít, Voldemorte." Doslova jsem mu jeho jméno vyplivla do obličeje. Ten se tomu jen pobaveně zasmál.