A Protestant Amazon |Reign FF - CZ|

Ráda bych si popovídala o starých časech...

Déšť ji šlehal do tváře. Kapky se odrážely od kapuce. Stromy vděčně přijímali příjemnou spršku. Dorazila do města. Stavby z kamene nebo dřeva byly na sebe nalepené. Jako by nemohly žít jeden bez druhého. Po ulicích probudili davy lidí, kteří většinou mířili do krčem nebo do svých domovů. Isabelle svým vzhledem nebudila příliš pozornosti, protože jednoduše splynula s množstvím lidí. Zabočila do jedné z ulic a zastavila se před dveřmi, které vedly do nevěstince. Vzala za kliku a do nosu ji udeřil štiplavý pach. Pach alkoholu, potu a kouře. Znechuceně se zakřenila. U stolů posedávali zákazníci s pintami a kouřili. Jiní už koketovali s prostitutkami. Za hlavním pultem stála žena se zrzavými vlasy dlouhé asi patnáct palců. Světle modré šaty zdůrazňující její kyprá ňadra. Když spatřila zabalenou postavu, pobaveně se zašklebila. Dosti neohrabaným krokem si to k ní namířila. „Koho nám to tu vítr zavanul?" Hlas byl stejně štiplavý jako pach okolo. „Zdravím tě Sophie," řekla místo odpovědi.

„Copak potřebuješ?" dala ruku kolem jejich ramen a vedla ji k jednomu stolu.

„Znáš někoho jménem lord Daniele?" zeptala se šeptem.

„Něco bližšího by pomohlo," řekla a zatvářila se zmateně, „dáš si něco?" Isabelle na ni hodila pohled naznačujíc, že asi spadla z nebe. „Čím bych to asi zaplatila?"

„Na účet podniku, samozřejmě" dodala s úsměvem. Isabelle stejně zakroutila hlavou.

„Já si to vyberu někdy jindy, díky."

„Dobrá tedy, jinak nic bližšího nevíš?" vyzvídala dál a přitom čepovala pivo.

„Ani ne, jedině to že to musí být zapřisáhlý katolík."

„Nějaký Daniele tady bývá, ale nevím, jestli je lord, většinou chodí kolem večera," přemítala.

„Nemůžeš k výslechu použít nějakou ze svých dam?" vyslovila plán.

„To bych mohla, chlapi říkají skoro všechno. Stav se kolem večera, zjistím, co se dá," kývla k Isabelle.

„Děkuju moc."

„Ale pořád si mi neřekla, co mu chceš."

„Popovídat si o starých časech," a nato odešla z krčmy.

**

Poskakoval po travnaté louce zalité sluncem. Zastavil se a svýma chlupatýma ušima poslouchal. Nic neslyšel. Dohopsal ke šťavnatému kusu trávy. Packami si je přidržel a předními zoubky přežvykoval. Sladká chuť se mu rozlila po jazyku. Ironií osudu bylo jeho první jídlo posledním. Slyšel, jak zasvištěl vítr. Na krátký okamžik pocítil ostrou bolest v boku. Bezmocně se svalil do trávy.

**

Před vchodem do jeskyně si rozdělala oheň. Nad oranžovými plameny se pekl menší ušák. Otáčela klackem, aby byl rovnoměrně opečený.

Když ho snědla, cítila, že má ještě hlad. Moc masa neměl. Ale stačilo to, aby načerpala síly. Ještě chvíli oheň udržovala, aby ji večer nebyla zima. Na nebi se vybarvovaly červené odlesky slunce. Odrážely se na mracích, které už se dostatečně vypršely. Večer se nenávratně blížil.