Prázdniny se psem

Pátrání

Dneska ráno jsme s Lili trochu zaspaly. Vzbudil nás až vedoucí, který obcházel chatky. To už ale nebylo moc času na převlečení a hygienu takže jsme rozcvičku stihly jen tak tak. Po rozcvičce jsme šly na snídani, kde nám sdělili vedoucí program na tento den. ,,Dneska nás čeká spíše volnější program. Dopoledne budeme cvičit pejsky a odpoledne půjdeme na procházku k nedalekému rybníku, kde se vykoupeme.'' ,,Super!'' řekli jsme jednohlasně. ,,Už bylo na čase se jít koupat. Už třetí den je strašný vedro.'' dodal Paul. V 8:00 jsme už byli všichni před chatkami a mohli jsme začít se cvičením. Jenomže pár lidí si ještě zapomnělo mňamky pro psy tak se pro ně museli vrátit. Teprve teď jsme konečně mohli začít.

Nejprve jsme se učili takové ty základní povely jako: sedni, lehni, k noze a mnoho dalších. Jenomže tohle už většina pejsků uměla a tak nastaly ty nové a těžší povely. Jako první z těchto povelů zpočíval v tom, že pes musel pána podlézt. Páníček tedy musel pořád mňamku dávat na opačnou stranu než byl pes aby za ní musel chodit a podlézt páníčka. Tento povel mně a Aiře ještě docela šel, ale pak přišel povel, kterého jsem se celkem oprávněně bála. Přišel totiž povel, při kterém měl pejsek přeskočit překážku. Postup při výcviku byl podobný jako při minulém povelu avšak ani za mňamku to nechtěli někteří psi udělat. Aiře to nejprve šlo, ale při pátém pokusu se při skoku bouchla nohou do překážky a od tohoto okamžiku odmítala pokus opakovat. Nakonec jsem se rozhodla, že ke cviku nebudu Airu nutit a půjdu raději pomoct Paulovi s výcvikem Maxe.

,,Tak co už jsi ho stihl naučit?" zeptala jsem se Paula. ,,No... zatím jen sedni." ,,Tak to bych ti mohla pomoct s povelem lehni." ,,Jo, klidně, ale co Aira?" ,,Odmítla udělat přeskok, jelikož se bouchla o překážku." ,,Aha. Tak asi můžeme začít s výcvikem." dodal a po asi půl hodině už uměl Max skoro lehni. ,,Dík za pomoc Betty." ,,Rádo se stalo." ,,Tak se asi uvidíme na obědě." řekl. ,,Počkej!" řekla jsem ,,Nechtěl by ses jít projít když máme teď ještě do oběda půl hodiny času?" ,,Tak jo."odpověděl a šli jsme.

Šli jsme až na okraj tábora, kde jsme si sedli na zídku a začali si povídat. ,,Můžu se tě na něco zeptat?" začala jsem ,,Proč jsme si vlastně přestali psát a vídat se?" ,,No... já nevím. Odešli jsme každý na jinou školu, mohli jsme se změnit. Třeba jsme měli strach, strach z toho že to už nebude takové jako dřív, že si nebudeme rozumět." Jeho slova bolela, ale já to pořád cítila stejně a byla jsem pevně rozhodnutá mu to říct. ,,Já..jjá bych ti chtěla něco říct." začala jsem, když v tom jsem uviděla zdálky běžet známou postavu. Byla to Lili. Běžela k nám a celá zadýchaná říkala: ,,Konečně jsem vás našla. Za sedm minut máme být na obědě! Máme co dělat abychom to stihli. Pojďte!" vykřikla a já při tom spěchu úplně zapomněla, co jsem Paulovi chtěla říct.

Na obědě jsme si znova řekli všechny podrobnosti o plánu v poledním klidu. Po obědě jsme tedy šli do chatek, vycpali peřiny, Paul dal Maxovi žrádlo (Max musí jíst 3x denně-je to štěně) a mohli jsme vyrazit. Nejprve jsme kousek šli až jsme se dostali na místo, kde jsme včera slyšeli zakňučení. ,,Kam teď?" zeptal se Paul. ,,Co kdybychom se rozdělili." řekla Lili. A protože jsme nevěděli kdo s kým má jít, jelikož jsme se domluvili, že půjde vždy holka a kluk spolu, rozhodli jsme se losovat. Lili vzala do ruky dva kratší a dva delší dřívka. Jako první jsem měla losovat já. Vytáhla jsem si kratší dřívko. Jako druhý měl losovat Paul a já si v duchu přála ať je Paul ve dvojici se mnou. Jenomže zákon schválnosti opět nezklamal a Paul si vytáhl delší dřívko. Já šla tedy s Tobiasem a Paul s Lili. Ještě jsme se domluvili, že se sejdeme za půl hodiny na tom samém místě a mohli jsme vyrazit.

Nejprve jsme šli potichu, ale za chvíli Tobias promluvil. ,,Asi bys šla radši s Paulem, že?" Jeho otázka mě dost překvapila a tak ze mně vypadlo jen ,,Proč?" ,,No nešlo si už ve vlaku nevšimnout jak se na něj díváš." ,,A..aa jak?" ,,Nedělej, že o ničem nevíš, zamilovaně." ,,Možná." ,,Určitě." dodal a vypadal, že si je svou odpovědí naprosto jist. ,,No dobře přiznávám. A co vlastně ty, byl jsi někdy zamilovanej?"

