Frenemies (a pillow) [Harry Styles OneShot] ~ CZ *smut*

...

Říkat, že mám letošní zimu štěstí, by byla hloupost. Už na podzim jsem byla pozvaná ke spolužákovi na jarní prázdniny na chatu. A já jako na potvoru chytím dva týdny před odjezdem zápal plic. Hodně mě to mrzelo. Nejenom, že tam jede pět nejhezčích kluků ze školy (i když tři z nich jsou šťastně zadaní). Mrzí mě to hlavně kvůli kamarádce Shay. Ta má na jednoho z kluků zálusk. Niall je naštěstí pro Shay jedním z těch dvou nezadaných. Už od listopadu se mnou plánovala, jak ho na chatě dostane. Beze mě je ale v plánu pár trhlinek.

Navíc mi strašně dlouho trvalo přemluvit mamku, aby mě pustila. Ani se jí nedivím. Kdo by taky jen tak pustil své patnáctileté dítě se stejně starými kluky. Zvlášť, když víte, jak je na tom dnešní mládež s alkoholem.

Jedinou nevýhodou pobytu na chatě byly ty tři přítelkyně - Perrie, Danielle a Eleanor. Už jenom ta jména. Danielle s Eleanor chodí do vedlejší třídy. Obě si nabrnkly Liama s Louisem skoro ve stejné chvíli. Až je to podezřelé. Po pár týdnech přišla i Perrie, která se teď nějak má k Zaynovi, na jehož chatu jsme měli jet. Ta bydlí ve vedlejším městě, ale to jejich vztahu asi vůbec nevadí. Ale stejně podle toho, co jsem slyšela a viděla, to jsou strašné barbie, jejichž největší problém je, kde sehnat ten nejlepší kondicionér.

No a pak je tu Harry. Podle mých výpočtů by na mě na chatě jaksi zbyl. Je sice pravda, že se mi někdy ve třetí nebo čtvrté třídě strašně líbil, ale to je teď minulost. I když mu teprve bude šestnáct, je to strašný sukničkář. Pokaždé ho vidíte s jinou holkou. Upřímně netuším, jestli jsou tak hloupé, že mu na ty jeho řečičky skočí nebo co. No já na ty jeho pracky, co se dostanou všude, fakt náladu nemám.

Ale stal se zázrak a já se v den odjezdu uzdravila. Ano, je v tom háček. Maminka si usmyslela, že musím zůstat ještě alespoň tři dny doma, protože mi nevěří, že je to takhle rychle pryč. Na mou teorii, že se rychle uzdravuji proto, že jsem upír, neskočila. Proto až teď sedím v autě s tátou, který mě veze k Zaynovi. Místo pěti dní tam strávím pouze necelé dva. Ale jak se říká, lepší něco, nežli nic.

Konečně jsme dojeli na místo určení, o čemž nás přesvědčila i taťkova GPSka, které s oblibou říká Archie. Ano, taky to nechápu.

Vylezla jsem z auta i se svou cestovní taškou, rozloučila se s taťkou a ten hled odjel. Tak jsem tam zůstala na příjezdové cestě sama. Přehodila jsem si tašku přes rameno a vydala se k hlavním dveřím. Nikdy jsem tu nebyla, tak doufám, že jsou hlavní.

Najednou se zpoza rohu vyřítil Louis. "Alison je tady!!" S jekotem se ke mně přiřítil, skočil na mě a povalil mě do sněhu. Ještě, že jsem něco takového čekala a oblékla se tak. Lou skončil na mně.

"Mohl bys ze mě slézt? Rušíš mi krevní oběh."

"Jasně, promiň." S potížemi se postavil a potom pomohl na nohy i mně.

"Hele, nelez mi na přítele," ozval se za mnou někdo. Byla to Eleanor. No ta tady ještě chyběla.

"Promiň, ale on na mě..." nenechala mě doříct větu.

"Ale já vím. Dělám si srandu," zasmála se a natáhla ke mně ruku. "Jsem El." S nervózním úšklebkem jsem její ruku přijala.

Nakonec se nám všem podařilo dostat do obýváku, kde všichni seděli celí mokří od sněhu kolem ohně. Hádám, že tu před chvílí proběhla koulovačka.

"Tys dorazila," vystřelila Shay na nohy mě obejmout.

"Čaute všichni," zasmála jsem se, hned, jak mě Shay pustila.

"Už je docela pozdě, mysleli jsme, že už nedorazíš," řekla Shay.

"Taťkovi selhala GPSka," objasnila jsem.