Living with monster

He is drunk

,,Tak tohle je můj pokoj." řekl Namjoon a otevřel dveře do...Do zámku! Byla tam malá předsíň, kde byl na jedné straně obrovský botník a na druhé straně skříň na kabáty. Dal byla obrovská místnost a uprostřed ní opravdu obrovská King size postel. Nebylo to dvojlůžko, bylo to spíš jako přistávací plocha. Naproti posteli byla obrovská (vím, používán hodně často slovo obrovský, ale když ono se to nedá lépe popsat) televize.
,,Půjdeš dovnitř, nebo tady budeš stát s otevřenou pusou?" postrčil mě Namjoon dopředu. Vešla jsem do pokoje a ještě jednou se pořádně rozhlédla. Zarazilo mě, jak je tu všechno dokonale uklizeno. Jako by každá věc, i ta nejmíň podstatná, měla své místo. Postel byla krásně ustlaná, poličky srovnané, na zemi se nic neválelo.
,,Ty...jsi teplej?" zeptala jsem se ho nejistě. On jen vykulil oči.
,,Cože?!"
,,No že tu máš tak uklizeno. Je to divný."
,,Mám rád věci na svém místě a navíc na tom mám lidi. Což chápu že tebe nenapadlo."
Ten šmejd my asi nepřestane cpát to, že on je ten bohatej.
Znovu jsem se porozhlédla kolem. Vedle postele na každé straně byly dveře. A pak tam byli ještě jedny dveře. Ty byli jiné. Měli černou barvu narozdíl od těch dvou u postele, které byly bílé. Navíc měli zlatou, zdobenou kliku.
,,Na levo je koupelna, na pravo šatna. Řeknu aby ti tam udělali místo. A tyhle..." ukázal na černé dveře:,,...jsou pro tebe tabu. Je to moje pracovna a je mi jedno, jak moc budeš potřebovat, pokud budu tam neruš mě."
Přikývla jsem. To jsou ty zvyky bohatých. Proč bych ho asi potřebovala. Jeho! Sedla jsem si na postel.
,,Vlastně mě napadá, jak budem spát?" zeptala jsem se. Podle té dlouhé pauzy mi bylo jasné, že nad tím ještě nepřemýšlel.
,,No asi spolu." usmál se.
,,Počkat...ale... "
Namjoon ke mě přišel a naklonil se nad mě. Začal se přibližovat obličejem a já mu uhýbala, až jsem skončila v leže. Namjoon byl přímo nademnou. Zavřela jsem oči, ale cítila jsem, jak se jeho dech přibližuje. Byla jsem si jistá, že je jen pár centimetrů odemě. Pomalu jsem otevřela oči a viděla jsem jak se usmívá.
,,Nemusíš se bát. Tebe bych se fakt ani nedotk." vstal a otočil se. Já pořád seděla na posteli. Cítila jsem se dotčeně, ale proč? Nebyli tohle to, co jsem si přála?
,,Jdu ven. " řekl Namjoon.
,,Vždyť už je večer."
,,Snad o mě nemáš strach."
,,Já jen že..."
,,Hele možná si tě vezmu, ale uvědom si, že je to jen obchod." s těmi slovy odešel.
Zůstala jsem sama v pokoji. Nervózně jsem se rozhlédla. Nechtěla jsem na nic šahat. Naštěstí někdo zaklepal na dveře. Zvedla jsem se a šla otevřít. Za dveřmi stála postarší paní v černých šatech a bílé zástěře.
,,Pan Kim se vás ptá jestli se vy a pan Namjoon připojíte k večeři."
Až teď jsem si uvědomila jaký mám hlad.
,,Já určitě, ale nevím jak Namjoon. Před chvílí odešel."
,,Dobře tedy. Pojďte zamnou, odvedu vás do jídelny."

*Namjoon
Vyšel jsem před barák, kde už na mě čekal Suga v autě. Vlezl jsem dovnitř do auta a praštil za sebou dveřma.
,,Co ti zase přelétlo přes hlavu?" řekl Suga, zřejmě naštvaný kvůli tomu, jak jsem mu praštil s dveřmi.
,,Mám kompletně posranej život."
,,Chceš se napít?"
,,Chci se opít!"
,,Jak si přejete pane." ušklíbnul se Suga a vyrazili. Díky tomuhle mám Sugu rád. Nikdy se na nic neptá, počítal s tím, že pokud mu to chci říct, ta mu to prostě řeknu. Navíc jeho otec vlastní komplex barů a nočních klubů, do kterých máme vždycky VIP vstup. Takže když jsme dorazili, na nic jsme nečekali a prosté šli dovnitř. Když jsme vešli, všude bylo šero. Jednu věc na nočních klubech miluju. Jakmile seš uvnitř, je jedno kdo si, automaticky se stáváš součástí. V šeru a za hluku hlasité hudby nikdo neřeší kolik mám peněz na účtě, můžu se tu opít jako každej jinej, a nikdo to nikde nebude rozmazávat. A to jsem dneska měl přesně v plánu. Šel jsem rovnou na bar kde jsem si objednal. Házel jsem do sebe jednu sklenku za druhou, a bylo mi to jedno. Pochvíli si ke mě přisedla nějaká holka. Očividně se doslechla kdo jsem, a teď si myslí že ne zbalí, jen protože má krátký šaty. To je ta nevýhoda nočních klubů. Nekonečná zásoba zoufalek nebo zlatokopek, které se na tebe lepí, jako moucha na dort. Normálně bych jí odpálkoval, ale tohle je možná naposled, co jsem v klubu a můžu si nezávisle užít. Tak proč toho nevyužít.