Ani nevím proč jsem se na to zeptala, normálně se na takový věci moc neptám a kluků už vůbec ne, ale jemu jsem nejspíš důvěřovala. Jo je to divný, když se známe asi tři dny, ale Tobias mi připadal jako kámoš, který vás vyslechne.

Po chvíli mě Tobias přerušil z mého zamyšlení a řekl ,,Jo, jo vlastně jsem se kdysi zamiloval. Byli jsme super kámoši, jenomže já se zamiloval. Naneštěstí dva týdny předtím než se měla stěhovat. Postupem času jsme se vídávali čím dál míň a když jsme se náhodou potkali o dva roky později šla s nějakým klukem, drželi se za ruce a málem mě nepoznala." Když to dořekl vypadal tak smutně a zranitelně. Bylo mi ho líto, ale co jsem na to měla říct. ,Je mi to líto?, to by bylo trochu málo a tak jsem mlčela.

Kousek jsme takto šli, ale za chvíli to ticho přerušil nějaký zvuk. Z křoví se vynořila postava. Rozhodli jsme se, že ji budeme sledovat. Už jsme od ní byli vzdáleni tak na patnáct metrů, když vtom jsem se chytla do nějaké pasti. Jakmile mě postava uviděla zamotanou v síti začala utíkat. ,,Ach né! Už jsme od ní byli tak blízko." řekla jsem. ,,To teď neřeš. Pomůžu ti z té sítě." Když jsem se ze sítě dostala něco mě napadlo. ,,Tobiasi, víš, že ten člověk byl nejspíš pytlák." ,,No jo, celkem to do sebe zapadá, Timiho zranění-mohl se chytit do pasti, ty ses chytila do pasti a kdyby ten člověk nic neudělal přece by neutíkal a pomohl by ti!" ,,Teď už bychom se měli vrátit, za chvíli máme sraz s Lili a Paulem." Když jsme se s nimi setkali vše jsme jim řekli a oni nám zase řekli, že tu postavu taky viděli. Viděli ji prý jak nastražovala pytláckou past. Poté ji chvíli pronásledovali a viděli jak běží do tábora. ,,Z toho tedy vyplívá, že to mohl být někdo z tábora." řekla jsem. ,,To jo, ale jistí si tím být nemůžeme. Mohl se tam jen s někým sejít." dodala Lili. ,,Před jak dlouhou dobou tam běžel?" zeptal se Tobias. ,,Tak před deseti minutama." ,,To by ale znamenalo, že tam ještě může být." řekl Tobias. ,,Pojďte! Poběžíme!"

Doběhli jsme do tábora a za pár minut měl končit polední klid. Lili si trochu pamatovala výšku a barvu trička postavy. ,,Tomuto popisu by odpovídali čtyři lidé co tu jsou. Byli to dva účastníci tábora, jeden z vedoucích-zdravotník a kuchař. Za chvíli nás vedoucí začali svolávat a tak jsme se rozhodli, že pátrání necháme na další den.

Když jsme se sešli všichni venku šli jsme se koupat k nedalekému rybníku. Vzali jsme s sebou pejsky a šli jsme. U rybníku bylo plno legrace. Všichni jsme se koupali (včetně pejsků), skákali do vody a já s Lili jsme stihli hodit do vody Paula a Tobiase. Chvíli jsme si ve vodě i házeli s míčkem, jenže pak nám ho pejsci sebrali. Po koupání jsme šli zpět do tábora. Tam jsme měli každý říct něco málo o rase našeho psa.

V 19:00 jsme měli opět večeři. Po ní jsem chtěla jít navštívit Paula, ale v chatce nebyl tak jsem ho šla hledat. Nemohla jsem ho najít a ktomu ještě začalo dost silně pršet. Byla jsem celkem daleko od chatky a tak jsem začala utíkat. Po chvíli jsem narazila (doslova) na Tobiase. ,,Jsme ještě celkem daleko od chatky, na, pujč si moji mikinu." řekl. ,,Dík." U naší chatky jsem mu mikinu vrátila a chtěla jít dovnitř, ale bylo zamčeno. Klíče měla Lili. ,,Tak pojď na chvíli k nám do chatky."řekl a já souhlasila a šla jsem.

Chvíli jsme si povídali a pak vešel Paul. ,,Jé čau Betty!" ,,Ahoj" odpověděla jsem a vysvětlila jsem jak jsem se vlastně ocitla v jejich chatce. Paul mi řekl že si povídal s Lili a proto jsem ho nemohla najít. ,,A Lili už je v chatce?" zeptala jsem se. ,,Jo" odpověděl a tak jsem se rozloučila.

,,Ahoj Betty!" řekla Lili. Řekla mi, že si s Paulem povídali a že je ráda, že se mi líbí zrovna on, jelikož jí je sympatický. Dále mi pak řekla, že bych mu už měla konečně říct, že se mi líbí. Ještě jsme si chvíli povídali a šli jsme spát.

Nakonec kapitoly budu vydávat nejspíš nepravidelně a radši už nic neslibuju.Jinak doufám, že se Vám kapitola líbila.

Vaše bara666