Snílek

1.

"Mell,Mell! proboha slyšíš mě?" třese semnou Tiffany. "C-co se to proboha děje?" špatně se mi mluví a jsem celkem zmatená.
"Měla jsi autonehodu" řekla Tiff vážně..  " poškodila se ti mícha, a tvoje nohy jsou.. " nahrnuly se ji slzy do očí.. "ochrnuté.." odpověděla. Zděšením jsem odkryla nemocniční prostěradlo.. Zkoušela jsem pohnout pravou nohou ale ono to vážně nešlo.. I když jsem usilovně přemýšlela nad pohybem, ani prstem jsem nepohnula. Zděšením zakřičím. "To už nikdy nebudu chodit?" zeptám se.  "Doktor říkal, že šance máš dostatečné" Odpověděla s klidem . "Jak jako dostatečné?!" zeptala jsem se naštvaně. "Že se nejspíš uzdravíš." Tohle mě celkem uklidnilo, každopádně jsem stále nevěděla co mám čekat. Pravděpodobně mám před sebou řadu bolestivých rehabilitací a několik týdnů v nemocnici. Počkat.. něco jsem si uvědomila.. "Kde je máma?" V tu chvíli jako by se Tiffany zhroutil celý svět.. A mně to nejspíš došlo. V ten moment, jako bych už neměla pro co žít.. "Náraz vašeho auta byl tak silný, že bylo celkem nemožné ho přežít..To že tu teď jsi, je hotový zázrak" Odpověděla.  Zbytek dne si nepamatuji, nejspíš jsem beznadějí omdlela. 

Probouzím se pozdě v noci. Tiffany je dávno pryč a já se dívám do tmavé místnosti. Upřímně, před tím než jsem otevřela oči jsem se modlila, aby vše co si pamatuji z posledního rozhovoru s Tiff byl sen. Bohužel realita dokáže být někdy opravdu krutá a osud si člověk nevybere. Nejspíš nemá cenu panikařit, když s tím stejně nic neudělám. Vždy mě máma učila, abych prostě žila s tím co je, a že se musím umět přizpůsobit. Sice nevím, co mám v nejbližších dnech čekat, ale věřím že i přes všechnu bolest ze ztráty mámy bude vše jednou zase dobré. 

Už jsou to tři týdny od mého probuzení. Minulý týden začali mé rehabilitace. Teda, není to nic příjemného. Terapeutka násilně rozhýbává mé ochablé nohy, strašně to bolí. Navíc by se dnes měli objevit mí nový "rodiče".. Trochu se bojím, já si je nevybrala, a celkem se bojím koho čekat. Momentálně je obědový čas, obědy jsou také nic moc. Dnes mám nějakou podivně vypadající růžovou omáčku s knedlíkem.. Údajně knedlík s jahodami.  Vůbec mi to nechutnám ale mám nařízeno jíst, abych ještě více neschudla na mých nehybných končetinách. 

Najednou však mé zápasení s knedlíkem vyrušilo zaklepání. Do dveří vstoupil postarší pár. "Ahoj sluníčko" pověděla mile vypadající žena. Na sobě měla černé šaty  s dlouhým krajkovým rukávem. Černé vlasy měla sepnuté do upraveného drdolu a v uších měla červené perly.Vypadala velmi kultivovaně a módně, kdežto její choť přišel v koženkové bundě a v riflích. I přesto však působili slušně, a něco mi říkalo že se u nich budu mít dobře.  "Dobrý den" odpověděla jsem . " Říkej mi Em, a tohle je Ed" Ukázala rukou na muže. "Dobře" přikývla jsem.. Po krátkém seznámení přišla chvíle, kdy jsme měli jet na místo mého nového domova.. Sbalila jsem si pár věcí co mi sem přinesla Tiff a vydali jsme se na cestu. Po necelé hodině jsem před sebou uviděla obrovský dům, je takový staromódní, Působí až gotickým dojmem. Ale líbilo se mi tady, mám ráda starověké stavby, a taky , nemohla jsem si vybírat. Bylo již celkem k večeru, a tak hned po té, co mi ukázali můj nový pokoj, jsem se uložila ke spánku. Ovšem tato noc byla jiná než všechny předešlé. Zdál se mi sen, což byla jedna z mnoha věcí, co v budoucnu ovlivnila můj život..

Zdravím! :D  Nevím proč, ale tak nějak mě napadlo, že bych mohla vydat takovou záložní knihu.

Vůbec netuším, jak mě něco takového napadlo, ale třeba se to ujme :DD

Nevím jak často ji budu vydávat, a jestli ji vůbec bude někdo číst-. každopádně s ní mám velké plány :)

Takže tohle byl takový celkem nezáživný úvod., Příště se to již pořádně rozjede! :D

Momentálně bych byla ráda za úplně každé vote či komentář, abych věděla , jestli má smysl vůbec v tomto díle začínat :D

Tak a to je pro dnešek vše :) Zase někdy Ahoj ^^